Jeden den jízdy koňmo k moři/ bitva o Polsko / Baltští Prusové / bronz a zlato

Jaký vlastně mohl být král Otakar? Přízvisko král železný a zlatý naznačuje - že byl poměrně známý i v zahraničí - jeho postavení je možno do určité míry srovnat s postavením jaké si později vydobyl Karel čtvrtý. 

místem děje je především severní Polsko, České země, v menší míře Slovensko a Itálie

obsah

historický rozcestník
rozcestník plavba a mořeplavba

první část příspěvku

Jeden den jízdy koňmo k moři - Přemysl Otakar  
Jan Lucemburský a středověké dolování zlata 

rozcestník Polsko

Německá invaze do Polska 1939,Generální gouvernement a ghetto v Parysówě, Varšavské povstání, Kalininovo město

rpzcestník národy, regiony a jazyky

druhá část příspěvku

Baltští Prusové 
Doba bronzová (I - historicky)

časová posloupnost doby bronzové (I) převzatá z médií
časová posloupnost doby bronzové (II) převzatá z médií

Baltští Prusové
a národy doby bronzové zejména na pozdějším Slovensku (doba bronzová I)

třetí část příspěvku 
Doba bronzová (II - metalurgie)
rozcestník těžba kovů  a metalurgie
těžba železa, mědi, vápence a dalších surovin na Tišnovsku
těžba mědi v Africe
indukční pec (rozcestník elektrotechnika)
těžba mědi v Rumunsku
rozcestník hydrochemická těžba

čtvrtá část příspěvku 
Zlato, a doly na zlato
Cínovec není Blaník a lithium není zlato

pátá část příspěvku 
Sůl a těžba soli

historický rozcestník

odkaz na hlavní historický rozcestník Čechy a Morava od pádu Římské říše po Karla velikého - historický rozcestník - Blog iDNES.cz

"sesterský příspěvek" - na téma Pobaltští a Polabští Slované  Lietzow neboli Lícov a Pobaltští Slované - Blog iDNES.cz 

a jelikož část příspěvku se zabývá zpracováním kovů je zde i odkaz na příspěvek o hutnictví železa Železo z Moravy - v okolí Adamova a na Blanensku, metalurgie Plutonie - Blog iDNES.cz a současně rozcestník na téma metalurgie, dalším rozcestníkem pro metalurgii příspěvek na téma metalurgie hliníku Lopeník - rozhlefna na moravsko - slovenském pomezí, začleňování Slovenska do ČSR v roce 1918 a metalurgie hliníku Žiar nad Hronom - Blog iDNES.cz

Přemyslovci a Praha

Přemyslovci a Olomouc

Balady z Hlučínska – Goginblog (wordpress.com)  "Prajská" - české Prusko 

rozcestník plavba a mořeplavba

Loď do Prahy a Hamburku, hydroelektrárny na Vltavě - Blog iDNES.cz hlavní příspěvek 

Loděnice Libeňský ostrov - Blog iDNES.cz

Z Lisabonu do Indie - Blog iDNES.cz

Fler BLOG | archivace.kvalitne / Galeona Mayflower a osídlování Virgínie

Jeden den jízdy koňmo k moři / Baltští Prusové / výroba Bronzu (tento příspěvek)

Španělská plachetnice z poloviny 16, stol říše, kde slunce nezapadá, 
aneb španělská kolonizace Ameriky - kolem poloviny 16. století se Španělé usadili kolem budoucího Buenos Aires, a na v Severní Americe v letech 1539 až 1542 Fernando dorazil z Floridy až k řece Mississippi 

Anglická vojenská dopravní loď Bounty https://at.tumblr.com/archivace/vojensk%C3%A1-dopravn%C3%AD-lo%C4%8F-bounty/86ozp7xlhe9z plavba v 18. století do anglických držav v Karibiku - příběh na Tumblr

plávka dřeva, voroplavba a "malá plavba" - tedy splavné úseky malých říček

trochu z jiného soudku - na téma vodáctví

Fler BLOG | archivace.kvalitne / Vodáctví na Otavě a Blanici

první část příspěvku 

Jeden den jízdy koňmo k moři

Jeho protivník a vítěz v osudové Bitvě na Moravském poli - Rudolf Habsburský ho označoval za panovačného Slovana - čemuž by nasvědčoval způsob - jakým se král Přemysl Otakar II. měl chovat při válečných taženích - zejména mimo vlastní bitvy - třeba v nevybíravém způsobu jakým probíhalo  plenění a rabování vsí a sídel  v blízkosti postupujícího vojska. Některé okolnosti zas tak neohraničenou mocichtivost nenaznačují - třeba skutečnost že titulu "Král český" začal užívat až po korunovaci ve Svatém Vítu - do té doby užíval pouze označení dědic. Další okolností je - že jistý čas před osudovou Bitvou na Moravském poli již příliš velké území  neovládal - ze všech držav mu zbyly jen Ćechy a Morava - a - i toto postavení jeho protivník Rudolf zpochybňoval - pro nesplnění lénního holdu v říši.

Svůj mocenský vzestup začal podobně jako později král Karel IV. s titulem Markrabě moravský - ještě za panování svého otce Václava prvního. Jeho stoupenci z řad šlechty pro něj však vymysleli neoficiální označení "mladší král" - který Přemysl také užíval.

k ilustraci výše: ačkoli rotunda Sv. Kříže menšího působí velmi starobylým dojmem - pravděpodobně se jedná o "pravou" románskou architekturu - tedy po roce 1100 - zatímco Anežský klášter je příkladem ranné gotiky kole roku 1200 - založení obou staveb nemusí tedy dělit víc jak sto let

Dalším příkladem zakladatelského rozmachu na přelomu 12. a 13, století je například hrad Nižbor - jeden z hradů v královském hvozdu - nedaleko Berouna. Založení je připisováno buďto Přemyslovi Otakarovi II, nebo už jeho otci Václavovi I, řečenému Jednooký. Jako vladař je uváděn i Ota II: Braniborský - poručník za nezletilého krále Václava II, který je rovněž uváděn v posloupnosti vlastníků hradu - stejně jako poslední Přemyslovec na trůně - Václav III. 

Původní hrad ovšem tvořila jen kaple Sv. Kateřiny - a palác - přibližně o stejném objemu jako kaple...

Archeologicky byly však naznačena stavba ještě starší než gotická kaple - na návrší přes údolí bylo navíc situováno jedno z neznámějších keltských hradišť - Keltské oppidum Stradonice a římský Mušov proti Germánům i zimnímu chladu - i něco málo o jazyku Germánů - Blog iDNES.cz.

Po korunovaci začal Přemysl Otakar upevňovat spoje postavení - ovšem v různých mocenských partiích měl řadu podporovatelů - ale i odpůrců. Mezi jeho odpůrce patřili například jihočeští Vítkovci - zdatným spojencem  byl například Olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku - který později Přemyslovi napomohl získat Śtýrsko, byl také při dojednávání Přemyslovy druhé svatby s mladší a sličnější Kunhutou Uherskou, která nahradila Markétu Babenberskou . Možná není příliš překvapující - že během sporů s otcem Václavem - kdy se Přemysl tituloval mladší král - byl Olomoucký biskup na straně krále Václava. 

Nicméně vliv Olomouckého biskupa na zahraniční politiku byl značný - v podstatě lze konstatovat - že byl jejím iniciátorem. Olomoucký biskup například byl při ustanovení Pruské křížové výpravy proti pohanství u národů na pobřeží Baltského moře - které se král Přemysl osobně účastnil. Na místě pozdějšího významného  přístavního města byl také založen křižácký hrad - který rytíři pojmenovali na Přemyslovu počest Královec. Založení pevnosti se však již král neúčasti - neboť jeho zájmy se obrátily z Čech na jih do Rakous - kde se uvolnila hodnost vévody.

Mimochodem - rakouským vévodou byl krátce Otakarův starší - a předčasně zesnulý bratr Vladislav. Po uvolněných vévodských stolcích v rakouských zemích prahnul ovšem také uherský král Béla IV - který byl také Otakarovým trvalým protivníkem i na poli válečném. Na západ od Čech měl český král protivníky zase v Bavorech - konkrétně vévodském  rodě Wittelsbachů. Jako mocenskou oporu proti bavorské straně se Přemyslu Otakarovi podařilo získat Chebsko - a začal se titulovat jako "Pán z Chebu".  Jeho další vladařské tituly naznačovaly postup směrem na jih - z Čech k Jadranu - vévoda rakouský, štýrský, korutanský, kraňský v dnešním Slovinsku. Jisté postavení získal v italských městech - namátkou může být zmíněn z dnešního hlediska poněkud úsměvně znějící titul "Číšník Akvilejského kostela". České državy tak dosáhly až téměř k moři - vlastně stačil jeden den jízdy koňmo na pobřeží.

