Miranda – romský holokaust

25. 01. 2018 14:41:33
Miranda vypráví o zamlčené genocidě Romů během druhé světové války skrze autentický příběh romské ženy přeživší holokaust narozené na Slovensku.

Světově rozšířená putovní výstava „Miranda – romský holokaust“ se dostává i do Brna a byla slavnostně zahájena v sídle Veřejné ochránkyně práv včera – tedy 24. ledna.

Mirandin příběh sepsal Veijo Baltzar, který je rovněž autorem vystavených básní.

Veijo Baltzar je svými kořeny kočující vandrující Cikán (sám Baltzar trvá na používání tohoto slova – nikoliv označení Rom – neboť je mezi nimi jistý rozdíl). Z kočovníka se autor vypracoval na uznávaného spisovatele, divadelního režiséra a výrazného aktivistu na poli kultury. Finskou prezidentkou mu byl za jeho zásluhy udělen titul kulturní rada. Ano – jeho vlastí je totiž severské Finsko, ale navzdory tomu na brněnské vernisáži výstavy hovořil brilantní češtinou.

zahájenízahájeníprojev má Veijo Baltzarprojev má Veijo Baltzarna vernisáži nemohlo chybět občerstvenína vernisáži nemohlo chybět občerstveníopět Veijo Baltzaropět Veijo Baltzarfotografie jsou klikacífotografie jsou klikací (foto Jan Tomášek)

Pár slov o finských Cikánech (Romech)

A protože Výstava Miranda – romský holokaust je finského původu (nejen Veijo Baltzar, ale i další spoluautoři jsou finskými občany je na místě snad i pár reálií o finských Cikánech a to přímo slovy Veijo Baltzara... „Byli jsme kočovní Cikáni a kraj Savo byl našim revírem. V rodině nás bylo dvanáct dětí. Hlad i bída byli každodenními hosty. Starší a silnější členové rodiny se najedli jenom každý třetí nebo čtvrtý den.

Můj otec byl zaříkávač koní a prodával sedlákům koně na zemědělské práce. Moje máma byla rukodělně zručná. Pro kočovníky bez domova byly vzdálenosti mezi usedlostmi dlouhé, mráz třeskutý a námraza se třpytila na srsti koní. Střední třída způsobovala kočovným Cikánům všelijaká příkoří jak na běžícím páse, Chudí však chudým pomáhali a na doopravdy bohatých dvorech nás také přijímali dobře.“

Příběh Mirandy

Mirandina rodina bydlela na Slovensku v malém zděném domku. V rodině se vždy pracovalo. Miranda pocházela z třinácti dětí. Máma ovládala ruční práce – její krajky, návleky na polštáře a nástěnné koberce byly žádány na tržištích ve městech i na venkově. Mirandin otec měl kovářskou výheň a zhotovoval pluhy a kosy pro zemědělce.

Miranda se vypracovala z pomocnice v domácnosti na slečnu v kanceláři a později na příručí. Po vypuknutí Druhé světové války romské dívky bývaly pokorné a dělali všechno oč je Němci požádali.

Přesto Mirandinu rodinu neminul osud většiny Romů a to transport do koncentračního tábora. Miranda byla společně transportována alespoň se svými sestrami a to jak to bylo obvyklé ve vagonech pro dobytek. Vlak nakonec dojel do Osvětimi. Dveře vagónů se otevřely a objevili se chladní muži bez jakéhokoli výrazu, opásaní obušky – kteří čekal na lidi, kteří ve svůj špatný osud pořád ještě nevěřili.

V lazaretu koncentračního tábora je ostříhali dohola. Slabí a nemocní okusili pohár smrti jako první – zpravidla byli utlučeni obušky a holemi. Ale ani to Romy zcela nezlomilo a členové rodin se vzájemně hledali a při setkáních se snažili vzájemně utěšit v temným myšlenkách. Nakonec se však Mirandiny sestry ocitli v místnosti ze které člověk živ nevychází. Samotnou Mirandu tento osud však minul a Osvětim se jí zázrakem podařilo přežít.

Finský umělec Veijo Baltzar vedl osobní rozhovor se Mirandou v roce 2001 v České Republice. Její život a příběh přeživší holokaustu ho inspiroval, a proto jej pan Baltzar převedl nejen do podoby putovní výstavy, ale také napsal povídku „Můj přítel Adolf“.

