Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko a dráhy

Takovou českou cestovatelskou „klasiku“ – jindřichohradeckou úzkorozchodnou železnici se zadařilo absolvovat odhadem v roce 96. Cílem byl hrad Landštejn - jinak příspěvek je rozcestník na téma úzkorozchodky a Rakousko

OBSAH

rozcestník DC napětí
železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)
elektrické dráhy  zejména v městské dopravě
2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod
Malé železnice i malé velké železnice
železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku
Jindřichohradecké místní dráhy
úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9
Úzkokolejkou do České Kanady  (původní příspěvek)
železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně) 
2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách
bývala FJB v jižních Čechách
žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic
žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - "Bechyňka" a MariazzellerbahnH/

3/ historická část příspěvku 20. stol.
Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let
Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 -  provincie Böhmerwaldgau
Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stá

4/Rakousko v 1945 a po roce 1945
5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

 

rozcestník DC napětí

Úzkokolejkou do České Kanady a likérka Mariazell - Bechyňka a Mariazzellerbahn (tento příspěvek)

Co se děje kolem elektřiny 9 - DC a AC magnetismus - jak na mikrovlnku 5 - Blog iDNES.cz (jak funguje námořní magnet)

Industriální Kroměříž - Malá vodní elektrárna Strž firmy Křižík a Simonova továrna - Blog iDNES.cz (válka rozvodů)

Lokomotivy stejnosměrné trakce E 144.0 a E 144.1 - úkony při odstavení a zprovoznění - Blog iDNES.cz

 

železniční rozcestník 2u (se zaměřením na úzký rozchod)

železniční rozcestník 1 normální a široký rozchod Přestupy mezi dálkovou a městskou dopravou - jízdní řády a dopravní architektura - Blog iDNES.cz

železniční rozcestník 2 úzkorozchodky Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko a dráhy - tento příspěvek

železniční rozcestník 3 užitková vozidla Sněhový pluh KSP 411 / LPO 411 S - a hornictví uhlí, uranu a energetika - trojpříspěvek - Blog iDNES.cz

horské dráhy Horské a lanové dráhy v Čechách a blízkém zahraničí - mechanika KFD - Blog iDNES.cz

výtahy Cesty elektrické energie 4 - místní rozvody elektrické energie, výtahy, Vlněna Svitávka - Blog iDNES.cz

doprovodné album na FCB https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2319539538262498&type=3

rozcestník lokomotivy podle druhu pohonu Dvousystémové elektrické lokomotivy ESO a dvousystémová jednotka Škoda 440 - Blog iDNES.cz

Klub železničních modelářů Plzeň - Skvrňany Architektura devadesátých let a "sci-fi architektura budoucnosti", doprava Plzeň, plasty - Blog iDNES.cz

elektrické dráhy ve Slezsku Horské a lanové dráhy v Čechách a blízkém zahraničí - Blog iDNES.cz

Žitavské úzkorozchodky Na skok do Zhořelce, rozcestník Polsko - Blog iDNES.cz

lesní a dřevařské úzkorozchodky

Lesní dráhy na Branensku o rozchodu 700 mm a odkazy na další lesní úzkorozchodky

http://jt.brno-online.cz/jt/kolstejn/odkazy.html

železniční toulka po Okříškách https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2542008296015620&type=3

důlní úzkorozchodky

Důlní dráhy v hlubinných černouhelných dolech- Blog iDNES.cz

úzkorozchodné dráhy na povrchu i v šachtách při dolování uranu Od domácí minielektrárny přes kombinované zdroje po jadernou elektrárnu JED/T - Blog iDNES.cz Uranové doly Dolní Rožínka a Příbram

tunel kterým se přepravoval vytěžený kámen z Růženina lomu do lomu Džungle

Těžba vápence na Hádech a cementárna Maloměřice v Brně, přičemž vápenec se přepravoval  úzkorozchodnou železnicí z Růženina lomu do lomu Habeš štolou proraženou ve skále - která oba lomy oddělovala

https://www.facebook.com/media/set/?vanity=nabdazplus&set=a.634131018418871

úzkorozchodnými dráhami byly propojeny s normálně rozchodnou železnicí také černouhelné doly na Svatoňovicku ( Východočeské uhelné doly)  Vzpomínky na Svatoňovice album na FCB https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2201138453435941&type=3

úzkorozchodky v cihelnách Čtvrť mezi Úvozem a Veveří - rozcestník na téma Brno, cihelny a stavebnictví materiály - Blog iDNES.cz

elektrické dráhy  zejména v městské dopravě  

odkazy na příspěvky související s městskou dopravou (tramvaje, trolejbusy)

Brněnské tramvaje Na konečné v Řečkovicích - proč byl u tramavají zaveden stejnosměrný proud a co je měnírna - Blog iDNES.cz 

Po stopách jabloneckých tramvají - rozcestník pro elektrické dráhy - Blog iDNES.cz

Tramvají z Liberce do Jablonce - Blog iDNES.cz

"Bechyňka" a Mariazellerbahn  Úzkokolejkou do České Kanady a likérka Mariazell - rozcestník Rakousko - tento příspěvek

odkaz na druhý železniční rozcestník

Sněhový pluh KSP 411 / LPO 411 S - železniční rozcestník - Blog iDNES.cz

nádraží a železnice v Praze https://www.facebook.com/media/set/?vanity=nabdazplus&set=a.655816882916951  album na FCB

ŽST Bratislava hlavná stanica - YouTube

rovněž zmínka o projektech vlaků budoucnosti (27) Nejúžasnější Technika, Která Byla Opuštěna! - YouTube

lanovky, šlepry

Horské a lanové dráhy v Čechách a blízkém zahraničí - Blog iDNES.cz

výtahy Cesty elektrické energie 4 - místní rozvody elektrické energie, výtahy, Vlněna Svitávka - Blog iDNES.cz a současně místní rozvody elektrické energie  

vlastní příspěvek

Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell  a Vídeň  - rozcestník Rakousko a dráhy

část dvě U

Malé železnice i malé velké železnice

Výrobců a prodejců železničních modelů a modelových železnic bylo mnoho - jedním z mnoha například byla brněnská Zbrojovka,

Některé modely dokonce napodobovaly širokorozchodné lokomotivy z času války rozchodů. 

