Donínsko - někdejší český poloostrov v Německu / Svatá říše římská

Toulky českou minulostí. V ranném středověku k Čechám již dávno ztracený územní výběžek - či poloostrov zvaný Donínsko -  s hrady Donín  a Königstein.

 OBSAH Donínsko - někdejší český polostrov v Německu - "české zboží v říši"
Římský nebo Německý král?
Karel IV a jeho doba - vrcholná gotika  ROZCESTNÍK ĆESKÉ ZEMĚ

rozcestník Přemyslovci

Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklan, Hostivít - česká knížata z rodu Přemyslovců doložena pouze v pověstech. Za knížete Neklana měla na Turském poli kdesi na Žatecku proběhnout Lucká válka o čemž by měl pojednávat první příspěvek z dějin Slovanů v české kotlině ...Čechy a Morava od pádu Římské říše po Karla velikého - historický rozcestník - Blog iDNES.cz Čechové, Lemuzové, Lučané, Sedlčané a Lucká válka 

9. stol

Hradiště Tetín a první Přemyslovci: Bořivoj I - Spytihněv I. a Vratislav I - Blog iDNES.cz

10. stol.

Úsvit Lužice - Jindřich Ptáčník a kníže Václav - Blog iDNES.cz

Vývoj Česko – Lužické hranice - Blog iDNES.cz

část příspěvku doba románská, namísto správních hradišť je vytvářena krajská soustava O Čáslavi-hrádku a dalších hradištích přemyslovského státu a územní správa Českých zemí - Blog iDNES.cz

10 /11. stol.

České země v období knížat Oldřicha a Jaromíra a Boleslav Chrabrý - polská epizoda v Lužici, na Moravě a v Čechách - Blog iDNES.cz

11. stol.

znovubudování Českého státu (doba Otonská 11. století) 

České a Moravské knížectví za Břetislava Doba románská v Čechách a na Moravě - knížata Břetislav a Spytihněv II - Blog iDNES.cz

Spytihněv II a Vratislav II (I) Donínsko - někdejší český poloostrov v Německu (tento příspěvek) 

12. stol.

doba románská, namísto správních hradišť je vytvářena krajská soustava O Čáslavi-hrádku a dalších hradištích přemyslovského státu a územní správa Českých zemí - Blog iDNES.cz

13. stol.

Přemysl II Otakar Jeden den jízdy koňmo k moři / Baltští Prusové / výroba Bronzu - Blog iDNES.cz

Václav III.   Václav III - poslední Přemyslovec a středověká čeština - Blog iDNES.cz

rozcestník Lucemburkové

Jan Lucemburský Jeden den jízdy koňmo k moři / Baltští Prusové / výroba Bronzu - Blog iDNES.cz část příspěvku

Jan Zhořelecký zmíněn v příspěvku Na skok do Zhořelce, velkoměsto textilu Lodž, rozcestník Polsko a Německo - Blog iDNES.cz

Karel IV

Karel I jako markrabě Špilberk - sídelní hrad moravských markrabat - Blog iDNES.cz

"DONÍNSKO PODRUHÉ PATŘÍ K ČECHÁM" část tohoto příspěvku / Německo a němčina, Lucembursko a lucemburština Večer v Hamburku, rozcestník němčina a Německo - Blog iDNES.cz  / Karlštejn a lomy pro Karlštejn 
https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2041458242546343&type=1 (album na FCB)

Václav IV Pražské hrady a doba Václava IV. - Blog iDNES.cz

Zikmund Lucemburský (Uherský král) Mátra – aneb třetí vrcholek dvou státních znaků - rozcestník Maďarsko - Blog iDNES.cz

Jan Zhořelecký Na skok do Zhořelce - Blog iDNES.cz

moravští Lucemburkové Jan Jindřich a Jošt

Trocha lesnické latiny - příběh z hradu Veveří - Blog iDNES.cz

vlastní příspěvek

Donínsko - někdejší český poloostrov v Německu

DONÍNSKO - ČESKÉ ZBOŽÍ V ŘÍŠI

Hranice Čech tvořená okruhem pohraničních hor, jejichž hřebeny na severu překračuje několik výběžků, nazývaných také poloostrovy -  nejvýraznějšími je Šluknovský a Frýdlantský výběžek. V ranném středověku na čas patřil k Čechám ještě jeden výběžek - Donínsko - který se táhl až téměř k dnešním Drážďanům. 