***

A jako třešinku na dortu si ještě dovolím uveřejnit jednu báseň, jejímž autorem je Veijo Baltzar a je rovněž prezentována na této výstavě. Tedy báseň

CIKÁNSKÝ SEN

***

Putuji v čase snění,

hrajte, hoši, hrajte,

zpívejte ženy, zpívejte s námi.

***

Ještě včera byla moje duše klidná,

jako sen se zdála,

dnes nitro mé se bouří jako moře,

s bratry se rozběhla radost má zrádnou cestou.

***

Putuji v čase snění,

hrajte, hoši, hrajte,

zpívejte ženy, zpívejte s námi.

***

Ještě včera jsem se od srdce smál

cikánským smíchem,

dnes hrdlo mé je drsné jako rez,

za bouře zemdlely sestry mé temnou nocí.

***

Putuji v čase snění,

hrajte, hoši, hrajte,

zpívejte ženy, zpívejte s námi.

***

Ještě včera jsem tančila od srdce

mladá nevěsta,

dnes víno kyselé je jako krev,

do noci se průvod karavan pomalu ztrácí.

Autor: Jan Tomášek | čtvrtek 25.1.2018 14:41 | karma článku: 8.22 | přečteno: 513x


Další články blogera

Jan Tomášek

Zastávka tak trochu na způsob Josefa Kainara

Literární miniatura, která vychází z veršů Josefa Kainara - i když nikoliv orginálu (ten jsem nečet), ale z variace...

14.10.2018 v 3:16 | Karma článku: 3.91 | Přečteno: 108 | Diskuse

Jan Tomášek

Stále platná pozvánka na kafé

Takový letitý epigram nebo zamyšlení - či jak jinak možno tento literární útvar nazvati... Přeji klidné počtení.

12.10.2018 v 8:52 | Karma článku: 4.24 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Tomášek

Veganský večer na Skleněné louce

S veganstvím – či spíše vegetariánstvím jsem se po jistou dobu též zaobíral, dá se říci, že jsem asi čtyři roky byl něco jako nedůsledný vegetarián. Ty časy jsou však už pryč, přesto občas nevynechám příležitost si je připomenout.

6.10.2018 v 5:13 | Karma článku: 6.50 | Přečteno: 247 | Diskuse

Jan Tomášek

Sny - organická součást našeho života

Tak aspoň zněl název přednášky – či spíše besedy, či události pořádané dnes v Brně. Protože s rozborem snů mám jisté – a to poněkud protichůdné zkušenosti připravil jsem si vlastní příspěvek.

3.10.2018 v 22:03 | Karma článku: 4.32 | Přečteno: 151 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Jaroslav Polák

Pánbůh je tady prostě pro všechny stejně

Na Facebooku Alexandr Flek již několik let zveřejňuje parafráze, tj do moderních pojmů a reálií zasazených přetlumočení, důležitých biblických míst v rámci projektu ParaBible. Nechal jsem se inspirovat a napsal jsem...

15.10.2018 v 15:19 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 349 | Diskuse

Eva Šamánková

Červený adresář

Červený adresář. Léty ohmataný a ošoupaný, skrývající desítky jmen. Tak, jako za každým z těch jmen stojí tvář a vlastní příběh, tak i za tímto červeným adresářem je schovaný celoživotní osud jeho majitelky...

15.10.2018 v 9:12 | Karma článku: 5.75 | Přečteno: 184 | Diskuse

Karel Sýkora

Erik Satie – Gymnopédies No. 1 and 3

Erik Satie byl francouzský skladatel a klavírista, který v mnoha směrech předešel svou dobu. Byl velmi tvůrčí osobností a měl výrazný vliv na své současníky, především Clauda Debussyho, Maurice Ravela a Francise Poulenca.

15.10.2018 v 9:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 |

Dana Šumová

Blanka zve na hezkou chvilku s: Robertem Křesťanem

Když jsem si před mnoha lety všimla toho zarostlína poprvé, připadal mi celý stejně drsný, jako jeho hlas. Přeslechnout se však nedal. Ani jeho kapela – tehdy si říkali Poutníci.

15.10.2018 v 7:30 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 211 | Diskuse

Karel Sýkora

Kázání Dalimila Staňka na základní téma křesťanství – Odpustit druhému

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

15.10.2018 v 7:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 |
Počet článků 120 Celková karma 7.16 Průměrná čtenost 375

Od mládí se zajímám o veřejné dění, přispívám na literární servery pod nikem Gogin. Dále fotografuji a kreslím.

http://jt.brno-online.cz

http://twitter.com/honzatomasek

 





Najdete na iDNES.cz