OBSAH

rozcestník DC napětí
železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)
elektrické dráhy  zejména v městské dopravě
2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod
Malé železnice i malé velké železnice
železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku
Jindřichohradecké místní dráhy
úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9
Úzkokolejkou do České Kanady  (původní příspěvek)
železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně) 
2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách
bývala FJB v jižních Čechách
žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic
žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - "Bechyňka" a MariazzellerbahnH/
3/ historická část příspěvku 20. stol.
Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let
Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 -  provincie Böhmerwaldgau
Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stá
4/Rakousko v 1945 a po roce 1945
5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

část dvě Upokračování 

Jindřichohradecké místní dráhy

míjení protisměrných vlaků úzkorozchodky pravděpodobně v nádraží Střížovice

Těsně před zapsáním úzkokolejky na seznam chráněných kulturních památek soukromý majitel nechal zbourat dřevěnou budovu s toaletami na nádraží ve Střížovicích. Dřevěná stavba přitom byla poslední svého druhu na celé novobystřické trati.  

úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9

Dieselelektrické úzkorozchodné lokomotivy - původně řady T 47.0, později TU 47.0, od roku 1988 podle zcela nového označení jako 705.9 objednalo ministerstvo dopravy v roce 1946t a úzkorozchodky ČSD se měly stát prvními traťemi kde bbyla ve veřejné dopravě zrušena parní trakce. Šlo prakticky o první dieselelektrické lokomotivy, vyvíjené v ČKD zcela od základu a první stroj byl  vyroben až v červenci 1954.Lokomotivní skříň je postavena na hlavním rámu, který je sestaven ze dvou podélníků a několika příčníků, zvláštností jsou chybějící čelníky.

mechanická část
Uspořádání lokomotivy
Lokomotiva řady 705.9 je skříňová podvozková lokomotiva se dvěma čelními neprůchozími kabinami strojvedoucího, přesněji  stanovišti, služebním  oddílem a strojovnou. 

podvozky
Lokomotiva má dva hnací podvozky, každy podvozek se dvěma nápravami, tedy na každé straně čtyři hnaná kola.

pohon
Ve strojovně je uloženo motorgenerí, skládající se ze spalovacího motoru a  připojeného trakčního generátoru. Spalovací motor je typu ČKD 12 V 170 DR - jde o vznětový čtyřdobý nepřeplňovaný dvanáctiválec s válci do V a přímým vstřikem paliva. Palivo je dopravováno samospádem z palivové nádrže nad motorem. Chlazení motoru je vodní, se dvěma chladiči. Další dvojice chladičů obstarává chlazení mazacího oleje.

trakční generátor
Zdrojem elektrické energie pro trakční motory je stejnosměrný elektrický stroj - konkrétně trakční dynamo typu SS 53/28x4. Ověem při startu v sériovém buzení slouží trakční dynamo jako startér.

regulace výkonu a rychlosti
Otáčky motoru a tím i trakční výkon jsou voleny pákovým šestistupňovým řídicím kontrolérem (i když DC stroj na rozdíl od AC elektrických motoru regulaci výkonu  umožňuje, zejména pokud je v systému jen jeden motor).

elektřina na stanovišti
Elektrickou energii pro palubní síť dodává niklokadmiová akumulátorová baterie o 80 článcích a napětí 110 V. Dobíjení baterie zajišťuje mechanicky poháněné dynamo. Rekonstruované lokomotivy disponují novou baterií o napětí 24 V.

Odkaz na stránku zaměřenou na výrobce (ČKD) Co se děje kolem elektřiny 16 ČKD - cívka, kondenzátor - předbíhání napětí a proudu - Blog iDNES.cz

Úzkokolejkou do České Kanady  (původní příspěvek)

Vozem do Jindřichova Hradce – předpokládám, že na nádraží padlo tak jedno pivko a pak úzkokolejkou do Kaprouna. Odtud vzhůru na hrad – jeho návštěva byla odložena na zítřek, takže posezení u pivka. Měli jsme informaci, že jedna hospoda je drahá, druhá levná – cena však byla stejná.

Druhý den prohlídka hradu a pak pěšky směr obec Klášter. Teprve dodatečně jsem zjistil – že těsně pod Landštejnem stával druhý hrad ve vsi Pomezí. Tento hrad strážil hranici mezi Čechami a Vitorazskem – které se v ranném středověku od Čech poprvé oddělilo a připadlo k Rakousům.

Po poledni jsme spočinuli u kostela poblíž vsi Klášter, a pak následovala cesta zpět do Hradce – vlakem tentokráte parním.

