Tramvají z Liberce do Jablonce

Pro někoho všednodenní zážitek – já jsem si však při návštěvě Liberce nemohl nechat ujít příležitost svézt se tramvají po úzkorozchodné trati do Jablonce.

OBSAH

1/ Liberec v dobách monarchie
2/ Liberec po vyhlášení Československa roku 1918, rozcestník první republika a Rakousko 1918-37
3/ Budování tramvajové tratě Liberec - Jablonec po roce 1948
železniční rozcestník
rozcestník elektrické dráhy a tramvaje

ČÁST 1

Nejprve trochu historie...

Liberec - Reichenberg je městem relativně mladým - na město byl povýšen za Rudolfa II a je hospodářsky spojen zejména s textilem - a to nejen v období průmyslové revoluce v 19. století - kdy se město rozvíjelo nejintenzivněji. Tkalcovny zde fungovaly již před třicetiletou válkou - ale výsledky znamenaly vlnu emigrace - neboť většina obyvatel se považovala za evangelíky. Nicméně textil z města nevymizel - ustanovil se zde cech soukeníků, ovšem později cech jakoby poněkud brzdil rozvoj volného trhu z textilem. Teprve josefínské reformy kolem roku 1775  umožnili vznik prvních textilních manufaktur i v Liberci. Nejdůležitějšími obchodníky s textiliemi se pak stala rodina Liebigů. .
  
Roku 1859 do Liberce slavnostně přijel první vlak do města po Jihoseveroněmecké spojovací dráze z Pardubic.
 
Koleje, ke kterým se přidala  pára hrají v takzvaném „dlouhém 19. století“ podstatnou úlohu, což platilo právě pro města která procházela rychlým procesem industrializace - jako právě textilní Liberec. Městská hromadná doprava se začala organizovat od  roku 1861, kdy se staralo o lepší spojení s nádražím, které leží přibližně dva kilometry od centra města a průmyslovými předměstími 19 očíslovaných drožek. Liberec měl  v té době více než 30.000 obyvatel a pokud přičteme přilehlé obce (budoucí městské části), číslo se zvedne na více než 45.000. Roku  bylo 1894 rozhodnuto, že k i v Liberci bude hromadnou dopravu zajišťovat elektrická tramvaj - a pro rozchod tramvajových kolejí byl zvolen úzký rozchod 1000mm - typický pro pohraniční města na severu Čech. Akciovka - Společnost liberecké pouliční dráhy získala předběžnou koncesi pro stavbu trati Bahnhof - Volksgarten (dnešní Nádraží - Lidové sady). Prvních osm vozů pocházelo od výrobce ze Štýrského Hradce a do Liberce byly dodány roku 1897. Pro provoz tramvaje bylo nutné vybudovat zázemí - tedy vozovnu a technologické zázemí - tedy elektrárnu. 

Zobrazena motorová doprava v Liberci na přelomu 19. a 20, stol.  - automobil Benz Victoria který roku 1893 koupil v Německu a do Liberce přivezl syn tamějšího textilního průmyslníka barona Liebiga. Benzovy vozy měly motor vzadu - tři rychlosti vpřed a zpátečku, místo spojky posuvné řemeny, řetězový pohon zadních kol a diferenciál. Nejezdily příliš rychle, protože Benz ve vysokých rychlostech předvídal nebezpečí pro budoucnost motorové dopravy.   Dále zobrazena tramvaj série 15 - 17. dodaná z Štýrského Hradce (již z uzavřenou plošinou).

Vozy měly otevřené plošiny zepředu i zezadu s mřížovými dvířky, pět bočních oken a větrací střešní nástavbu. Pro téměř horské  podmínky na severu Čech bylo potřeba v průběhu dvou let nutné dodělat do vozů elektrické topení, aby byly vhodné i pro zimní provoz, také byly vybaveny silnějšími elektromotory. Původní tramvaje dosluhovaly za první republiky jako vlečné. Na první trati se vyskytlo několik  zajímavostí - například relativně velký sklon Pražské ulice byl pro tehdejší nevýkonné motory vhodný jen pro jízdu dolů - nahoru se tramvaj vracela pozdější Moskevskou. První trať měla následující podobu – od nádraží vyrážely dvě kolejnice na dnešní Soukenné náměstí, směrem k náměstí Edvarda Beneše se tramvaje rozdělily do ulic Pražské a Moskevské, poté se setkaly u Liberecké radnice. Po rozšíření trati bylo dodáno deset nových motorových vozů opět z vagónky ve Štýrském Hradci. Tyto vozy již měly úplně zakryté nástupní plošiny a byly vybaveny kolejnicovou brzdou. Administrativně již tramvaje neprovozovala akciovka - ale město Liberec pod názvem  „Elektrické podniky města Liberce“.