V jedenáctém století na území měly svá sídla ještě Polabští Slované, se kterými se například již v předchozím století potýkala vojska Saského vévody Jindřicha Ptáčníka. V této době podél řeky Labe vyrostly německé pevnosti - a byly také ustanoveny pohraniční marky - Míšeňská marka, Lužická marka a (Saská) Východní marka. Nicméně vize německé nadvlády zcela nevyšla, a území Polabských Slovanů bylo v zájmu sousedních slovanských národů - Poláků a Čechů.  

Přibližně kolem milénia - tedy kolem roku 1000 se vyvstala v Německu nová idea - ovládnout území na Labi nepřímo - prostřednictvím lenní závislosti. Na knížecím stolci v Praze se ocitl během bratrovražedných půtek mezi Přemyslovci kníže Vladivoj, který údajně „v důsledku moudré rady“, věrnost Římskému králi Jindřichovi II. a odměnou obdržel Čechy jako léno.

Od roku 1002 se stalo České knížectví lénem Římské říše - později Svaté říše římské národa německého (do této doby, jak je známo z časů knížete Václava platila ve vztahu k Německu pouze tributní závislost - odváděl se pouze dobytek a zboží).

Nicméně za Vladivoje se staly Čechy lénem (další říšská léna podle všeho měla vzniknout v Polabí), nicméně přímo do Svaté říše římské byly začleněny později - pravděpodobně v době kdy Přemyslovci poprvé obdrželi královskou korunu - tedy buďto za krále Vratislava nebo Vladislava. 

V jedenáctém století se Čechům na čas podařilo opanovat Donínsko - územní poloostrov - které bylo vyčleněno z Míšeňské marky - a získalo statut "České zboží v říši" - což naznačuje, že v jedenáctém století Čechy za "plnohodnotnou" součást Svaté říše římské považovány nebyly - nicméně byly již říšským lénem. Z tohoto důvodu byl pravděpodobně pro Donínsko vytvořen tento neobvyklý statut "Donísko - české zboží v říši".

DONÍNSKO POPRVÉ PATŘÍ K ČECHÁM

Patrně nejznámějšími či nejvýznamnějšími českými knížaty prvního století doby románské - tedy jedenáctého století byli bratři Spytihněv a Vratislav - oba s přídomkem druhý. Spytihněv je známý přestavbou chrámu Svatého Víta z rotundy na baziliku, další zajímavostí by bylo, že například na Moravě zrušil údělná knížectví - a Morava se na krátkou dobu stala společnou správní jednotkou s vlastním Čechami. Možná by Spytihněv ´mohl být považován ještě za přelomovějšího panovníka než později Vratislav - jenže Vratislav dostal od císaře udělen osobní titul král. Vratislav I. (Wratislaus Primus Rex).

Možná ještě jisté vymezení termínů - podle některých výkladů doba románská začala až kolem roku 1100 - jedenácté století by tedy bylo druhým stoletím doby otonské.

Na dvorském sjezdu v Mohuči roku 1085 udělil Římský císař Jindřich IV českému panovníkovi královskou hodnost. a patnáctého června téhož roku se na Pražském hradě konala vůbec první korunovace - při níž Arcibiskub trevírský Egilbert za ohromného návalu lidu zlatou čelenku na hlavu knížete Vratislava II, od té chvíle jako krále prvního - a poněkud skromnější čelenkou ozdobil i hlavu jeho třetí manželky - polské princezny Svatavy. 

S další generací českých knížat - což byli Vratislavovi synové byla situace už horší - neboť mezi bratry byla spousta svárů a zášti, která někdy i končila prolitím krve - a nakonec jména Jako Břetislav II, Vladislav I., Bořivoj II či Soběslav I už nejsou ani tak známá - jako například jména jejich předků z počátku přemyslovského státu.

Kromě titulu král získal Vratislav roku 1076 od císaře další benefit - titul Markrabě míšeňský a lužický - byť pouze na necelé dva roky. K území na sever od Čech bylo možno také přičíst okolí hradů Donín a Königstein - území zvané Donínsko - které mělo statut českého zboží v říši.

odkazy vně: 

Vratislav II.# Lukáš Reitinger, Ph.D.# Včera, dnes a zítra 21 - YouTube

Toulky českou minulostí: Díl 57 Vratislav II. - YouTube

DONÍNSKO JIŽ K ČECHÁM NENÁLEŽÍ

Donínsko ovšem za nedlouho - dokonce jako věno obdržel Wiprecht Grojčský nebo též Wiprecht z Grojče (něm. Wiprecht von Groitzsch) - přítel, bojovník a rádce českého krále, který se dokonce stal jeho zetěm. Wiprecht později rovněž obdržel tituly markrabě míšenský a lužický.