Na večer pak ještě zastávka ve Slavonicích. Toto renesanční město asi není třeba představovat – samostatně jsem si sem udělal výlet ještě o několik let později, a trochu prozkoumal okolí. Ale o tom možná jindy. Bylo léto roku 1997.

doprovodné album na FCB https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.2284631481753304&type=3

část 2A železniční rozcestník  a železniční příspěvek () se zaměřením na spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách

Jindřichův Hradec - Vlaky na úzkokolejce v jižních Čechách a na Vysočině by mohly opět jezdit od 1. června. ČTK to řekl insolvenční správce zadlužené firmy Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD) David Jánošík. Dnes by měla firma Správa úzkokolejných drah podat k Drážnímu úřadu žádost o bezpečnostní osvědčení k provozu dráhy. Zájem jezdit na úzkokolejce má vedle firem Gepard Express a WTT i jeden zahraniční dopravce, řekl správce.

Věřitelé JHMD ve středu při schůzi na Krajském soudu v Českých Budějovicích rozhodnou, zda firma skončí v konkurzu, nebo se zreorganizuje. Firma JHMD je od podzimu 2022 v úpadku, provoz vlaků na úzkokolejce předloni v říjnu zastavila. Dluží 350 milionů korun, vyplývá z přehledu pohledávek. Jihočeský kraj a Vysočina zajišťují v trase drah náhradní autobusovou dopravu.

"Předpokládám, že to (podání žádosti Drážnímu úřadu) dnes dopadne. Myslím si, že reálné datum, kdy by mohly vlaky vyjet, je 1. června. Bude záležet na dopravci. Možnosti jsou od víkendového turistického provozu jednoho páru vlaků v sobotu a jednoho v neděli až po standardní dopravní obslužnost, dva páry vlaků na každé větvi," řekl dnes ČTK Jánošík.

O provoz na tratích projevily zájem společnosti Gepard Express a WTT. O údržbu tratí, ne však o dopravu samotnou projevila zájem také firma Swietelsky Rail CZ. "Jsem i v kontaktu s dalším zahraničním subjektem, který o to (dopravu) projevuje zájem, ale zatím se nechce nikde zveřejnit," řekl dnes správce.

Na Drážní úřad dorazí žádost o bezpečnostní osvědčení k provozu dráhy. Díky tomu bude možné na tratích provozovat vlaky. Drážní úřad má na rozhodnutí o osvědčení lhůtu až pět měsíců. Část nákladů na vydání osvědčení by měl uhradit Nadační fond města Jindřichův Hradec, uvedl již dříve správce.

O osudu firmy JHMD rozhodnou ve středu její věřitelé na schůzi v Českých Budějovicích. Buď zvolí konkurz, nebo reorganizaci. Vrchní soud v Praze loni dvakrát zrušil konkurz, který krajský soud v Budějovicích na firmu prohlásil. Krajský soud opakovaně uváděl, že firma reorganizačním návrhem sleduje nepoctivý záměr. Vrchní soud uvedl, že rozhodnutí krajského soudu o konkurzu bylo předčasné.

Věřitel Jan Kysela zveřejnil v pondělí v insolvenčním rejstříku reorganizační návrh. Uvedl, že cílem je obnovit provoz úzkokolejky a předat aktiva k tomu nezbytná do rukou "veřejnoprávního subjektu, čímž bude zaručená dlouhodobá udržitelnost". Kysela napsal, že vybraný strategický investor by koupil od JHMD část aktiv, nemovitosti a stoprocentní podíl v dceřiné firmě JHMD, společnosti Správa úzkokolejných drah.

Firma JHMD již dříve uvedla, že nemá na splácení dluhů. Argumentovala tím, že jí Kraj Vysočina neplatí poplatek za použití dopravní cesty. Kraj to odmítá, uvádí, že postupuje podle platné smlouvy. Firma JHMD by se dala prodat až za 121 milionů Kč. Vyplývá to ze znaleckého posudku zveřejněného v rejstříku. Prodej kolejí úzkokolejné dráhy v jižních Čechách a na Vysočině by mohl přinést až 370 milionů Kč. V reakci na posudek to uvedl předseda správní rady firmy JHMD.

JHMD vlastní úzkokolejky z Jindřichova Hradce do Obrataně a do Nové Bystřice. Provoz na novobystřické trati začal 1. listopadu 1897. Vlaky v minulých letech přepravily ročně zhruba 400.000 cestujících. Dvě třetiny tratí jsou na území jižních Čech. V halách a na nádražích stojí asi 40 vagonů a lokomotiv, uvedl v únoru soud.

FJB

Střídavá trakce na hlavní trati 

Kuriozitou je větvení trati - kdy hlavní trať z Tábora do Č. Budějovic Českých Velenic (původně Dráha Františka Josefa)  je napájena elektřinou střídavého  napětí AC 25 000 Voltů a frekvenci 50 Hz a z ní odbočující historicky elektrifikovaná trať z časů monarchie  o stejnosměrném napětí DC 1500V, respektive 700V + 700V.  

Stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - "Bechyňka" a Mariazzellerbahn

Když se řekne elektřina - co se vlastně vyrábí? Napětí U  je na prvním místě. Elektrická energie E, elektrický výkon P  a proud I  jsou vlastně odvozené veličiny které se dají vyjádřit násobky či odmocninami napětí U + dalšími neelektrickými veličinami - délka či poloměr nebo průměr, délka jako funkce času - tedy dráha a časoběrný interval.

Z hlediska spotřebitele je pak podstatnou veličinou zase výkon spotřebiče P.

Možná lze konstatovat, že elektrárna vyrábí elektrickou energii způsobem, že v síti udržuje stále stejné? napětí - s nadsázkou a jistým zkresklením - tedy že v síti stále udržuje 220V - v době špičky - s předpokládaným navýšením spotřeby - tedy výkonu spotřebičů na druhé straně se do sítě přidávají další elektrické reaktory - které se zapojují jen ve špičce - což je typické zejména pro vodní elektrárny, které lze snadno spustit - na rozdíl například od tepelných elektráren.