Přemysl Otakar měl ovšem značný vliv i v zemích kde přímo nevládl - třeba ve Slezsku - nebo jak bylo naznačeno i u rytířských řádů v Pobaltí. Němečtí rytíři dokonce počítali - že za jistých okolností by Přemysl Otakar mohl některým územím vládnout přímo. Naopak příliš oblíbený král nebyl u místní šlechty v alpských državách, což posléze vedlo - kromě - například již zmíněných sporů s uherským králem - k jejich ztrátě. 

Války. Poměrně častý válečný stav ke středověku už patřil - třeba s Uhry vedl český král války čtyři, stejně tak s Bavory, dále se účastnil dvou křížových výprav do Pobaltí - a osudovým protivníkem se stal římský král Rudolf Habsburský.

Krátká zmínka alespoň o dvou nejznámějších - kterými byla  Bitva u Kressenbrunnu s Uhry právě po zproblematizování situace ve Štýrsku. Ves Kressenbrunn se nachází na Moravském poli - a bylo usmlouváno příměří do doby než se uherská strana přeplaví přes řeku Moravu. Uherská strana však časovou lhůtu příměří porušila a jízda předčasně zaútočila na české ležení.  Jakoby takový vývoj však byl očekáván - základní složka  českého vojska - takzvaná Železná jízda se nacházela  ve vcelku bojeschopném stavu - a bitva dopadla v český prospěch.

Další bitva - která se odehrála o  necelých dvacet let později nedaleko odtud   - tentokrát i po Moravském poli pojmenovaná ovšem skončila pro Čechy neblaze a pro krále Přemysla Otakara se stala osudovou. Vyzyvatelem se tentokrát stal římský král Rudolf habsburský. Mimochodem na královskou říšskou korunu svého času český král také pomýšlel - i když době, kdy měl tak silné postavení, že předstihovalo obvyklé postavení panovníka Svaté říše římské. Naopak Rudolf se stal poměrně silným králem v říši - i když rodové državy Habsburků v těch dobách zas tak rozsáhlé nebyly - náležela jim část Alsaska, ale také třeba hrad Habsburk - po kterém je jméno rodu. Vítězství na Moravském poli tak vlastně pro Habsburský rod otevřelo cestu do Rakous.

Místem posledního odpočinku krále Otakara je Anežský klášter "Na Františku" - což je i zdařilý doklad ranně gotické architektury Přemyslovy doby.

Král Přemysl Otakar II. má přízvisko "král železný a zlatý" - jenomže v časech Přemyslovců se dolovalo především stříbro a razily stříbrné mince.

Jistý obrat nastal jakmile Přemyslovci vymřeli po meči - a na český trůn se dostali Lucemburkové.

Jan Lucemburský (1296 -  1346) má v českých dějinách  (od 1310králem) poněkud rozpornou pověst.  České zemně územně sice značně rozšířil - ale doma se cítil spíš na poli bitev. Také se mu přezdívá "král diplomat", "král cizinec" - či "poslední rytíř". 

Od roku 1325 nechává Jan Lucemburský razit první zlaté mince u nás a na sever od Alp. Na počest florentských odborníků, kteří je razili, byly mince nazvány florény. Původně to byly pouze kopie italských mincí, později byly raženy s Janovým portrétem a heraldickým lvem. Janův nákladný život válečníka vyžadoval neustálý přísun peněz a kromě toho, že se za krále Jan v Čechách započala tjiž zmíněná těžba zlata - získával peníze třeba zastavováním movitého i nemovitého majetku - tím míněny například královské hrady nebo také šperky.

Například šperk ve tvaru zlaté korunky nechal král Jan zastavit u Židů nedaleko slezské Vratislavi, kterou spolu s okolím připojil k Českým zemím roku 1335. Zástavu však král Jan již zpátky nezískal - židé zlatou korunu zakopali někde na zahradě - a stali se objetí přepadení. 

Nicméně z hlediska rozvoje řemesel - a zejména rozvoje hornictví a dolování zlata - tedy rozvoje například nových míst a přímo horních měst byla Janova vláda určitě přínosem. Přesto že Jan spíš hrady zastavoval - může být rozvoj metalurgie zlata označen jako předvoj založení hradu Kašperské hory - byť zakladatelem Kašperských hor je až syn Karel IV - nicméně právě v oblasti hospodářsky povznesené již za jeho otce. 

Fragment  z přednášky na téma Jan Lucemburský: Souputník Jana Lucemburského Glom Domašov se po bitvě u Kresčaku usadil ve Francii v Remeši. Mimochodem i muzicíroval - hrál na violu a aobb.

příspěvky na téma mořeplavba

Z Lisabonu do Indie - Blog iDNES.cz

aktualizace Prima ZOOM 8:10: 2022

Skutečná historie Královce je plná velkolepých bitev. 

Jako první sem přišel šířit slávu křesťanství významný válečník vrcholného středověku, český král Přemysl Otakar II. Jeho křížová výprava proti pohanským Prusům v letech 1254–1255 měla několik důsledků. Především se mu v zimní bitvě u Rudavy v čele 60 000 poutníků, křižáků i profesionálních bojovníků z Čech, mnoha oblastí Svaté říše římské a členů Řádu německých rytířů podařilo krvavě porazit poslední silný pruský kmen Sambů, který dosud vzdoroval christianizaci. Vedlejším efektem pak bylo založení opevněného hradu, jenž se stal základem pozdějšího města Královec, v němčině nazývaného Königsberg.

rytířské písně 

Christ ist erstanden
von der Marter alle!
Des solln wir alle froh sein,
Christ soll unser Trost sein.
Kyrioleis.
Wär er nicht erstanden,
so wär die Welt vergangen.
Seit daß er erstanden ist,
so freut sich alles, was da ist. [a]Kyrioleis.
Aleluja,
aleluja,
aleluja!
Des solln wir alle froh sein,
Christ soll unser Trost sein.
Kyrioleis.

Die Eisenfaust am Lanzenschaft
Die Zügel in der Linken
So sprengt des Reiches Ritterschaft
Und ihre Schwerter blinken
Heja, heja, heja! Heja! Und ihre Schwerter blinken
Das Balkenkreuz, das schwarze, fliegt
Voran auf weißem Grunde
Verloren zwar, doch unbesiegt
So klingt uns seine Kunde
Heja, heja, heja! Heja! So klingt uns seine Kunde
Es flattert hell im Morgenwind
Und grüßt der Grenzen Lande
Grüßt die, die uns're Brüder sind
Trotz Schmach und Not und Schande
Heja, heja, heja! Heja! Trotz Schmach und Not und Schande
Es fliegt voraus im Ritterskleid
Und mahnet uns zu streiten
Für die verlorne Herrlichkeit
Drum Wimpel flieg, wir reiten
Heja, heja, heja! Heja! Drum Wimpel flieg, wir reiten

Příslušníci Řádu německých rytířů položili základní kámen nového opěrného bodu na počest Přemysla Otakara II. 1. září 1255 a vybrali si k tomu strategické místo v ústí řeky Pregoly do Baltského moře. Spojenectví Přemysla Otakara II. a německých rytířů nebylo ani nové, ani překvapivé. Rytíři s černým křížem v bílém poli se po zhroucení křižáckých států ve Svaté zemi usazovali na různých místech Evropy – včetně Sedmihradska a Čech, kde jejich přítomnost už v čase panování třetího českého krále Přemysla Otakara I. dokládá listina papeže Inocence III. z 15. dubna 1204.

Němečtí rytíři se na Baltu objevili už v roce 1225, kdy za vojenskou pomoc mazovskému knížeti proti pohanským Prusům získali Chelmiňsko. Prusové ale byli tvrdým oříškem, o čemž se koneckonců přesvědčil už o více než dvě století dříve biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců, jehož zdejší pohané v roce 997 na jeho misijní cestě zabili, čímž se postarali o jeho svatořečení.

Pokud jde o Královec, měl Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, osobně vyznačit místo, kde bude založen. O 13 let později v roce 1268 se český král na místo činu v čele vojska znovu vrátil, aby zpacifikoval bouřící se Prusy, situace ale byla úplně jiná. Jak píše ve své diplomové práci o křížových výpravách Přemysla Otakara II. Jiří Knap, náhlá obleva znemožnila pohyb v rozmáčeném terénu, vojsko se začalo topit a přišlo o tradiční výhodu zimních tažení. Z vojenského hlediska tak výprava skončila fiaskem.