Wiprecht Grojčský nebo též Wiprecht z Grojče (něm. Wiprecht von Groitzsch; kolem 1050? – 22. květen 1124 Klášter Pegau) byl německý šlechtic, přítel, bojovník a rádce českého krále Vratislava II. Jako Wiprecht II. byl purkrabí župy Balsamgau, od roku 1070 hrabě z Grojče a jako Wiprecht I. od roku 1123 markrabě míšenský a lužický.

Wiprechtovi potomci obdrží později titul "purkrabí z Donína" - zkráceně "Donínové".

DONÍNSKO PODRUHÉ PATŘÍ K ČECHÁM

V roce 1212 opět připadá hrad darem Fridricha II. českému králi Přemyslu Otakarovi I., ovšem za podmínky, že hrad vyplatí Míšni, což se i stalo. Roku 1341 je purkrabství donínské proměněno v panství České koruny přináležející králi.

V době panování Karla IV z hlediska dobového práva ke dvěma významným událostem.,,

Roku 1356 bylo třeba i z území Míšeňské marky ustanoveno Saské kurfiřství (neboli Kursasko, či Cursasko).

A přímo na hrad Königstein přijel Karel IV roku 1359 slavnostně podepsat privilegium plavby na Labi. 

Hrad ovšem v roce 1402 připadl k Míšeňsku (následně Sasku) – byl dobyt – a Donínové - původně Grojčtí o svou hodnost purkrabích přišli, přesto se ale dále psali jako Donínové. Koruna se domáhala ještě s různými úspěchy náhrady, ale v 17. století tyto pokusy ustaly, zůstaly bez odezvy.

... a jedna z mnoha dalších epizod...

KLÁŠTER CHVÁLY MARIANA ZÁZRAKU

V roce 1516 šel kolem hradu Königstein  Saský vévoda Jindřich "Vousáč" a dostal nápad...

Na hradě vznikl klášter, který čítal jednoho převora a dvanáct mnichů. Ale již roku 1524 po řeholnících nebylo ani stopy. 

DONÍNSKO  a jeho střediska ("HLAVNÍ MĚSTA") 

Donín (nad Pirmou) 

Původní hradiště (grad).

Köngstein

Hrad nechal založit král Václav I., tedy jde o dobu, kdy Donínsko patřilo k Čechám podruhé.

(11) KÖNIGSTEIN - Obří pevnost, kterou založili Češi - YouTube

Obří pevnost jen pár kilometrů od našich hranic skrývá děsivou minulost plnou utrpení. Bylo v ní nejen vězení nebo zajatecký tábor, ale v dobách Východního Německa tady byl zřízen i jeden z dětských pracovních táborů.

ROZCESTNÍK NĚMECKO v  "barbarském období" na prahu středověku a ve středověku

Germánské kmeny "barbarského období v Českých zemích" Langobardi, Naristi a Gepidové Čechy a Morava od pádu Římské říše po Karla velikého - Blog iDNES.

Germánské kmeny Markomani, Kvádové, Baimoi, Germáni ranného Německa, Východofrancká říše:  Římský Mušov proti Germánům i zimnímu chladu - i něco málo o jazyku Germánů - Blog iDNES.czc=765633 .

doba Otonská Úsvit Lužice - Jindřich Ptáčník a kníže Václav - Blog iDNES.cz

 

Římský nebo Německý král?

Titul rex Romanorum se objevil již v pozdním otonském období, posílený v době císaře Jindřicha II., na počátku 11. století. Následná salijská dynastie ji vědomě a intenzivně používala k ilustraci svého nároku na římskou císařskou důstojnost. To bylo v kontrastu s titulem rex Teutonicorum (Král Němců) nebo rex Teutonicus (Německý král), který byl používán papeži částečně s pohrdavým záměrem, který nebyl oficiálně používán ve středověku (viz také Regnum Teutonicum). Král byl nejvyšším feudálním pánem v říši, ale ne absolutním vládcem, ale spíše závislým na spolupráci se světskými a duchovními velikány. V této souvislosti bylo ústředním úkolem zachování spravedlnosti a míru. Vzhledem k tomu, že královská hodnost byla také spojena s posvátným nárokem, titul rex Romanorum se stal běžným titulem během sporu o investituru s papežem. Titul rex Romanorum byl následně používán ve středověku ve všech oficiálních dokumentech královské rodiny.
Rozhodující změna přišla od Zlaté buly z roku 1356, zákoníku, který postavil ústavní pořádek Staré říše na nový základ. Bula potvrdila rozhodnutí Lázeňského sdružení Rhens, podle kterého pouze sedm kurfiřtů mělo právo zvolit si krále a římský král, kterého si zvolili, již nepotřeboval papežský souhlas. Volba krále tak byla oddělena od souhlasu papeže a novému králi byla udělena plná mocenská práva. Býk také určil složení sboru volitelů, způsoby voleb a místa voleb a korunovace. Do té doby nebyla tato možnost jasně definována. Většina královských voleb od roku 1147 se konala ve Frankfurtu nad Mohanem. Tradičním místem korunovace byly naopak Cáchy, které se těšily zvláštní pověsti jako bývalá císařská rezidence Karla Velikého. Obě místa byla potvrzena ve Zlaté bule jako stálá volební a korunovační města. Od roku 1562 až do konce Staré říše se však volby i korunovace obvykle konaly pouze ve Frankfurtu nad Mohanem.