Ve vedení vysokého napětí se sice z hlediska kupeckých počtů navyšuje napětí na úkor proud - ovšem do vedení se zapojuje několik vedení o nižším napětí  tedy prakticky se u vysokého napětí navyšuje i proud. 

Měnírna

Měnírna je budova se zařízením nebo samotné zařízení pro změnu proudové soustavy nebo propojení různých napájecích elektrických soustav.
1. AC -> DC
1.1 Trakční měnírny pro napájení stenosměrných železničních, tramvajových nebo trolejbusových rozvodů.

V ČR jsou stejnosměrnné drážní napájecí soustavy zpravidla o frekvenci 600V, pouze metro a trolejbusy v Ústí n. L. 750V. Drážní měnírny jsou připojeny zpravidla na dálkovou síť 110 kV a dodávají stejnosměrný proud o napětí 3 kV (1,5 kV – trať Tábor–Bechyně, důlní dráhy).
1.2 Zvláštní případy měníren byly měnírny v normální rozvodné síti, kdy dříve část sítí, zejména městských sítí v Německu byla stejnosměrných.
2. AC -> AC (změna frekvence a zpravidla i napětí)
2.1 Měnírny (+ transformny) pro napájení střídavých železničních rozvodů
2.11 změna běžné frekvence 50 Hz přibliźně na 1/3 - tedy 16,7 Hz
Střídavé napětí o zvláštní frekvenci 16 ? Hz bylo zavedeno pro napájení kolejových vozidel zavedeno ve Švýcarsku, Německu a Rakousku již počátkem 20. století. Důvody byly technické – tuto frekvenci lze totiž ještě stále transformovat za použití běžných transformátorů (transformátor je pouze větší protože musí být vybaven větším a hmotnějším magnetickým obvodem, který je v praxi vyroben především ze železa), a navíc je možno takto nízkou frekvenci ještě přímo použít pro napájení stejnosměrných elektrických motorů bez použití usměrňovače. Snížením kmitočtu a zavedením fázově posunutých pomocných pólů komutátorových trakčních motorů se již v prvé dekádě dvacátého století podařilo dovést jednofázový systém do úspěšného stavu technické použitelnosti, a některé železnice jím začaly své tratě elektrizovat. Snížení kmitočtu na jednu třetinu se ukázalo jako rozumný kompromis mezi zvětšením rozměrů transformátorů (ke kterému pochopitelně došlo) a zlepšenou komutací trakčních motorů - tedy přenosem elektřiny z lineárního elektrického vedení na otáčející se rotor trakčního motoru.

2.12 změna běžné frekvence 50 Hz přibliźně na 1/2 - tedy 25 Hz
Jednofázové střídavé napětí 6,5 kV při 25 Hz používá například Mariazellerbahn v Rakousku.
2.2 Měnírny (+ transformny) pro napájení ostatních střídavých rozvodů
2.21 změna běžné frekvence 50 Hz přibliźně na 1/2 - tedy 25 Hz
Zvláštním případem byla také stará síť v kladenských hutích s kmitočtem 25 Hz. (podobně jako jednofázové střídavá síť o 25 Hz používaná u Mariazellerbahn v Rakousku - viz. 2.12)
2.12 změna běžné frekvence 50 Hz na jinou frekvenci
Zhruba do poloviny 20. století některé staré městské sítě měly kmitočet 33 Hz nebo 42 Hz, pro jejich propojení se soustavou 50 Hz se používaly také měnírny. 

 

Bechyňka

... Tedy asi dvojdenní zastávka ve městě Tábor. A zrovna se zde větví koleje - hlavní trať pokračuje do Budějovic a odbočka míří směrem na Bechyň. Zde byla postavena jedna z nejstarších elektrifikovaných tratí - projektovaná od samého počátku jako elektrická o stejnosměrném napětí 1500V, elektrifikaci prováděla firma Křižík. Původně bylo napájení rozděleno na dvě vedení 700 + 700V, přičemž kolejnice fungovala jako zpětný vodič. Po rekonstrukci napájení změněno na jeden vodič a typickou lokomotivou pro tyto tratě byla lokomotiva koncipovaná jako elektrická posunovací a to lokomotiva Škoda II. generace, továrním označením Škoda 33E, služebně značená jako E 426.0 - později přeznačená na číslici 113.Oproti lokomotivám obdobných koncepcí bylo zvoleno sériové zapojení motorů - z čehož měl vyplynout nižší výkon než při paralelním  zapojení. Proč je při paralelním zapojení vyšší výkon? Jedno z možností je, že toto zapojení je spojeno s nižším odporem, a tedy při tomto zapojení měly motory dosahovat až 4x větší výkon (násobek odpovídá počtu motorů), ale jedná se spíš o hypotézu... 