Královec se stal sídlem velmistrů Řádu německých rytířů a později i svobodným hansovním městem. V roce 1701 zde byl Fridrich I. korunován pruským králem a město se stalo součástí nově zřízeného pruského království, které existovalo až do roku 1918. V té době byl už nárok českých králů na oblast kolem Královce jen historickou reminiscencí.

odkazy vně

Lotyšský hrad Bauska založili křižáci. V době vzniku byl významnou vojenskou pevností a správním centrem (msn.com)

rozcestník Polsko

Na skok do Zhořelce, rozcestník Polsko a Německo - Blog iDNES.cz

Boleslav Chrabrý - polská epizoda v Lužici, na Moravě a v Čechách - Blog iDNES.cz

Jeden den jízdy koňmo k moři/ bitva o Polsko / Baltští Prusové / bronz a zlato (Německá invaze do Polska 1939) - tento příspěvek

tajná polská Zemská armáda během 2WW Tajné armády II. světové války...2.část Válečný dokument CZ - YouTube

společnost LOT v dobách "druhé polské republiky" Letiště Brno a polská LOT a Fokker F-VII/1m, Junkers 52 a letecká rádiostanice LR 10 - Blog iDNES.cz

Kladsko Na minutku v Českém koutku - Blog iDNES.cz

Na skok do Zhořelce, velkoměsto textilu Lodž, rozcestník Polsko a Německo - Blog iDNES.cz

Německá invaze do Polska 1939, Kalininovo město

Konfliktním ohniskem polsko-německých vztahů byla především existence "polského koridoru" - neboli Polského Pomořanska - historicky však spíše součásti poměrně úzkého pásu území, které spojovalo meziválečné Polsko - tzv. "druhou Polskou republiku s mořem".

k obrázku výše - vyobrazen plukovník Mieczeslaw Jan Rawicz - Myslowski (který v bitvě o Polsko padl), ve válce se ukázolo, že těžké kulomety proti tankům nebyly zas tak neúčinnou zbraní

Mimochodem podobný koridor spojoval Polské království (tehdy podle voleného krále nazývaného jako rzeczpospolita  ) již v 18. století - a toto území mělo tehdy název Prusy Królewskie, Pomorze Gdańskie bez Gdańska.

na obrázku níže polské opevnění ve Slezsku a proti Východnímu Prusku

Poláci měli ve Varšavě pocit většího bezpečí - alespoň někteří se sem snažili přemístit.

Varšava ovšem padla a z Polska se stal 

Generální gouvernement.

Ghetto v Parysówě - příběh z méně známého místa  z Generalnego Gubenartorstwa

Přijde-li řeč na židovská ghetta v Polsku během druhé světové války, mluví se nejčastěji o dvou největších, tedy o varšavském a lodžském ghettu. Poměrně často bývá připomínáno také ghetto v Krakově, především kvůli filmu Schindlerův seznam, pojednávajícím právě o osudu krakovských Židů. Podobných ghett však byly stovky. Jedno z nich, nacházející se ve vesnici Parysów, bylo zlikvidováno právě před 80 lety.

Parysów je vesnice v Mazovském vojvodství ve východním středním Polsku, nacházející se asi 55 kilometrů jihovýchodně od Varšavy. Židé ji osídlili už v 18. století. V polovině 19. století tam cadik Jošua Ašer Rabinovič, syn „svatého Žida z Przysuchy-Pšischy“ (mezinárodně známého rabiho Jakoba ben Ašera), přivedl hodně chasidských Židů. Na přelomu 19. a 20. století žilo v Parysówě něco přes dva tisíce Židů, kteří tvořili zhruba dvě třetiny místní populace.

Německá okupační vojska obsadila Parysów 17. září 1939. Polští Židé se v oblastech okupovaných Němci stávali od prvních dnů války předmětem brutální protižidovské politiky a oběťmi šikany a teroru, což se nevyhnulo ani této vesnici. „Věřícím praktikujícím Židům ostříhali vousy a v synagoze zničili bimu,“ píše se o situaci v Parysówě na stránkách Mezinárodního projektu židovských hřbitovů (bima je vyvýšené místo uprostřed synagogy, tedy pódium, na němž je pult používaný ke čtení modliteb, pozn. red.). 

Podobné scény se odehrávaly po celém Polsku, o čemž svědčí řada výpovědí. „Když německá armáda oficiálně vstoupila do obce, začala další série židovského neštěstí a utrpení. Všichni muži byli den co den odváženi do práce, kde byli barbarským způsobem šikanováni. Každý den se všichni Židé, i osmdesátiletí, museli objevit před synagogou, kde je strašlivě mučili, prohledávali a trhali jim vousy. Všechno, co tito muži měli, vojáci sebrali a rozdali mezi Poláky, kteří tam čekali. Na Židy poštvávali psi,“ citují polské stránky Teatr NN výpověď nejmenovaného židovského obyvatele města Lowidz v Lodžském vojvodství.

Nenecháme se porazit jako telata. Muž, který přežil masakr v Sarny, vypovídal
Židé byli také nuceni zřizovat takzvané židovské rady (judenraty), které měly spravovat židovské oblasti a také konfiskovat židovský majetek ve prospěch nacistické okupační správy. Jejich dalším úkolem bylo organizování pracovních praporů. Podle dekretu německého generálního guvernéra Hanse Franka z 26. října 1939 byli Židé ve věku od 14 do 60 let nasazováni na nucené práce po dobu dvou let s možností prodloužení, pokud „nebylo dosaženo vzdělávacího cíle nucených prací“.

Židovští muži se na veřejné svolání židovské rady museli dostavit na shromaždiště s jídlem na dva dny, dvěma čistými přikrývkami a nářadím. Každému, kdo se vyhnul nuceným pracím, hrozil trest odnětí svobody až na deset let. Ani nástup na otrockou práci se většinou neobešel bez šikany. „Pokud šli muži pomalu, byli biti za pomalou chůzi, a pokud rychle, byli biti za to, že utíkají,“ popisuje to již zmíněný obyvatel města Lowidz.

Judenrat vznikl po okupaci přirozeně i v Parysówě. V listopadu 1941 pak bylo v této vesnici založeno židovské ghetto, do nějž byli soustředěni kromě všech místních Židů i vysídlenci z jiných měst a obcí. Celkem bylo v parysówském ghettu soustředěno asi 3,5 tisíce lidí, přičemž muži byli den co den nasazováni na otrocké práce. Tak tomu bylo až do 27. září 1942, kdy bylo ghetto brutálním způsobem zlikvidováno.

Likvidace polských ghett
V létě roku 1942 přistoupili nacisté v Polsku k další fázi „konečného řešení židovské otázky“ a začali ghetta rušit. Jejich obyvatelé byli masově deportováni do vyhlazovacích táborů, odkud už se neměli vrátit živí.

Nejdéle trvala likvidace varšavského ghetta, jež bylo v té době největším židovským ghettem v Evropě a nacisté v něm internovali na 380 tisíc lidí. Takzvaná Varšavská akce, což nebylo nic jiného než deportace varšavských Židů do táborů smrti, zejména do Treblinky, byla zahájena v červenci 1942 a trvala přes dva měsíce. 

Krutý konec ghetta Rovno: Před 80 lety vyvrcholil vraždící akcí v lese
Likvidace zbývajících ghett se podle zavedeného scénáře odbyla většinou během jednoho nebo dvou dní. „Likvidační akce byly vždy mimořádně brutální. Odhaduje se, že v plynových komorách Treblinky Němci zavraždili téměř 750 tisíc až 900 tisíc Židů. Tisíce lidí přišly o život při samotných deportačních akcích nebo při takzvaných honech na Židy, když se pokusili někde se ukrýt,“ píše web Teatr NN.

„Ve dnech 19. a 20. srpna 1942 byli zlikvidováni židovští obyvatelé Falenice, Waweru, Otwocku, Rembertówa a dále Jadwisinu, Radzyminu, Wołominu, Jadówa, Parczewu, Karczewu, Miłosné, Okuniewa a Pusztelniku. Ve dnech 21. a 22. srpna 1942 bylo zlikvidováno ghetto v Mińsku Mazowieckém. Ve dnech 22. a 24. srpna působila komanda smrti v Siedlcích, Łosicích a Mordech. Dne 25. srpna bylo zlikvidováno ghetto ve městě Międzyrzecz Podlaski. Dne 21. září 1942 byly tyto speciální jednotky odeslány do Sokołówa a Węgrówa,“ popisuje systematickou likvidaci polských ghett ve varšavské oblasti polský web Rzeczpospolita.

Krvavá neděle v ghettu: Němci předvedli děsivá zvěrstva, u vražd pořádali piknik
Menší a méně známé ghetto v Parysówě přišlo na řadu v neděli 27. září 1942. Do plynových komor vyhlazovacího tábora Treblinka II. bylo ten den deportováno z Parysówa na 3,5 tisíce Židů. Během jediného dne tak byla vyhlazena téměř celá populace parysówských Židů, obývajících tuto vesnici téměř dvě stě let.