V pozdním středověku se rex Romanorum stal obvyklým titulem pro zvolené krále, kteří ještě nebyli korunováni císařem. V raném novověku byl Maxmilián I. prvním, kdo se v roce 1508 s papežským svolením prohlásil za "vyvoleného římského císaře" (clementia electus). Se souhlasem Julia II. bylo císaři a jeho nástupcům od roku 1508 dovoleno používat titul "vyvolený císař" a "král v Germánii" i bez korunovace v Římě. [2] Od Maxmiliána se v Římě nekonala císařská korunovace a od jeho vnuka Karla V. již papežem.
Jméno římský král zůstalo až do konce říše, ale následně se stalo jakýmsi titulem korunního prince. Byla udělena určenému nástupci císaře, pokud byl zvolen (jak se stalo pravidlem) během svého života a korunován králem. Prvním příkladem byl Ferdinand I., který byl držitelem titulu od roku 1531 (dlouho před abdikací Karla V.), protože vedl vládní záležitosti v říši a dědičných zemích kvůli trvalé nepřítomnosti císaře.
Rex v Germanii nebo Rex Germaniae.

S Maxmiliánem I. si Rex našel cestu do císařského titulu v Germánii ("Král v Germánii", tj. "Král v německých zemích" nebo "Král v Německu"). Jeho název byl:
"My Maxmilián z Gots genaden erwelter Romischer kayser, po celou dobu merer říše, v Germánii hladu, Dalmácii, Chorvatsku atd. kunig [...]" 
Titul krále se stále více stával v německých zemích císařským titulem Říma a ke konci říše byl titul pouze Romanorum Imperator, Germaniae Rex ("Císař Římanů, král Germánie"). Josef II. například [prostřední] název:
"My Josef Zweyte z Boží milosti jsme vyvolili Romana Keysera, vždy násobky říše, krále v Germánii, do Jeruzaléma, Uher, Böheimu, [...]"
Titul byl také součástí Velkého titulu rakouského císaře. František II. od roku 1804 se nazývala:
"My, František Druhý, římský císař vyvolený z milosti Boží, vždy několik z říše, dědičný císař Rakouský, král Germánský, Jeruzalémský, Uherský, Böheim, [...]" 

Karel IV a jeho doba - vrcholná gotika

Doba panování Lucemburské dynastie - zejména Karla IV jo označována jako poměrně klidná a jako doba rozkvětu. Karel IV proslul především jako zakladatel a stavebník - ale je fakt že svými  aktivitami podpořil hospodářský rozkvět státu a také vzdělanost. 

Poprvé se o průplavu reálně uvažovalo Za Karla IV. se poprvé začalo uvažovat o výstavbě průplavu Dunaj - Vltava - důvodem byl především dovoz kamenné soli ze Solnohradska - k výstavbě průplavu sice nedošlo -  y ale vladař velmi dbal o splavnost vodních cest - třeba údržbou nebo zkvalitňováním vorových propustí v říčních jezech.

Loď do Prahy a Hamburku, hydroelektrárny na Vltavě - Blog iDNES.cz

Karel IV v německé propagandistické literatuře Březen 1939 v Brně a moravská německojazyčná literatura - Blog iDNES.cz

hrady Karla IV

Karel I v časech mladosti na Moravě Špilberk - sídelní hrad moravských markrabat - Blog iDNES.cz

Na pomezí Čech a Horní Lužice (územně již v Horní Lužici) Karel IV nechal Karel IV vybudovat hrad Karlsfried https://www.tumblr.com/archivace/731220788378796033/hrad-karlsfried-byl-vybudov%C3%A1n-z-rozhodnut%C3%AD-karla?source=share spíš opevněnou celnici na důležité Jablonské cestě. 

Karlštejn a lomy pro Karlštejn https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2041458242546343&type=1 album na FCB