OBSAH

rozcestník DC napětí
železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)
elektrické dráhy  zejména v městské dopravě
2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod
Malé železnice i malé velké železnice
železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku
Jindřichohradecké místní dráhy
úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9
Úzkokolejkou do České Kanady  (původní příspěvek)
železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně) 
2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách
bývala FJB v jižních Čechách
žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic
žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - "Bechyňka" a MariazzellerbahnH/
3/ historická část příspěvku 20. stol.
Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let
Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 -  provincie Böhmerwaldgau
Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stá
4/Rakousko v 1945 a po roce 1945
5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

3 část

Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let

3. až 11. listopad ve Vídni - Deutschösterreich

Již dlouho před oficiálním koncem 11.11. opouštěly rakouské a uherské jednotky fronty, vyskytovaly se případy napadání důstojníků a rabovaly se sklady zásob - poslední fronata, kde se ještě bojovalo byla západní fronta.  3. listopadu byla ve Vídni taktéž založena Komunistická strana Německého Rakouska. Tisíce hladových demobilizovaných vojáků se potulovalo po městě z jednoho nádraží na druhé a mezi obyvateli zavládl strach z věcí budoucích. Vlastně ve Vídni propukla revoluce. 

Většina osobní císařské gardy ze Schönbrunnu zmizela. Zůstaly jen halapartny vojáků, opřené o zeď, kteří dezertovali při výkonu služby. 69. uherský pěší pluk, který za normálních okolností palác chránil, se v souladu s rozkazy z Budapešti již předtím stáhl do Maďarska. V noci z 2. na 3. listopadu 1918 oznámil císaři Karlu I. policejní prezident, pozdější rakouský kancléř v letech 1921 až 1922 a jeden ze zakladatelů Interpolu, Johannes Schober, že již nemůže zaručit bezpečnost císařské rodiny na zámku Schönbrunn. Policejní prezident prostě neměl k dispozici dostatek sil, které by mohly ochránit císařskou rodinu v případě napadení paláce.

Na pomoc však přišli důstojničtí kadeti Tereziánské vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě pod vedením plukovníka Waltera von Schuschnigga, bratrance budoucího kancléře KurtaSchuschnigga, aby střežili zámek Schönbrunn. Osmnáctiletí chlapci z posledního ročníku akademie neselhali tam, kde se muži z císařské gardy starali jen o sebe a dezertovali. Příklad loajality vůči císaři a jeho rodině.

Vídeňský arcibiskup Gustav kardinál Piffl a bývalý říšský ministr sociálních věcí a prozatímní předseda Křesťansko-sociální strany Ignaz Seipel se snaží přesvědčit císaře k abdikaci. Seipel byl spojkou mezi nově ustavenými politickými silami a císařem. 11. listopadu se císař Karel zříká "veškeré účasti na státních záležitostech" a předem uznává rozhodnutí, které Německé Rakousko učiní o své budoucí formě vlády. Tužkou z kapsy vesty dokument kolem poledne podepíše. Ve 14 hodin poslední císařova vláda Heinricha Lammasche, jmenována 27.10. 1918, podává demisi.

11. listopadu prozatímní Národní shromáždění ve Vídni hlasuje o vyhlášení republiky Deutschösterreich. Jednotky lidové domobrany jsou již na nádvoří zámku a devět hodin večer císařská rodina opouští Schönbrunn.  

Plukovník Walter v noci sděluje svým kadetům: “Chlapci, už se stalo, císař odjel“ "Burschen, geht's ham, der Kaiser is' eh' furt".

Jižní a jihozápadní pohraničí Čech

Ne všude si na sklonku října 1918 přáli projekt jménem Republika československá. Nehodlali se ho zúčastnit například Němci ze širokého pohraničního pásu. Odmítali ho také Poláci z Těšínska, takzvaní Moravci z Hlučínska i mnozí zmaďarizovaní Slováci a slovenští Maďaři. Němci si dokonce na počátku listopadu 1918 založili na území historických Čech, Moravy a Slezska několik nezávislých provincií. 

Na jihu Čech a v Pošumaví to byla provincie Böhmerwaldgau se správním střediskem v Prachaticích. Pod německou ći rakouskou správu se dostala hejtmanství v Kaplici a Krumlově, poštovní a telegrafní úřady a železnice jsou obsazeny Němci. V jižních Čechách jsou zbraně došlé z Vídně a Lince rozdělovány mezi německé odvedence,“ přinesla na počátku listopadu 1918 zprávu Československá tisková kancelář (ČTK).  

„Okres slavonický odpadl od státu československého a prohlásil se za území patřící k německému Rakousku,“ informovala ČTK 7. listopadu 1918. Byl to ovšem separatismus odsouzený k neúspěchu, neboť československý postup garantovaly vítězné velmoci. 

další pokračování tématu konfliktní společenství Češi - Němci v příspěvku Sokol, hody, jarmarky, kultura v Pošumaví - střípky z historie Klatovska - Blog iDNES.cz

Rakousko let dvacátých

Politická scéna rakouské první republiky byla ve znamení soupeření především sociální demokracie a konzervativní křesťansko - sociální strany, která sestavovala vládu nepřetržitě od roku 1920 - někdy ve spojení s jinými stranami. V zemi rovněž působila rakouská odnož německých nacistů, ovšem s relativně malými výsledky, nicméně hnutí o sobě dávalo vědět. 

Červencová revolta z roku 1927. Levicově orientovaní povstalci (zejména dělníci) tehdy zapálili vídeňský justiční palác.

Poté, co soud útočníky zprostil viny, pobouřený dav dělníků při takzvané Červencové revoltě podpálil vídeňský justiční palác. Policie reagovala násilným zákrokem, při němž zemřelo 89 lidí a více než tisíc jich bylo zraněno. Červencové události se staly až do občanské války v roce 1934 nejkrvavějšími nepokoji v historii mladé republiky. „Dění ještě více oslabilo demokratické síly v zemi,“ konstatovala Britannica.