Ale deportací hrůza neskončila. Také v Parysówě se totiž několik stovek Židů před cestou do vyhlazovacího tábora ukrylo – jenže okupační úřady nechtěly nic podobného připustit. A ke stíhání uprchlíků přikročily s pověstnou a hrůzyplnou důkladností.

Zbytky pevnosti Parysów, která se za války proměnila ve sběrné židovské ghettoZdroj: Wikimedia Commons, Magnifizet, CC BY-SA 4.0

Vzpomínka osmileté holčičky
Vzpomínku na události následující po deportaci obyvatel parysówského ghetta zachoval pro polský projekt Zapomniane (Zapomenutí) syn jedné z očitých svědkyní tohoto zločinu, polské ženy narozené v roce 1935, které bylo v době likvidace ghetta necelých osm let.

„Moje matka bydlela před válkou čtyři domy odsud. Děda byl švec. Měli asi dva hektary půdy, nevím přesně kolik, protože maminka si to taky nepamatuje, ale ví, že měli stodolu, která hraničila se školním hřištěm. Vyprávěla mi, že když se ten masakr začal dít, vlezla do stodoly a chtěla se dívat škvírou mezi prkny, ale dědeček, tím myslím její otec, jí odtamtud vyhnal a nařídil jí, ať je zticha a okamžitě odtamtud zmizí, protože na hřišti, vlastně tedy hned za ním, se začalo střílet. Mámě bylo tehdy osm let. Muselo to být něco hrozného, když jí to tak utkvělo v paměti,“ uvedl tento svědek v březnu 2018.

Naděje i zoufalství ukryté v deníku. Před 80 lety vzniklo varšavské ghetto
Podle historických dokumentů, uložených v polském Ústavu národní paměti, postříleli četníci v Parysówě ve dnech 2. až 4. října asi 30 Židů, kteří se ukryli v ghettu, a tak přežili masovou deportaci z 27. září. Mezi oběťmi byli i tříčlenná rodina Morských a jedenáctičlenná rodina Bruckých. Všechna těla byla pohřbena přímo na místě popravy.

„Nejprve vykopali jámu, a pak k ní po malých skupinkách přiváděli lidi. Moje matka říkala, že ta jáma byla tak velká, že by se do ní vešly dva nebo tři německé náklaďáky,“ uvedl zmíněný syn polské svědkyně.

Šílený masakr v Rumbule: Žena vydržela nahá ve sněhu předstírat smrt, přežila
Podle stránek Zapomniane bylo od podzimu 1942 do roku 1943 povražděno v Parysówě asi 200 lidí židovské národnosti, kteří porůznu v úkrytech přežili likvidaci ghetta a později byli dopadeni. Všichni tito lidé byli zahrabáni do masových hrobů. 

Díky dochované svědecké výpovědi se podařilo v březnu 2018 zaměřit místa, kde se tyto hroby pravděpodobně nacházely. Šlo skutečně o zadní část pozemku místní školní budovy. Jejich podrobný průzkum byl rozplánován do dalších let.

Rómský holokaust a Sibiř Miranda – romský holokaust / Na vlnách Tomu / Kemerovská oblast Sibiř - Blog iDNES.cz

Polská cesta československých vojáků (zejména) židovského původu - bitva o Polsko 1939 (album na FCB)
https://www.facebook.com/media/set?vanity=152784985326595&set=a.686854301919658

Kalininovo město po Druhé světové válce
Nejvíce diskutovanou událostí z historie Královce se stalo jeho obléhání a posléze dobytí Rudou armádou na konci druhé světové války v prvních měsících roku 1945. Tehdy se 130 000 německých vojáků déle než měsíc bránilo útoku 700 000 příslušníků 3. běloruského frontu maršála Aleksandra Vasilevského.

Po válce vůdce Sovětského svazu Josif. V. Stalin požadoval, aby se Královec a přilehlá část Východního Pruska staly součástí Sovětského svazu. Zároveň v té době Sověti město založené na památku Přemysla Otakara II. přejmenovali podle Stalinova a vlastně už i Leninova blízkého spolupracovníka (a mimochodem i spolupachatele Katyňského masakru) Michaila Kalinina na Kaliningrad.

Po rozpadu Sovětského svazu se Kaliningradská oblast stala exklávou Ruské federace. Oblast má rozlohu 15 100 km2, což odpovídá rozloze Středočeského kraje a Prahy dohromady. V Kaliningradě žije zhruba o 100 000 obyvatel víc než v Brně.

druhá část příspěvku 

Doba bronzová (I - historicky) a Baltští Prusové 

nejprve časová posloupnost doby bronzové (I) převzatá z médií

Neolitická revoluce a její vynálezy otevřely cestu k civilizaci (msn.com)a národy doby bronzové zejména na pozdějším Slovensku (doba bronzová I)

Co nastartovalo civilizaci
-12 000 let
Lidé na Blízkém východě začali sbírat, ošetřovat a vysévat trávy, které se změnily v pšenici. Vznik zemědělství později doplnila domestikace zvířat – skotu, prasat, ovcí a koz.

-11 000 let
V Palestině vyrostlo město Jericho s 1500 obyvateli. Stavby byly jak z kamene, tak ze sušených cihel a obklopovala je zeď.

-9000 let
V Levantě a severním Iráku se začala vypalovat první keramika. Zprvu se vyráběla lepením z hliněných proužků, později na hrnčířském kruhu.

-6500 let
V jižním Iráku se objevily kolové vozy. Později lidé na východoevropských stepích začali do dvoukolových válečných vozů zapřahat koně.

-5500 let
Z Kavkazu se šířilo používání bronzu, tvrdé slitiny mědi a cínu. Používala se k výrobě nástrojů i dokonalejších zbraní.

-5300 let
V mezopotámském Uruku začali úředníci užívat k evidenčním účelům obrázkové písmo. To se proměnilo v klínové slabičné písmo vhodné už pro literaturu.

-4600 let
Egyptský stavitel Imhotep pro svého panovníka vybudoval stupňovitou pyramidu z kamene.

Baltští Prusové

Už v 19. století si jazykovědci uvědomili, že jedna skupina indoevropské jazykové rodiny má k slovanské větvi  podstatně blíže, jako jiné jazyky - a to  baltské jazyky, kam patří litevština, lotyština, nebo poměrně malý jazyk livonština  a v 17. století vymřelá baltská pruština, kterou se mluvilo v severním Polsku. Někteří badatelé však upozornili, že uvedené paralely nemusí dokazovat společný původ. Vysvětlilo by je i dlouhodobé sousedství. 

Baltští Prusové mají své místo i v českých dějinách - a jak lze předpokládat nepříliš příznivé. V jednom z posvátných hájů pohanských Prusů našel smrt Slavníkovec biskup Vojtěch - když se pokoušel pohanské Prusy obracet na křesťanství.

Pokud by se zašlo ještě hlouběji do historie - pravěku a doby bronzové, je předpokládán společný původ baltských a slovanských národů 

Ovšem sídla Pra- Baltoslovanů v Černolesí byla napadána kočovníky z Asíe Indo - Íránského původu.

Balto - Sovanská – jazyková skupina v Černolesí a baltští Prusové
a vliv iránských jazyků na řeč Slovanů 

časová posloupnost doby bronzové (II) vlastní

(dobou bronzovou na Slovensku se zabývá závěrečná část příspěvku Islám na Moravě - Blog iDNES.cz )

Starší doba bronzová (2300/2200 – 1600 před Kristem.)
Střední doba bronzová (1650/1600 – 1300/1250 před Kristem )
Mladší doba bronzová (1300/1250 – 1050/1020 před Kristem)
Slovní zásoba naznačuje množství výrazů pro zvířata, rostliny, přírodní jevy, dřevěné nástroje a domácí potřeby – což naznačuje, způsob obživy především pastevectví – snad s primitivním zemědělství – které si Baltoslované přizpůsobili pro lesnaté prostředí.   
Nejstarší sídliště černoleské kultury jsou podle archeologů datována do 12. nebo 11. století př.n. l. Od přelomu 9. a 8. století na strategických místech jejího areálu vznikají četná opevnění s příkopy a dřevozemními valy, spojovaná s obranou proti nájezdům kočovníků. 
Pozdní doba bronzová (1050/1020 – 800/750 před Kristem)
Kimeri – 10. století př. Kr
Polomýtický popis Homérovy Odyssey (přelom 8. a 7. století př. n. l.) uvádí, že Kimerové žili poblíž okraje "oceánu" v mýtické zemi věčné mlhy a temnoty. Věcnější Hérodotos (5. století př. n. l.) Kimerov se pro změnu nachází ve stepích severně od Černého moře, odkud je prý později vytlačili Skythové.
Skytové – 8. století př. Kr.
Sarmati – 5. století př. Kr.
Rozpad baltoslovanské jednoty mohl nastat přibližně na přelomu 1. a 2. století – kdy se z Baltoslovanů začali vydělovat první Slované (Praslované).  nastal přibližně na přelomu 1 a 2 tisíciletí
Od 5. století nastává výrazné zjednodušení hmotné kultury, což se někdy vysvětluje chudobou Skyty vykořisťovaného obyvatelstva.
Velkou výhodou při výzkumu iránskych vlyvů na řeč Praslovanů  je fakt, že vývoj iránských jazyků je dobře zmapován (posvátné spisy spisy zoroastrizmu), tzv. Gáth, lze pravděpodobně datovat  do roku 1100 před Kr., zatímco  tzv. Mladšia Avesta vznikala okolo roku 800 před Kr., a je tak možno určit několik časových úrovní výpůjček – které přibližně odpovídají vpádům kočovných Iránských kmenů do Černolesí.