OBSAH

1/ Liberec v dobách monarchie
2/ Liberec po vyhlášení Československa roku 1918, rozcestník první republika a Rakousko 1918-37
3/ Budování tramvajové tratě Liberec - Jablonec po roce 1948
železniční rozcestník
rozcestník elektrické dráhy a tramvaje

ČÁST 2

Provinz Deutschböhmen Tramvají z Liberce do Jablonce (tento příspěvek)

Provinz  Böhmerwaldgau - Rakousko a česko - rakouské pomezí Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko a dráhy - Blog iDNES.cz

ČÁST 2

Když v roce 1918 vznikla nová Československá republika, musela si svou existenci ve vyjednaných hranicích uhájit. Ne všude totiž žilo obyvatelstvo, které její ustavení vítalo. Do Liberce musela dokonce napochodovat armáda. Stalo se to právě před 105 lety.

Obsazování liberecké radnice se obešlo 28. října 1918 bez jásajících davů. Češi byli tehdy ve městě v menšině a Němci brali zrod Československa jako prohru.

Obsazování liberecké radnice se obešlo 28. října 1918 bez jásajících davů. Češi byli tehdy ve městě v menšině a Němci brali zrod Československa jako prohru.

Značná část Němců žijících v pohraničí se odmítala s nově vzniklou republikou smířit. Jejich političtí předáci proto reagovali na vznik Československa prohlášením čtyř provincií, které chtěly připojit k Rakousku. Severočeská provincie si za svou metropoli a sídelní město vlády zvolila Liberec – „vláda“, jíž od 6. listopadu 1918 předsedal Longman von Ausen, sídlila v libereckém hotelu Zlatý lev.

Myšlenka na odtržení pohraničních oblastí od nově vzniklé Československé republiky a jejich připojení k Rakousku ale nenašla podporu u německých průmyslníků, kteří se vyslovili naopak pro republiku. Mnozí totiž měli ve vnitrozemí své podniky a filiálky. „Složité vlastnické poměry dokresluje fakt, že například ve frýdlantské textilce Rolfs a spol. měli majetek jak tradiční spojenec německých nacionalistů Theodor Liebieg, tak přední český politik Karel Kramář,“ uvádí historik Roman Karpaš ve své knize Stalo se na severu Čech.
Účtování rakouské armády se vzbouřenci bylo tvrdé a nelítostné:

Takové z tohoto důvodu nebyla situace vlády samozvané severočeské německé provincie nijak jednoduchá.

„Liberecká zemská vláda se od samého počátku svého působení potýkala se značnými potížemi. Především šlo o zásobování potravinami a odbytiště průmyslové výroby. Naopak v oblasti samosprávy svůj vliv upevnila. Vydala i vlastní peníze v hodnotě pět, deset, dvacet a sto korun, ale hospodářskou situaci v provincii to nezlepšilo. Problémy nastaly i v dopravě,“ uvádí Egon Wiener v článku Události z konce roku 1918 na Liberecku, publikovaném na stránkách Náš Liberec.

Provincie také vytvořila své vlastní ozbrojené jednotky Volkswehr (lidová/národní garda) a dále měšťanskou domobranu. Ty měly zabránit převzetí samosprávy města československými orgány.

Brzy po jejich vytvoření začalo docházet k prvním střetům s československými vojáky. „Nedaleko Šámalovy chaty zajala garda Volkswehru dvoučlennou československou hlídku, u Rašovky zase spustila střelbu. Tentokrát ale měla navrch československá hlídka, Němce zadržela, odvezla do Českého Dubu, kde byl sepsán protokol, na jehož základě byly hlídky Deutsböhmen důsledně varovány před překračováním takzvané ještědské linie, kterou drželi čeští vojáci vysláni na sever Čech k udržení pořádku,“ napsala před pěti lety redaktorka Deníku Jana Švecová.

Zmíněná ještědská linie tvořila jakousi pomyslnou hranici mezi československým vojskem ovládaným územím a libereckými separatisty a procházela Vápnem, Světlou, Rašovkou, Hodkovicemi nad Mohelkou, Pelíkovicemi, Bezděčínem, Frýdštejnem a Malou Skálou.

Od začátku prosince začala československá armáda pomalu uzavírat kolem Liberce kruh. Obsadila horskou chatu na Ještědu, odkud do té doby podnikaly hlídky Volkswehru výzvědné výpravy do okolí, obsadila Dlouhý Most a 13. prosince se českoslovenští vojáci objevili v Hrádku nad Nisou a ve Vratislavicích.