Kořeny ozbrojených střetů z února 1934 lze hledat v době vzniku první rakouské republiky. Jedna z následnických zemí habsburského mocnářství po první světové válce trpěla množstvím problémů - politickou nestabilitou i obří inflací. Obojí pak v roce 1929 ještě umocnila světová hospodářská krize.

Hlavními dvěma politickými tábory v zemi byli sociální demokraté a konzervativní pravicově orientovaná Křesťanská sociální strana, která s náskokem pár křesel vládla. Panovaly mezi nimi mimořádně vyhrocené vztahy.

Situaci neusnadňovalo ani to, že jednotlivá politická hnutí měla i své paramilitární části. „V meziválečném období měly velké politické strany v Rakousku ozbrojené jednotky. Na straně pravice to byl Heimwehr, na straně sociálnědemokratické Republikánská obranná liga (Republikanischer Schutzbund, přímo spojená se sociálnědemokratickou stranou, pozn. red.),“ přiblížil list Wiener Zeitung.

Poprvé se politické spory přetavily v ozbrojený střet v roce 1927. V Schattendorfu, který byl baštou sociální demokracie, se tehdy konal sraz pravicově naladěné organizace bývalých frontových vojáků. Na to sociální demokraté reagovali vlastním shromážděním. Když se obě skupiny setkaly, skončilo to tragicky. „Nešťastnou náhodou vojáci zastřelili staršího muže a malé dítě,“ připomněla encyklopedie Britannica.

Rakousko let třicátých

Konflikt, který se odehrál 12. až 15. února přesně před 90 lety, byl dokonalou ukázkou nestabilní politické situace v předválečném Rakousku. Jednalo se o jednu z předkapitol pozdějšího anšlusu země nacistickým režimem v Německu. Zemřely a zranily se při něm stovky lidí. Na průmyslových předměstích velkých rakouských měst, včetně Vídně, se ozývala střelba nejen z ručních palných zbraní, ale také z děl, která nakonec celý konflikt ukončila.

V roce 1932 se rakouským kancléřem stal politik konzervativní Křesťansko sociální strany Engelbert Dollfuss. V zemi zavedl autoritářský režim.

V květnu 1932 se pak kancléřem za Křesťanskou sociální stranu stal Engelbert Dollfuss. Dodnes je jednou z nejkontroverznějších postav rakouských dějin. Byl velkým odpůrcem komunismu, sociální demokracie i nacismu, zároveň se ale se svým kabinetem zahraničněpoliticky orientoval na fašistickou Itálii a v domácí politice byla jeho antipatie k sociálním demokratům tak velká, že se nebál ani spolupráce s krajní pravicí. „Kancléř Dollfuss vytvořil koalici se dvěma pravicovými stranami, z nichž jedna byla parlamentním křídlem ultranacionalistické milice Heimwehr,“ popsal web města Vídně.

Kancléř Dollfuss a jeho kabinet vládli prostřednictvím dekretů. Omezovaly třeba svobodu tisku, v mnoha průmyslových odvětvích zakazovaly stávky. „Dollfussova vláda paralyzovala také Ústavní soud a znovu zavedla trest smrti,“ nastínil rakouský list Wiener Zeitung.

V roce 1933 pak svými kroky v podstatě zničil demokracii v zemi. Pro svůj plán autoritářského režimu využil napjaté parlamentní jednání týkající se jeho nepopulárních protiinflačních opatření. „V březnu 1933 zneschopnil parlament. Při kontroverzním hlasování byla po odstoupení předsednictva Národní rady schůze přerušená. O několik dní později vláda s pomocí policie zabránila pokusu o její obnovení a parlamentní demokracie byla de facto zrušena,“ uvedl web rakouského parlamentu.

Změněné podmínky tvrdě dopadly na politické oponenty. „V březnu 1933 autoritářský režim dekretem rozpustil polovojenskou složku sociálnědemokratické strany, Schutzbund. V květnu vláda zakázala Komunistickou stranu a v červnu Národněsocialistickou německou dělnickou stranu,“ zmínil web rakouského parlamentu.

Část představitelů sociální demokracie skončila v poutech, část se snažila s vládou do poslední chvíle vyjednávat. Země se za Dollfussovy diktatury ocitla na pomyslném sudu se střelným prachem a do škrtnutí zápalkou nechybělo mnoho.

„Stav tety je beznadějný“
Sebevědomí pravicového Heimwehru mezitím rostlo. V zemi už vykonával stejnou roli jako policie a chystal se rozbít bašty Schutzbundu. „Včerejší a předvčerejší prohlášení prokázala, že kancléř Dollfuss je jedním z nás. Takže dnes vám mohu říct: Zítra se dáme do práce a uděláme ji dobře,“ prohlásil 11. února vůdce Heimwehru Emil Frey.

Na mysli měl chystané razie v sídlech sociálních demokratů, při kterých jim policie měla v souladu s vládními dekrety zabavit zbraně. To si mnozí vedoucí představitelé Schutzbundu nechtěli nechat líbit. „Velitel z Horních Rakous Richard Bernaschek poslal vedení strany ve Vídni dopis, ve kterém se jasně vyjádřil, že pokud v jeho spolkové zemi nastanou razie, bude se místní Schutzbund bránit,“ vylíčil web města Vídně.

Ještě v noci z 11. na 12. února se jeho vídeňské protějšky pokusily Bernaschekovou horkou hlavu zklidnit. Poslaly mu šifrovaný telegram, v němž ho vyzývaly, aby se zdržel unáhlených rozhodnutí. „Stav tety je téměř beznadějný. Operaci proto odložte až po pondělní lékařské konzultaci,“ stálo v něm.