na dobu bronzovou pak navazuje - pokud se vychází z výrobních nástrojů - doba železná (používají se ale i jiná pojmenováni - například doba halštatská - nebo doba laténská)

vědci zrekonstruovali tvář dívky z doby bronzové

Vědcům se nedávno podařilo dekódovat unikátní text kletby z pozdní doby bronzové zapsaný na malé olověné tabulce nalezené na hoře Ebal na Západním břehu Jordánu. Na přelomovém objevu mezinárodního týmu výzkumníků se podílel i Daniel Vavřík z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky, jenž tabulku považuje za unikátní artefakt.

Českým vědcům se podařilo dekódovat kletbu z doby bronzové. Na snímku je vidět struktura nalezené tabulky (převzatý text)
Unikátní artefakt. Českým vědcům se podařilo rozluštit kletbu z doby bronzové (msn.com)

Jako nejstarší kdy nalezený hebrejský nápis oslavují vědci čerstvě rozluštěnou kletbu zapsanou na malé olověné tabulce nalezené na hoře Ebal na Západním břehu Jordánu. Je napsaná takzvaným protohebrejským písmem, které odborníci datují do období asi 1400 až 1200 před naším letopočtem.

Aby tabulku nepoškodili, museli se k textu dostat moderními metodami.

Proklínací tabulku archeologové našli v roce 2019 při analýze materiálu dostupného z vykopávek izraelského archeologa Adama Zertala. Na hoře Ebal objevil dva oltáře a ve výplni jednoho z nich i olověnou destičku složenou z přeloženého obdélníku o tloušťce 0,4 milimetru.

Výzkumníci z Izraele poté kontaktovali vedoucího laboratoře 4D tomografie a defektoskopie Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky Daniela Vavříka a jeho výzkumný tým s tím, že budou rádi, když se jim podaří dekódovat alespoň jeden znak. Nakonec se s pomocí vědců z různých zemí povedlo přečíst celou tabulku.

Olověná fólie byla složená tak, aby se vnitřní text stal pro lidské oči neviditelným. Protože olověnou tabulku nemohli vědci otevřít bez jejího poškození, museli se k textu dostat jinou metodou. Experti využili rentgenovou počítačovou tomografii včetně virtuálního narovnání.
Nejdříve destičku několikrát skenovali speciálním tomografem a pak vybrali ty nejlepší výsledky rekonstrukce. „Dříve se podobné nálezy prostě mechanicky otevřely, čímž se zničily a teprve pak bylo možné zkoumat text skrytý uvnitř. Nám se metodou rentgenové výpočetní tomografie podařilo text přečíst, aniž by došlo k jakémukoli zásahu do objektu,“ uvedl Vavřík.

Po virtuálním narovnání se výrazně zlepšila čitelnost vnitřních struktur. Podobně se českým vědcům již před několika lety podařilo rozluštit text na amuletu nalezeném v Dřevíči.

Než vědci spatřili první identifikovatelné symboly, zabralo jim to ještě hodiny práce. Nakonec na vnitřní straně tabulky tým objevil znaky prastarého písma. „Jsi prokletý Bohem YHW,“ zní podle nich text kletby, kterou se jim podařilo rozluštit. Slovo „prokletý“ se na tabulce vyskytovalo rovnou šestkrát.

Písmo bylo popsáno jako protohebrejské a o dvě století starší než jakýkoliv současně známý hebrejský text. Na rozluštění a interpretaci textu museli vědci pracovat několik měsíců.

Unikátní artefakt
Studie byla publikována v odborném časopise Heritage Science, kde do středy nasbírala kolem 37 tisíc přečtení. „Měli jsme možnost podílet se na unikátním objektu nesmírné historické ceny. K takovým artefaktům se vědec běžně nedostane,“ zdůraznil Vavřík.

V minulosti se podle něj používaly dva typy tabulek. „Proklínací, které sloužily na proklínání někoho a amulety, což byly přací tabulky. V tomto případě se proklínal jeden člověk,“ sdělil Vavřík. Dodal, že zpravidla kněz napsal text na otevřený list, často ze stříbra nebo olova, a ten byl uzavřen tak, aby nešel přečíst a text byl schován uvnitř.

Podobné proklínací texty psané na keramice či na hliněných figurkách z doby bronzové jsou známé ze Staré, Střední a Nové říše v Egyptě. Většina z nich obsahuje odkazy na nepřátelská města a kmeny v Sýrii a Kanaánu. K čemu konkrétně nově dekódovaná tabulka sloužila, není stále jasné. Je možné, že byla použita při obřadu prokletí a kněží ji poté uložili do oltáře. Mohla ale také nést rozsudek nad hříšníkem, na kterého se vztahovalo boží prokletí.

další téma

ze světa PRABALTOSLOVANÚ
a vliv jazyků kočovných Iránců

Víme tak, že Prabaltoslované veřili na démony (*boiHsós, z čehož vznikl slovenský
výraz ‘bes’) a čary (*ker), pronášeli modlitby (*mold-), uctívaly modly (*moldaH) a měli
posvátná (*śwentos) místa a háje – kde také ve spárech pohanských Prusů zahynul biskup Vojtěch, jak zmíněno výše.

prabaltoslovansky

 *eźeran
*golHwáH
*wórHnaH
*geleź
* léiHpaH

litevsky 

?žeras
galva
varna 
dzelzs 
li?pa 

lotyšsky 

ezers 
galva
varna
geležis
liepa

staroslovenština

Jezero
glava
vrana
želězo

slovensky

Jazero
Hlava
Vrana
Železo
lipa 

Chovali prinajmenšom dobytok (*kórHveH - ‘krava’), ovce (*owis) a prasatá
(*swiHnos).
V ich jedálničku nechýbalo maslo (*moHźslo), ovos (*awiś-), med (*medú) a syr
(*súHrios), no víno im bolo cudzie. Poznali more (*morjo) a taktiež mor (*moros) či
pôst (*burdz-). Používali kožené mechy (*moisós), plte (*plútom) a kovali
(*kouH-) nástroje, niektoré už zo železa (*geleź-). Odovzdávali tribút/daň (*doHnis)
a žili v osadách (*wiś-, z čoho vznikol zastaraný slovenský výraz ‘ves’), bývali v
domoch (*domus) s dverami (*dvir) a sedeli na kreslách (*kréHslo); niekedy stavali
kúpeľné domy (*pirtis) alebo opevnenia (*gordos, z čoho vzniklo slovenské ‘hrad’).