Jejich postup vládě samozvané provincie neušel, takže se již 11. prosince rozhodla přesídlit z Liberce do Žitavy a později přes Drážďany do Vídně. Současně ale rozdala německému obyvatelstvu zbraně a munici. Českoslovenští vojáci proto museli v případě obsazení Liberce počítat s vojenským odporem, při němž je mohlo ostřelovat nejen zhruba dva tisíce příslušníků Volkswehru, ale i lidé z oken.

Pražské vrchní velitelství v Praze se proto rozhodlo posílit československou turnovskou posádku opancéřovaným vlakem a jako posilu poslalo také 500 vojáků z České Lípy, čímž počet vojáků určených k útoku na město stoupl na 2700. Akce se měla odehrát bez krveprolití, vojáci tedy neměli začít střílet jako první.

Částečná mobilizace z 20. května 1938 není tolik známá, ale patří k zajímavým momentům tuzemských dějin:

„Českodubská posádka (setnina Pojizerského pluku č. 94) v čele s poručíkem Hákem dostala rozkaz proniknout do Liberce přes Růžodol, další měla obsadit nádraží v Křižanech a odtud vstoupit do města. Horní Růžodol obsadili vojáci vedení kapitánem Maškem ze směru Pilínků. Kolem páté ráno bylo obsazeno nádraží. Nebyl potřeba ani již zmíněný pancéřový vlak. Ten odjel se zálohou 500 mužů obsadit Frýdlant v Čechách,“ popisuje akci Egon Wiener.

Kolem šesté ráno 16. prosince 1918 ovládli českoslovenští vojáci střed města a obsadili libereckou radnici. Ještě během dopoledne pak předal německý magistrát své pravomoci představitelům okresního národního výboru Josefu Čapkovi, Aloisu Peškovi a Josefu Kladrubskému.

„Tímto aktem bylo zavřeno státní právní převzetí moci i v naší oblasti československým státem,“ uzavírá Wiener.

Trať Liberec - Jablonec

Návrhy na spojení tramvajových tratí Liberce a Jablonce se objevily již před válkou ale s reálnými přípravami se začalo až v roce 1947. Důvodem byl například poválečný nedostatek paliv a pneumatik. Provoz byl zahájen v roce 1953 z Jablonce do Proseče a následně do Vratislavic - zde se přestupovalo na autobusovou linku do Liberce. Pro dokončení k Liberci byla vybrána kolem Textilany a na tramvajovou síť v Liberci se napojovala na Šaldově náměstí. K provozu na této trati byly dodány vozy typu 6MT z České Lípy. V průběhu let se u zastávek stavěly čekárny různých typů, zděné, plechové i dřevěné. 

OBSAH

1/ Liberec v dobách monarchie
2/ Liberec po vyhlášení Československa roku 1918, Provinz Deutschböhmen, rozcestník první republika a Rakousko 1918-37
3/ Budování tramvajové tratě Liberec - Jablonec po roce 1948
železniční rozcestník
rozcestník elektrické dráhy a tramvaje

ČÁST 3

a víc jak po stu letech od zahájení provozu tramvaje v Liberci

Tramvají z Liberce do Jablonce (původní příspěvek)

„Co máš v plánu na odpoledne“ ptal se mě můj dobrý známý, se kterým jsme se potulovali Libercem. „Ještě si zajedu tramvají do Jablonce“ nadhodil jsem. „Tramvají?“ nevěřícně kroutil hlavou. Taky Brňák jako já – respektive kousek od Brna a o této trati tedy nikdy neslyšel. Já jsem o ní sice slyšel, ale dosud jsem neměl tu příležitost. A slyšel – respektive četl jsem jenom samá superlativa.  Jízda krásnou krajinou pod Jizerským  horami prý stojí za to. Takže nezbývá než do této tramvaje nastoupit…

kam dál?  

rozcestník na téma železnice a doprava celkově a dále rozcestník na téma hornictví, hutnictví, chemie Sněhový pluh KSP 411 / LPO 411 S - Blog iDNES.cz

odkaz na Horské a lanové dráhy v Čechách a blízkém zahraničí - Blog iDNES.cz

elektrické dráhy  zejména v městské dopravě  

odkazy na příspěvky související s městskou dopravou (tramvaje, trolejbusy)

Brněnské tramvaje Na konečné v Řečkovicích - proč byl u tramavají zaveden stejnosměrný proud a co je měnírna - Blog iDNES.cz 

Brněnské trolejbusy Krátce ze Šlapanic u Brna - počátky výroby turbín a Ohmův zákon pro trolejbus 31 - Blog iDNES.cz

Po stopách jabloneckých tramvají - rozcestník pro elektrické dráhy - Blog iDNES.cz

Tramvaje Zhořelec a Rostock Na konečné v Řečkovicích - proč byl u tramavají zaveden stejnosměrný proud a co je měnírna - Blog iDNES.cz  v závěru příspěvku

Tramvají z Liberce do Jablonce (tento příspěvek)