Jenže úřady telegram zachytily a Bernaschekovi se nikdy nedostal do rukou. Zato 12. února kolem šesté hodiny ráno napochodovalo do lineckého hotelu Schiff na adrese Landstraße 36, který patřil sociálnědemokratické straně, dvacet policistů, aby zabavili zbraně. A členové Schutzbundu po nich začali střílet.

Ještě ve stejný den se sociálním demokratům sice do Lince dostal další šifrovaný telegram, tentokrát ve znění: „O blahu strýce Otty a tety se rozhodne až zítra. Lékaři doporučují počkat a zatím nic nedělat.“ Jenže zápalka už škrtla. Občanská válka začala.

Děla v akci
Zprávy o střetu policie a Schutzbundu se rychle rozšířily po celé zemi. „Potyčky vypukly i v dalších průmyslových oblastech, jako byla města Steyr nebo Bruck an der Mur, a nakonec také ve Vídni,“ popsal web města Vídně. Protivládní síly byly ale už od první chvíle v nevýhodě.

V hlavním městě a spolkových zemích Horní Rakousko a Štýrsko vláda vyhlásila stanné právo. Schutzbund naopak počítal, že se dělníci v celém státě zapojí do generální stávky. Jenže to se nepovedlo a rakouská policie, vojáci a příslušníci pravicového Heimwehru měli před sebou pouze izolovaná povstání zabarikádovaných dělníků a členů Schutzbundu. „Vedení sociálnědemokratické strany kolem Otty Bauera působilo váhavě a zmateně. Schutzbund byl od začátku v defenzivě,“ konstatoval Wiener Zeitung.

Mezi povstalci vládl chaos. „Jelikož velká část vedení Schutzbundu byla již dříve zatčena, neexistovalo koordinované velení. Na boj připravení dělníci často nevěděli, kde má paramilitární organizace sklady zbraní. Navíc mnozí členové Schutzbundu ani nechtěli bojovat - převaha vládních sil byla až příliš očividná,“ napsal Wiener Zeitung.

S povstalci to brzy vzdali i vedoucí představitelé sociálnědemokratické strany. Brzy jim došlo, že nemají šanci. „Vysoce postavení sociální demokraté Otto Bauer a Julius Deutsch hned 13. února uprchli do Československa. Poslanec Johann Schorsch zase do Švýcarska,“ uvedl příklad web Vídně.

Do 15. února policie, armáda a Heimwehr povstání rozprášili. I za využití těžkých zbraní. „Ve Vídni armáda budovy vzbouřenců ostřelovala za využití dělostřelectva. Na konci povstání bylo více než 300 mrtvých,“ zmínil web rakouského parlamentu. Přesný počet obětí, mezi nimiž byli příslušníci obou znepřátelených stran i nevinní civilisté, není známý.

Dollfussův režim vzbouřence tvrdě potrestal. „Devět členů Schutzbundu po rozsudku popravili a stovky sociálních demokratů skončily za mřížemi,“ napsal web rakouského parlamentu.

Jakákoliv opozice v Rakousku v podstatě přestala existovat. Nyní už definitivně nedemokratický stát se stal snadnou kořistí pro rozpínavost německého nacismu. I sám kancléř Dollfuss zemřel o necelého půl roku později při nacistickém pokusu o puč.

Projekt na změnu republiky v tzv. korporativní stát - se zrušením parlamentarismu je staršího data, nicméně byl realizován až roku 1934. Vládu sestavoval opět kancléř Dollfuss, nicméně křesťanští sociálové ve volbách skončili až za sociálními demokraty, posílili také nacisté. V zemi docházelo k četným nepokojům, na čemž měla i vliv propuknuvší světová hospodářská krize. Kancléř Dollfuss začal používat jisté autoritářské prvky, byli zakázáni komunisté, podařilo se mu obcházet parlament ve vztahu k bankám na základě pravidel z mocnářství. Nicméně přechod na autoritářský způsob vlády vyvolával nelibost především u sympatizantů sociální demokracie, především v Linci...

únorové události v Rakousku 1934

název země byl změněn, v češtině by se psal 

Rakouský spolkový stát

Podle ústavy z roku 1934 deklarováno vytvoření korporativního státu na základě křesťanského sociálního učení, zejména pak encykliky Rerum novarum(1891) op Quadragesimo anno (1931)
Nová ústava zavedla například nepřímou volbu prezidenta zemskými hejtmany…

Úryvek z originálního textu v němčině

Kundgetan wurde die Verfassung schon in der Anlage der Verordnung der Bundesregierung vom 24. April 1934 über die Verfassung des Bundesstaates Österreich, BGBl. Nr. 239/1934. Die formale Umwandlung in einen neuen Staat erfolgte aber erst mit dem bewusst gewählten Datum des 1. Mai: Vorbereitet wurde sie durch das Bundesverfassungsgesetz vom 30. April 1934 über außerordentliche Maßnahmen im Bereich der Verfassung, BGBl. Nr. 255/1934, mit dem sie auch in den ab dann geltenden Verfassungsbestand übernommen und die Bundesregierung zur Wiederverlautbarung als
Verfassung 1934 ermächtigt wurde (Art. II), und Nationalrat und Bundesrat mit Wirksamkeit des folgenden Tages aufgelöst wurden.

