Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Miranda – romský holokaust

25. 01. 2018 14:41:33
Miranda vypráví o zamlčené genocidě Romů během druhé světové války skrze autentický příběh romské ženy přeživší holokaust narozené na Slovensku.

Světově rozšířená putovní výstava „Miranda – romský holokaust“ se dostává i do Brna a byla slavnostně zahájena v sídle Veřejné ochránkyně práv včera – tedy 24. ledna.

Mirandin příběh sepsal Veijo Baltzar, který je rovněž autorem vystavených básní.

Veijo Baltzar je svými kořeny kočující vandrující Cikán (sám Baltzar trvá na používání tohoto slova – nikoliv označení Rom – neboť je mezi nimi jistý rozdíl). Z kočovníka se autor vypracoval na uznávaného spisovatele, divadelního režiséra a výrazného aktivistu na poli kultury. Finskou prezidentkou mu byl za jeho zásluhy udělen titul kulturní rada. Ano – jeho vlastí je totiž severské Finsko, ale navzdory tomu na brněnské vernisáži výstavy hovořil brilantní češtinou.

zahájenízahájeníprojev má Veijo Baltzarprojev má Veijo Baltzarna vernisáži nemohlo chybět občerstvenína vernisáži nemohlo chybět občerstveníopět Veijo Baltzaropět Veijo Baltzarfotografie jsou klikacífotografie jsou klikací (foto Jan Tomášek)

Pár slov o finských Cikánech (Romech)

A protože Výstava Miranda – romský holokaust je finského původu (nejen Veijo Baltzar, ale i další spoluautoři jsou finskými občany je na místě snad i pár reálií o finských Cikánech a to přímo slovy Veijo Baltzara... „Byli jsme kočovní Cikáni a kraj Savo byl našim revírem. V rodině nás bylo dvanáct dětí. Hlad i bída byli každodenními hosty. Starší a silnější členové rodiny se najedli jenom každý třetí nebo čtvrtý den.

Můj otec byl zaříkávač koní a prodával sedlákům koně na zemědělské práce. Moje máma byla rukodělně zručná. Pro kočovníky bez domova byly vzdálenosti mezi usedlostmi dlouhé, mráz třeskutý a námraza se třpytila na srsti koní. Střední třída způsobovala kočovným Cikánům všelijaká příkoří jak na běžícím páse, Chudí však chudým pomáhali a na doopravdy bohatých dvorech nás také přijímali dobře.“

Příběh Mirandy

Mirandina rodina bydlela na Slovensku v malém zděném domku. V rodině se vždy pracovalo. Miranda pocházela z třinácti dětí. Máma ovládala ruční práce – její krajky, návleky na polštáře a nástěnné koberce byly žádány na tržištích ve městech i na venkově. Mirandin otec měl kovářskou výheň a zhotovoval pluhy a kosy pro zemědělce.

Miranda se vypracovala z pomocnice v domácnosti na slečnu v kanceláři a později na příručí. Po vypuknutí Druhé světové války romské dívky bývaly pokorné a dělali všechno oč je Němci požádali.

Přesto Mirandinu rodinu neminul osud většiny Romů a to transport do koncentračního tábora. Miranda byla společně transportována alespoň se svými sestrami a to jak to bylo obvyklé ve vagonech pro dobytek. Vlak nakonec dojel do Osvětimi. Dveře vagónů se otevřely a objevili se chladní muži bez jakéhokoli výrazu, opásaní obušky – kteří čekal na lidi, kteří ve svůj špatný osud pořád ještě nevěřili.

V lazaretu koncentračního tábora je ostříhali dohola. Slabí a nemocní okusili pohár smrti jako první – zpravidla byli utlučeni obušky a holemi. Ale ani to Romy zcela nezlomilo a členové rodin se vzájemně hledali a při setkáních se snažili vzájemně utěšit v temným myšlenkách. Nakonec se však Mirandiny sestry ocitli v místnosti ze které člověk živ nevychází. Samotnou Mirandu tento osud však minul a Osvětim se jí zázrakem podařilo přežít.

Finský umělec Veijo Baltzar vedl osobní rozhovor se Mirandou v roce 2001 v České Republice. Její život a příběh přeživší holokaustu ho inspiroval, a proto jej pan Baltzar převedl nejen do podoby putovní výstavy, ale také napsal povídku „Můj přítel Adolf“.