Co se týče Pobaltí a Baltských národů - zajímavým vhledem do reality relativně méně vzdálené minulosti - nežli pravěk a doba bronzová - tedy zajímavým vhledem do reality Pobaltí 19. století je například méně známý román Julese Verna "Drama v Livonsku". 

https://at.tumblr.com/archivace/drama-v-livonsku-dramatick%C3%BD-detektivn%C3%AD-p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bh/7roj7xqbawel

rozcestník národy, regiony, jazyky

"sesterský příspěvek" - na téma Pobaltští a Polabští Slované  Lietzow neboli Lícov a Pobaltští Slované - Blog iDNES.cz 

Malá lužickosrbská mluvnice (rozcestník na téma jazyky) - Blog iDNES.cz

němčina a lucemburština

Večer v Hamburku, rozcestník němčina a Německo - Blog iDNES.cz

finština a karelština, maďarština

Miranda – romský holokaust v Karelii - Blog iDNES.cz

Mátra – aneb třetí vrcholek dvou státních znaků - rozcestník Maďarsko - Blog iDNES.cz

když byla zmíněna doba bronzová - další části příspěvku je výroba bronzu

třetí část příspěvku 

Doba bronzová (II - metalurgie)
rozcestník těžba a metalurgie metalurgie mědi, bronzu a zlata
těžba železa, mědi, vápence a dalších surovin na Tišnovsku
těžba mědi v Africe
indukční pec (rozcestník elektrotechnika)
těžba mědi v Rumunsku
rozcestník hydrochemická těžba

ROZCESTNÍK TĚŽBA KOVŮ a METALURGIE MĚDI, BRONZU a ZLATA

rozcestník těžba a metalurgie metalurgie mědi, bronzu a zlata
těžba železa, mědi, vápence a dalších surovin na Tišnovsku
těžba mědi v Africe
těžba mědi v Rumunsku
rozcestník hydrochemická těžba

odkaz na hlavní rozcestník metalurgie  Železo z Moravy - v okolí Adamova a na Blanensku, metalurgie Plutonie - Blog iDNES.cz  se zaměřením železo - litina i ocel 

Jeden den jízdy koňmo k moři / Baltští Prusové / výroba Bronzu (tento příspěvek - metalurgie mědi, bronzu a zlata)

bronz v Africe

Východní identita na základě cesty do Pekingu - a staré africké říše - Blog iDNES.cz

(dobou bronzovou na Slovensku se zabývá závěrečná část příspěvku Islám na Moravě - Blog iDNES.cz )

Toxická laguna v Rumunsku pohlcuje vše živé. Katastrofa není daleko - iDNES.cz následuje svodka z tohoto příspěvku

těžba stříbra a olova Příbram Parní stroj - od čerpání vody ze zatopených dolů po parní lokomotivy a lokomotiva 312.4 - Blog iDNES.cz

Doba bronzová 

Bronz se získával tavením hornin s přítomností mědi a cínu v malých zahloubených píckách s trojitým obložením - zcela vně vrstva kamení - uvnitř jíl. Vlastní peciště bylo vyplněno směsí paliva - tedy dřevěného uhlí a rud s mědí. 

Aby palivo dosáhlo patřičné teploty - pravěcí lidé používali kožené mechy (*moisós) na vhánění vzduchu do topeniště...

Různé nástroje (srpy, meče, sekyry) se zpravidla odlévaly do ztraceného vosku - a po té se pravděpodobně ještě kovali  kovali(*kouH-)

Měď, bronz a metalurgie neželezných kovů

pec na tavení kovových slitin z doby bronzové

Dějiny hutnictví začínají dobou bronzovou a teprve mnohem později, přišla doba železná. Pro aplikace ve strojírenství se používají čisté kovy jen velmi zřídka, neboť mívají špatné mechanické i technologické vlastnosti. Téměř vždy se jedná o slitiny z dvou nebo více prvků.

Druhy slitin se rozlišují zejména podle základního prvku. Bývá to prvek, jehož obsah ve slitině je nejvyšší, obvykle více než 50 %. Podle něho pak hovoříme např. o slitinách hliníku, hořčíku, slitinách mědi apod.

Podle technologie, která se bude pro zpracování slitin používat, se slitiny neželezných kovů rozdělují na slitiny slévárenské a slitiny pro tváření.

Podle hustoty se slitiny dělí na slitiny lehkých neželezných kovů a slitiny těžkých neželezných kovů.
Podle tavicí teploty se kovy a jejich slitiny obvykle dělí na: - nízkotavitelné s tavicí teplotou asi do 600 - např. cín, vizmut, kadmium, olovo, zinek - se střední tavicí teplotou do asi 1500 – např. hořčík, hliník, měď, nikl, kobalt- s vysokou tavicí teplotou – např. titan, chrom, vanad, niob, molybden a další.

Podle tavicí teploty se kovy a jejich slitiny obvykle dělí na: - nízkotavitelné s tavicí teplotou asi do 600 - např. cín, vizmut, kadmium, olovo, zinek - se střední tavicí teplotou do asi 1500 – např. hořčík, hliník, měď, nikl, kobalt- s vysokou tavicí teplotou – např. titan, chrom, vanad, niob, molybden a další
Značení neželezných slitin
Číselné značení je určeno příslušnými evropskými, národními, podnikovými nebo jinými normami. Z číselného značení obvykle nevyplývá chemické složení slitiny.
Značení chemickými značkami uvádí střední obsah hlavních prvků v procentech. Na první pozici je značka základního prvku, na dalších místech značky přísadových prvků v pořadí jejich obsahu. Číslice za značkou prvku značí jeho střední obsah ve slitině. Při obsahu prvku nižším než 1 % se obvykle množství prvku neuvádí.
Například: - CuAl9Mn2označuje hliníkový bronz s obsahem 9% hliníku a 2% manganu.

Těžba mědí, železa, vápence a barytu na Tišnovsku

Tišnovskou kotlinu lemuje několik krasových okrsků. Nejvýznamnější je kopec Květnice na levém břehu řeky Svratky na sz. okraji Tišnova, malé krasové území je na úbočí Dřínové, odděleném od Květnice zářezem potoka Besének, na pravém břehu Svratky je to kopec Dranč (dříve Tábory) a masiv Výrovky a Bačkovce (mezi Tišnovem, Závistí, Vohančicemi a Březinou), které již patří východnímu okraji Českomoravské vrchoviny. Tyto krasové lokality jsou vyvinuty v temenních partiích vyvýšenin bez ponorných toků, v nichž srážkové a tavné vody rychle odtékají mimo krasovou oblast.

Další lokality jsou vyvinuty ve vápencích lažánecko-heroltického pruhu mezi Herolticemi a Lažánkami, Maršovem a osadou Šmelcovna v údolí Bílého potoka. Na rozdíl od krasu v lemu Tišnovské kotliny jsou vápence protékány a napájeny několika ponornými toky. Patří sem Heroltický kras v údolí Pejškovského a Maršovského potoka, Lažánecký kras na Lažánecké plošině a kras u Šmelcovny, modelovaný ve Stříbrné rokli a ve vápencové kře Bílé skály v levém úbočí údolí Bílého potoka.

rozcestník stavební materiály Čtvrť mezi Úvozem a Veveří - rozcestník na téma Brno, cihelny a stavebnictví materiály - Blog iDNES.cz

V dolu Ema na jihozápadním úpatí Květnice se při těžbě limonitu (6elezné rudy) podařilo nalézt i malou akumulaci měděných rud.  Nejvýznamnější byla na Květnici od poloviny 19. století těžba barytu (který se například uplatňoval v papírenském průmyslu - ostatně v Tišnově se nacházejí také papírny -> příspěvek na téma polygrafie Návštěva staré tiskárny - části strojů a mechanismy - rozcestník pro průmysl - Blog iDNES.cz) 

Baryt je krystalická látka - která patří do skupiny (včetně selenanů, telurátů, chromanů, molybdenanů a wolframanů) - což jsou bezvodé sírany bez cizích aniontů.

Vyzařující forma, někdy označovaná jako Boloňský kámen,[9] dosáhla určité proslulosti mezi alchymisty pro exempláře nalezené v 17. století poblíž Boloně Vincenzem Casciarolem. Ty se staly fosforeskujícími po kalcinaci.

Baryt a vápenec pro stavbu Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova XII. a XIII. století na Tišnovsku - zakládání Porta Coeli | Cesty, místa a setkání (signaly.cz)

Baryt, který se používá jako kamenivo v "těžkém" cementu, je rozdrcen a tříděn na jednotnou velikost. Většina barytu je rozemleta na malou, jednotnou velikost před tím, než je použita jako plnivo nebo prodlužovač, doplněk k průmyslovým výrobkům, při výrobě chemikálií barya nebo váhového činidla v bahně pro vrtání ropných vrtů  Benzínky a další čerpací stanice - ropa a zemní plyn, baryt při těžbě ropy - Blog iDNES.cz .

malá odbočka z doby bronzové do předkoloniální Afriky 

Prekoloniální bronzy Yoruba v Nigérii
Bronzové umění v západní Africe

v Africe

Andreas Praefcke
Jorubové (Yorubá) jsou západoafrický národ, který žije převážně v jihozápadní Nigérii. Žijí hlavně v jihozápadních státech Oyo, Ogun, Lagos, Ondo, Osun, Ekiti a Kwara, ale také v sousedních státech Benin, Ghana a Togo. Oblast osídlení je dodnes hustě obydleným jádrem Nigérie. Nachází se zde 22 z 50 největších měst státu. Původ Jorubů je s největší pravděpodobností ve starověkém Egyptě, odkud se jejich předkové přesunuli na jihozápad asi před 5000 lety a nakonec se usadili na území dnešního Beninu a částí Nigérie. Tam se také zrodilo legendární království Ilé Ife. Charakteristické pro jejich kulturu je rané zakládání měst. Již ve středověku měla největší města 100 000 obyvatel. Všechna království Jorubů vedla k mýtickému zakládajícímu městu Ile-Ife (Ile-Ifé; Ifé). Podle legendy vzniklo lidstvo v Ile-Ife. Je to svaté město lidu Yoruba a měl jeho rozkvět ve 13. století. Nachází se ve státě Osun.