Německo připojuje Rakousko

Od května 1933 vedli rakouští nacisté kampaň propagandy a teroru, kterou podporovalo a financovalo Německo. Cílem nacistů bylo podkopat režim francouzského kancléře Dolfuse tím, že vytvoří obraz jeho neschopnosti. Pořádali rozvratné protesty a bitky s odpůrci a policií. V černu 1933 Dolfusův režim v reakci na fatální nacistický bombový útok zkázal rakouskou nacistickou stranu a její odnože. Přesto, že se nacistické hnutí stalo v Rakousku nezávislé - rakouští nacisté nadále v zemi působili ilegálně. V roce 1934 byl za spiknutí odsouzen Ernst Katetebruner - amtisemita a později Heydrichův nástupce. Ve vězení zorganizoval protestní hladovku - která přiměla rakouskou vládu k propuštění necelé pětistvky zadržených. V červenci 1934 se rakouští nacisté pokusili svrhnout rakouskou vládu - a byl spáchán atentát na kancléře Dolfuse. Většina Rakušanů však zůstala vládě věrná a rakouské vojenské a policejní síly konspirátory rychle přemohli.

Nicméně v letech 1934 nacisté a jejich polovojenské organizace v Rakousku nadále působili - byť ilegálně - a finanční tok z Německa se zajišťovali tehdy nelegální cestami - například po lodích z Rakouska do Německa - aby připravili situaci pro  připojení Rakouska k Německu. Takzvané dobrovolné připojení neboli Anšlus na jaře 1938. 

Diktatury v sousedních státech se dostaly i na scény divadel – zejména pak
divadel zabývajících se satirou – jakým bylo například
O s v o b o z e n é  d i v a d l o.

Zde na obrázku výše návrh funkcionalistické budovy pro divadlo – která ovšem nebyla realizována, nicméně jedná se o typický příklad architektury třicátých let. 

na obrázku níže Dolnorakousko - štýrská Alpská dráha neboli Alpenbahn či Mariazeller Bahn

Stručná historie Rakouska 1918 - 1938

Rakousko třicátých let působilo ovšem ve srovnání s Československem poněkud chudým dojmem, dát si třeba proslulý vídeňský řízek v nějakém bufetu ve Vídni ovšem znamenalo počítat se zpytavými pohledy dalších přítomných, vyčkávajících na každé volné sousto...

OBSAH

rozcestník DC napětí
železniční rozcestník 2U (se zaměřením na úzký rozchod)
elektrické dráhy  zejména v městské dopravě
2U/ železniční část příspěvku úzký rozchod
Malé železnice i malé velké železnice
železniční část 2U - úzkorozchodné železnice v jižních Čechách a Rakousku
Jindřichohradecké místní dráhy
úzkorozchodné lokomotivy TU 47,0 / 705,9
Úzkokolejkou do České Kanady  (původní příspěvek)
železniční rozcestník 2A (normální rozchod - železnicí do Vídně) 
2A/ železniční část 2A - spojení Českých zemí a Rakouska a železnice v jižních Čechách
bývala FJB v jižních Čechách
žst.Tábor - střídavá trakce na hlavní trati z Tábora do Č. Budějovic
žst.Tábor - stejnosměrná trakce v lokální železniční dopravě - "Bechyňka" a MariazzellerbahnH/
3/ historická část příspěvku 20. stol.
Rakousko po roce 1918 a dvacátých a třicátých let
Jižní a jihozápadní pohraničí Čech 1918/19 -  provincie Böhmerwaldgau
Rakousko let třicátých - Rakouský spolkový stá
4/Rakousko v 1945 a po roce 1945
5/ likérka Mariazell a rozcestník potravinářství

4. část

Rakousko v 1945 a po roce 1945

Rakušáci na Soběslavsku   album na FCB

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.4843303032401080&type=3

Rakousko bylo podobně jako Německo rozděleno na 4 okupační zóny

- Sovětskou, Americkou, Britskou a Francouzskou

Po 2. světové válce se o únorových bojích na čas přestalo veřejně mluvit. Do podvědomí rakouské společnosti se ale vryly natrvalo. Nástupnické politické strany tehdejší rakouské sociální demokracie a Křesťanské sociální strany - tedy nynější sociální demokraté a strana ÖVP - dodnes vidí občanskou válku z roku 1934 černobíle. „V poslaneckém klubu ÖVP ještě donedávna visela Dollfussova podobizna a odstranili ji až při celkové rekonstrukci parlamentu. Současní sociální demokraté zase dodnes poukazují na to, že jejich předchůdci stáli v roce 1934 na správné straně dějin a bránili demokracii,“ uzavřel Wiener Zeitung.

a když bylo zmíněno  hlavní město 

Vídeň (Wien)

tak alespoň jistá zmínka o  pozdějším období, kdy na cesty bylo poměrně často potřeba vízum

V sedmdesátých čí osmdesátých letech bylo dostat se do Rakouska značný problém, což není žádná novinka. Z Brna například  na vídeňskou kávu jezdily téměř prázdné autobusy žlutavé barvy, mezinárodní rychlíky či expresy nejezdily vůbec, jenom z Břeclavi osobní vlak Rakouských drah s označením cílové stanice Wien  nord  Pokud se jezdilo osobním autem - třeba Škoda 100/110 tak nejběžněji se při cestě z Brna do Vídně využíval hraniční přechod Mikulov. 

a opět trocha němčiny

kamínek do zapalovače
leichter Stein
Feuerstein im Feuerzeug

cesta do Vídně začala ráno
odjeli jsme čtyři

die Raise nach Wien begann im morgen graven
vier von uns sind gegangen

musíme objet Severní nádraží
wir müssen den Nordbahnhof umgehen

výstava Vídeň Gugging - art brut 
30. listopadu 2019

jak patrno jeden z vytavených exponátů - obraz kostela ve stylu Hundertwasserhaus 

7. část

likérka Mariazell