***

A jako třešinku na dortu si ještě dovolím uveřejnit jednu báseň, jejímž autorem je Veijo Baltzar a je rovněž prezentována na této výstavě. Tedy báseň

CIKÁNSKÝ SEN

***

Putuji v čase snění,

hrajte, hoši, hrajte,

zpívejte ženy, zpívejte s námi.

***

Ještě včera byla moje duše klidná,

jako sen se zdála,

dnes nitro mé se bouří jako moře,

s bratry se rozběhla radost má zrádnou cestou.

***

Putuji v čase snění,

hrajte, hoši, hrajte,

zpívejte ženy, zpívejte s námi.

***

Ještě včera jsem se od srdce smál

cikánským smíchem,

dnes hrdlo mé je drsné jako rez,

za bouře zemdlely sestry mé temnou nocí.

***

Putuji v čase snění,

hrajte, hoši, hrajte,

zpívejte ženy, zpívejte s námi.

***

Ještě včera jsem tančila od srdce

mladá nevěsta,

dnes víno kyselé je jako krev,

do noci se průvod karavan pomalu ztrácí.

Autor: Jan Tomášek | čtvrtek 25.1.2018 14:41 | karma článku: 8.22 | přečteno: 496x


Další články blogera

Jan Tomášek

Noc klavíristy

Báseň - spojitost se známým filmem tohoto jména, respektive s melodií z tohoto filmu není čistě náhodná...

9.8.2018 v 1:53 | Karma článku: 3.62 | Přečteno: 174 | Diskuse

Jan Tomášek

Neděle po vietnamsku

Taková krátká říkanka o jednom přiměřeně pracovním nedělním odpoledni s příchutí vietnamské kuchyně...

30.4.2018 v 1:52 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 378 | Diskuse

Jan Tomášek

Východní identita na základě cesty do Pekingu

Soukromé poznámky k přednášce Petra Lysáčka, pedagoga Fakulty umění Ostravské univerzity, reflektující jeho pobyt v Číně mezi říjnem a prosincem 2017.

9.3.2018 v 14:44 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 353 | Diskuse

Jan Tomášek

Na věčné časy: Relikty architektury socialistické éry

Neničme svou historickou paměť, nabádá režisérka filmu Na věčné časy česko-japonská nezávislá filmařka Haruna Honcoop.

25.2.2018 v 12:56 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 330 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Stovka cizinců se učí česky v Olomouci

Letní škola slovanských studií organizovaná filozofickou fakultou nabídla cizincům nejen kurzy českého jazyka, ale i kurzy jiných slovanských jazyků, zejména ruštiny a polštiny.

15.8.2018 v 6:58 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 154 |

Karel Sýkora

Biblické příběhy – film Ježíš 1. a 2. díl

Ježíš Kristus známý také jako Ježíš Nazaretský či Ježíš z Nazareta, je ústřední postavou křesťanství. Ježíš veřejně působil jako pocestný kazatel v oblasti dnešního Izraele a západního břehu Jordánu.

14.8.2018 v 9:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 |

Karel Sýkora

Žalm 104 zazpívaný hebrejsky

Hebrejština patří do rodiny semitských jazyků, resp. ke kanaánské severozápadní skupině. Nejstarší dochované hebrejské texty pocházejí z 10. století př. n. l. (tzv. gezerský kalendář).

14.8.2018 v 7:04 | Karma článku: 6.18 | Přečteno: 97 |

Karel Sýkora

Li Po – Člověk je tady hostem

Li Po nebo též Li Paj je nejpopulárnější klasický čínský básník období Tchang (asi 701 – 10. listopadu 762 v Süan-čchengu v provincii An-chuej). V Japonsku je znám také jako Rihaku.

13.8.2018 v 8:30 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 115 |

Karel Sýkora

Indochine – Tes yeux noirs

Indochine is a French pop/rock and new wave band, formed in Paris in 1981. The band was very successful in the Francophonie, in continental Europe and Latin America in the 1980s.

13.8.2018 v 6:17 | Karma článku: 6.27 | Přečteno: 77 |
Počet článků 115 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 364

Od mládí se zajímám o veřejné dění, přispívám na literární servery pod nikem Gogin. Dále fotografuji a kreslím.

http://jt.brno-online.cz

http://twitter.com/honzatomasek

 





Najdete na iDNES.cz