Ile-Ife je známý svými kamennými, terakotovými a bronzovými sochami z 10. století, které byly vyrobeny pomocí procesu ztraceného vosku. Většina naturalistických soch má velkou uměleckohistorickou hodnotu. Objevitelem naturalistických uměleckých předmětů byl Leo Frobenius. V roce 1910 se mu při vykopávkách v olokunském háji na severu města a na dalších místech podařilo odkrýt velké množství naturalistických uměleckých předmětů, které zviditelnil svou obsáhlou publikací o okolním světě, která vyšla o dva roky později. Většina z nich je nyní v Etnologickém muzeu Berlin-Dahlem. Frank Willett učinil nové důležité nálezy v roce 1957 v Ita Yemoo na severním okraji města. Nejcennější nálezy z Ile-Ife jsou vystaveny v Národním muzeu v Lagosu. Další nálezy lze vidět v muzeu Ife, které se nachází na okraji palácového komplexu.

Jorubský bronz 12. století

Ukabia
Bronzy z Beninu a Ile-Ife byly - a stále jsou - vyrobeny technikou "ztracené formy". Za tímto účelem je pozitivní voskový model pozdějšího bronzového předmětu - včetně odlévacích kanálů - modelován přes lité jádro z hlíny a po dokončení také potažen hlínou. Po vypálení hlíny - a úniku vosku - může být výsledná dutina vyplněna bronzovou, měděnou nebo žlutou litinou. Po ochlazení se vnitřní a vnější hliněné formy rozbijí, aby se uvolnil odlitek. Následně jsou odstraněny odlévací kanály a postava je dodatečně zpracována, vytesána a často patinována. Umělá patinace byla také běžná u starých kusů a dosáhla vysoké estetické úrovně.

Indukční elektrická pec na bronz z 21. stol.

elektromagnetickou indukcí se ovšem zabývá cyklus na téma elektromagnetismus Co se děje kolem elektřiny 17 - elektromagnetická indukce při vaření, veganská kuchařka - Blog iDNES.cz

Těžba bronzu v Rumunsku sedmdesátých let 

Zkáza přichází z hory mědi
O tom, kde hledat původce těchto proměn, neměli lidé z Geamăna pochyby. Důl Ro?ia Poieni totiž neprodukoval jen jedenáct tisíc tun jakostní mědi ročně, ale také násobně víc odpadů. A z jejich skládek se pak luhovala voda sestupující hlouběji do údolí.

Z osady Bardesti, která byla výsypkám nejblíž, odešli lidé jako první. Sami – na jedovaté půdě se přežít nedalo. Ti z osad Valera Holhori a Trifesti, ležících o něco níž, se zdráhali. Měli tu celý svůj život. Ale postupně se odstěhovali též. Část z nich neodcházela daleko, nechtěli za sebou nechat hřbitovy se svými předky, a tak se usadili v obci Geamăna. Jenže i tato vesnice byla předurčena k zániku.

V sedmdesátých letech vyhodnotili důlní inženýři, že pro pokračující velkokapacitní těžbu bude nezbytné navázat na důl i systém sedimentačních nádrží na polotekutý odpad. Nepomýšleli přitom na nějaké velké stavební dílo, které by jen zbytečně zvyšovalo náklady.

Jako otevřená jímka na údajně „sterilní toxický odpad“ se jim jevilo nejpříhodnější celé údolí Şasa, které se mělo částečně zaplavit, aby se snížila prašnost. Že v něm stála vesnice Geamăna? Žádný problém.

Prezident Nicolae Ceausescu záměr ochotně posvětil. Ro?ia Poieni, důl na měď, totiž vydělával komunistickému režimu v Rumunsku na důchody. Necelé čtyři stovky domácností v takových kalkulacích nic neznamenaly. Se zestátněním pozemků a vyvlastňováním půdy se začalo hned v roce 1977.

Berou si jen to, co chtějí
I tentokrát k tomu lidé z Geamăna přistoupili nad očekávání poklidně. Stále věřili, že si pomůžou, když jim stát zajistí náhradní bydlení ve městě a vyplatí kompenzace za jejich – teď už zdevastované a neúrodné – pozemky.

důl na měď Rumunsko

továrna na zpracování mědi a výrobu bronzu

mapa s místem těžby

příspěvek rovněž v tématu Rumunsko 

ROZCESTNÍK HYDROCHEMICKÁ TĚŽBA

Těžba rud louhováním - či chemickým loužením byla nejdříve realizována v 19. století v Americe, kdy chemickým loužením byla získávána právě měď. Těžba chemickým loužením se hojně uplatňuje i u jiných surovin - a to například síra, nebo sůl - v sesmdesátých letech 20.stol. se však podzemním loužením začal těžit i  uran (podrobnější článek ABC 2/32 (1987)

Od domácí minielektrárny přes kombinované zdroje po jadernou elektrárnu JED/T - Blog iDNES.cz

čtvrtá část příspěvku 

Zlato, a doly na zlato

Zlato bylo ve středověku velmi ceněným.  Názvy některých měst přímo odkazují na těžbu zlata - třeba Zlaté hory, Kašperské hory.  Ovšem třeba král Jan Lucemburský hojně získával zlato zastavováním hradů, zlato zase směňoval u židů za peníze. 

Jak se na Šumavě rýžovalo zlato

Názorně se mohou se získáváním zlata rýžováním seznámit návštěvníci v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách a to na modelu. Nejstarším a nejjednodušším rýžovnickým nástrojem byla dřevěná miska. V ní se zlatonosný písek propíral pod vodou, aby se lehčí  zrnka písku s hlínou odplavila a na dně zůstala zrnka zlata. Jiným, poněkud složitějším způsobem bylo splavování  písku na šikmo položené desce - tzv. rýžovnickém splavu - desce pokryté kůží, na níž se zachycovaly těžší částice písku. Ty lehčí částice se pak shromažďovaly v nádobách a neckách. Protože zlato je těžké, kleslo  ke dnu. Nejspodnější vrstvy se dále propíraly - aby se získalo ryzí zlato. 

Rýžoviště (nebo také sejpy) se rozprostírala po celém povodí Otavy a na přilehlých přítocích. Největšího rozkvětu zaznamenalo rýžování zlata v Pootaví ve 14. století. Provádělo se i později - až do třicetileté války, ale s mnohem menšími úspěchy. Je zajímavé, že ještě v roce 1604 vydal císař Rudolf II. rýžovnický řád. To už byla bohatství zdejších ložisek převážně vyčerpána. Ve středověku měly Čechy patrně jedny z nejbohatších nalezišť z tehdy známých zemí. 

Na Otavě křivé, zlatonosné 

ABC 30 (1986) / č. 12

Toto označení získal klikatý tok Otavy v rukopise Zelenohorském. O letních prázdninách čtrnáct dětí z technických kroužků SMT a jejich dva vedoucí zaměnily ruch křižovatek velkoměsta za  šumění vln malebné Otavy a tiché zurčení jejich přítoků - říčky Losenice a Rýžovního potoka. Patronem rýžovníků se stal tehdejší historik muzea v Kašperských horách, který poskytl cenné informace o způsobu výroby a praktickém použití nářadí rýžovníků z 12. - 15. století. Přesně podle návodu z "Osmé knihy o hornictví a hutnictví" Jiřího Agricoly si vyrobily repliky rýžovacích pánví, splavů na promývání zlatonosného písku, síta na oddělování hrubého štěrku a jiné potřeby středověkých zlatokopů. Hned první den se ukázalo, že to vůbec není jednoduché. Přes veškerou snahu nenašli zlatokopové ani jednu zlatinku, což je velice mrzelo. Hledačům napomohl historik z muzea. Vše záleží na volbě vhodného místa odkud se písek pro rýžování nabírá. Kdo chce objevit miniaturní zlaté plíšky - zlatinky - musí najít místo kde příroda už sama provedla předběžné třídění, kde se tok řeky nějakou přirozenou překážkou zpomalí v zátočinách, za padlými kmeny nebo velkými kameny se unášecí schopnost proudu zmenšuje a to co je těžké, první padá ke dnu - tedy i zlatonosný písek se zlatinkami. Z takových míst se tedy získával písek, který jedna skupina promývala proudem vody na těžkém dřevěném splavu. V jednotlivých přihrádkách se zachycovaly nejtěžší částečky a ty se po naplnění komor dál promývaly na rýžovacích pánvích, vymazaných směsí sádla a sazí. Proč ty saze? Na černém podkladu je zlato daleko líp vidět než na světlé přírodní desce. Krouživými pohyby rýžovací pánve a promýváním pod proudem vody se nejsvědomitější členové snaží oddělit zlato od písku. Výsledkem jejich celodenního snažení bylo čtyřiadvacet  zlatninek  -  které ovšem mohly vydat nanejvýš dva gramy zlata - tedy 150 až 200 mg v jednom krychlovém metru písku. Někdo řekl, že k vyrýžování zlata potřebného ke zhotovení jednoho snubního prstenu by bylo zapotřebí dvou let usilovné práce. 

O něco pohodlnější - ale mnohem nebezpečnější metodou byla amalganace. Zlatonosný písek se na dvě hodiny smísil s rtutí, v níž se zlatinky rozpustily. Potom se zbytek písku odstranil propíráním pod proudem vody a zbylý amalgan se v nádobě s kovovým víčkem zahříval. Odpařující se rtuť se na víčku usazovala, stírala zaječí nožkou a uschovala pro další použití. Na dně zbylo zlato. Tato metoda je sice o něco efektivnější - ale odrazující je nejenom cena rtuti - výpary rtuti a jejich modifikací jsou nebezpečné pro pokožku - mohou způsobit obrnu a tak dále...

O zlatonosné Otavě

- Otava je levostranný přítok Vltavy 133.6 km dlouhý - odvodňuje povodí o rozloze 3 788 km čtverečních.
- pramení v žulové částí Šumavy - jméno Otava získává až po soutoku Křemelné a Vydry - u Čeňkovy pily, eroze zanesla zlato původem z hornin do vodních toků.
- v Otavě se zlatonosný písek usazoval od jejího soutoku se zlatonosnou Losenicí pod Rejštejnem
- Největší zlatonosné náplavy uložila Otava až pod Sušící, v širším údolí s dobře vyvinutými říčními terasami
- Zlato na Otavě se v Čechách rýžovalo už v dobách kdy v Čechách sídlili Keltové s kulturou laténskou
- s přestávkami se zlato rýžovalo až do 16. století - největšího rozkvětu se těžba zlata dočkala až za vlády posledních Přemyslovců a za Karla IV
- pozůstatky a doklady rýžování jsou typické kopečky - sejpy, místním názvem hrůbata. Najdou se podél celého toku Otavy - ale většina sejpů byla zničena těžbou štěrkopísků, úpravou břehů, polním hospodařením a erozí
- Nejlépe se sejpy zachovaly u Modlešovic nedaleko Strakonic. Zdejší sejpové pole bylo archeologicky prozkoumáno a pro svůj význam prohlášeno za chráněné archeologické naleziště. 
- Průměrný obsah zlata v náplavech se dnes pohybuje kolem jedné až sedmi desetin gramu na krychlový metr písku - rýžování zlata by se tedy už nevyplatilo. -
- Vytěžené zlatonosné písky však obsahují jiné cenné minerály - zirkon, granát, ilmenit, monazit, magnetit, spinel, turmalín a další. Zejména monazit tvořený převážně oxidem thória by se vyplatilo těžit. 

  Ale zpět k účastníků tehdejší prázdninového pobytu. Trochu jim zkazilo náladu - že podle chystaného projektu má vést podél neznámějšího zlatonosného toku nová asfaltová silnice. Psal se tehdy rok 1986. 

nářadí na rýžování zlata  https://www.tumblr.com/archivace/735058490129842176/r%C3%BD%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD-zlata-na-otav%C4%9B-n%C3%A1%C5%99ad%C3%AD-pro-r%C3%BD%C5%BEov%C3%A1n%C3%AD?source=share 

doprovodné album "rýžování zlata na Otavě"  https://www.facebook.com/media/set/?vanity=nabdaz&set=a.886413952877006 album na FCB

Dům se zlatodolem - Rychlé šípy v údolí záhad (Cesta do záhadného domu. Jindra s Červenáčkem uvězněni) https://www.facebook.com/media/set/?set=a.850186750146629&type=3 album na FCB

odkaz na příspěvek "Rychlé šípy a Marko Čermák" Co se děje kolem elektřiny 6 - malá vodní elektrárna na 12V a přívoz u Senoradskýho mlýna - Blog iDNES.cz

Cínovec není Blaník a lithium není zlato

Cínovec není Blaník a lithium není zlato (msn.com)

Jedná se o velmi lehký a měkký kov (ještě měkčí než mastek), který lze krájet nožem. Dobře vede elektrický proud a teplo. Lithium má nejmenší hustotu ze všech pevných prvků, je lehčí než voda a petrolej a plave na nich. Ve srovnání s ostatními kovy má lithium poměrně nízké teploty tání a varu. 

Lithium je v Česku v posledních letech jakýmsi kamenem mudrců, o němž si kdekdo dost naivně myslí, že z něj lze navařit elixír politické nesmrtelnosti.  Ložisko lithia na Cínovci má být v hodnotě stovek miliard korun. Byl to jeden z momentů, který mu pomohl do premiérského křesla. Nyní už je ložisko v rukou polostátní společnosti ČEZ a pro současného premiéra Petra Fialu je kov nezbytný pro výrobu baterií do elektromobilů základní složkou lektvaru, jímž chce oživit českou ekonomiku a zajistit jí dlouhodobý růst.

Německá automobilka místo toho urychluje projekt v USA, kde může jednak získat pobídku od americké vlády ve výši deset miliard eur z obřího dotačního balíku pro zelené investice prezidenta Bidena. Pro srovnání: celá hodnota plzeňské investice je plánována na 120 miliard korun, tedy bratru na polovic. Navíc výroba baterií je energeticky dost náročná a cena energie v USA je oproti Česku čtvrtinová. VW stále tvrdí, že chce postavit gigafactory i v Evropě. Německý koncern nicméně nedávno schválil stavbu závodu na katodový materiál, jenž se při výrobě baterií používá, v jihopolské Nise a náš severní soused také patří k uchazečům o stavbu gigafactory. Podle všeho má tedy určitý náskok. Pochopil to i náš premiér, a tak nedávno prohlásil, že VW by se už měl rozhodnout, neboť česká vláda nemá moc času.

Ve hře se ocitli i jiní zájemci – v zákulisí se hovoří o korejském LG. Korejské automobilky vyrábějí v Česku a na Slovensku a fungují velmi dobře, takže by jim to dávalo smysl. Jenže změna investora by nebyla jen tak. Aktuálně se ozvala třeba ministryně Jana Černochová, že se armáda vzdala letiště v Líních, kde má fabrika stát, jen ve prospěch strategického partnerství s Volkswagenem a jiného investora nechce. Letiště totiž armáda poměrně dost potřebuje vzhledem k našim spojeneckým závazkům jako záložní přistávací plochu. Aktuálně sice Líně slouží civilnímu létání a záchrance, ale jinak patří armádě a její souhlas s bouráním je zásadní. Postoj místních politiků je pak podobný tomu vojenskému. Buď VW, nebo nic.

S těžbou lithia je to podstatně průhlednější. Že je na Cínovci jedno z největších ložisek, se ví dávno. Právo na těžbu získal už před pár lety ČEZ od australských těžařů. Koncem letošního roku bude dokončena studie proveditelnosti, jež spočítá ekonomiku těžby a ČEZ teprve rozhodne, zda do toho jde. Považuje se to však už za pouhou formalitu. Ve skutečnosti ale zatím není příliš jasné, nakolik zisková by těžba vůbec mohla být.

Ani úctyhodná velikost zásob k těžbě Česko mezi světovou lithiovou elitu nezařadí. Státy, které lithium těží, ho v současnosti většinou odmítají exportovat a zaměřují se stejně jako Česko na vybudování celého řetězce: od těžby přes rafinaci až k výrobě baterií. Zatím to vypadá, že krušnohorské lithium bude k dispozici mnohem dříve než fabriky na baterky, takže ho budeme muset nabízet na světových trzích při nepředvídatelné poptávce. Evropské elektromobily přitom zrovna nezáří a automobilky jsou z výhledu odbytu v nejbližších letech značně vyděšené. Považovat Cínovec za novou horu Blaník, z níž vyjedou lithioví rytíři a zachrání tuzemský byznys, by tedy bylo notně naivní.

pátá část příspěvku 

Sůl, a těžba soli

Rovněž sůl byla v pravěku, starověku a  středověku velmi ceněným zbožím...

Do Čech se tedy sůl ovšem jako žádaná komodita tedy dovážela - a to buš sůl mořská  - třeba konězpřežkou z Lince, nebo těžená sůl z Polska...