Autor to má skutečně popletené, usměrňovač propuští půlperiodu střídavého proudu.

máte pravdu - tak jsem to myslel - jen jsem to nepřesně zformuloval, asi připíšu opravy pod text

Vážení kolegové, protože ti mladší už zapomněli, jak to vlastně vypadalo, přikládám fotky historických kousků, které jsem narychlo cvakl historickým mobilem.

Na obr. http://www.nebakov.cz/retro/detektor.jpg je galenitový detektor, vyhlazovací kondenzátor a otočný ladící kondenzátor, vše přibližně ze 30. let minulého století. Vše je funkční. Jako detektor se používal i tzv. sirutor se sirníkem mědi, používaný jinak jako usměrňovač u ručkových voltmetrů. Lepší výsledky dávaly pozdější germaniové hrotové diody

http://et-pocitacovesystemy.wz.cz/elektronicke_soucastky/hrotove_diody.html

např. 1N34, nebo diody s přivařeným zlatým hrotem (OA9, GAZ51)

Na obr. http://www.nebakov.cz/retro/sluch.jpg je rozebrané vysokoohmové elektromagnetické sluchátko (také 30. léta) a pro porovnání krystalový mikrofon (bez membrány, aby byl vidět krystal ) a elektromagnetický mikrofon Tesla, obé ze 60. let.

Už chybí jen středovlnná cívka - a krystalka je hotová.

Původní Bellův telefon měl na obou stranách stejný elektromagnetický systém, jeden sloužil jako mikrofon, druhý jako sluchátko. Fungovalo to jen na pár stovek metrů, protože signál z mikrofonu byl slabý, ale nepotřeboval zdroj proudu.

Reissův mikrofon https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Philipp_Reis spíše zvuk digitalizoval, teprve až uhlíkový mikrofon Edisonův se používal ještě ke konci minulého století. Viz též https://www.elektroakustika.cz/types_microphones.html

Současné telefony používají elektretový mikrofon, ale existuje i mikrofon v subminiaturním provedení, využívající technologii MEMS.

Píši níže, že elektret používali k údivu Američanů již Japonci za II.sv. války v polních telefonech bez baterek.

První krystalku jsem postavil asi před 70 lety, tedy dříve, než jsem nastoupil do první třídy. Z čeho jsem ji vyrobil? Budete se divit, zhotovil jsem ji z brambora. Nevěříte?

Návod ke stavbě krystalky s brambora.

Vezměte středně velký brambor a rozkrojte ho na půl. Jednu půlku brambora položte na stůl a znova ho rozkrojte na půl. Mezi čtvrtkami brambora vytvořte, asi pěti milimetrovou skulinu, tak aby se nedotýkaly. Vezměte krystalový detektor a zapíchněte ho tak, aby každá nožička byla v jedné čtvrtce brambora. Měděným drátem propojíte vodovodní kohoutek s jednou čtvrtkou brambora a na tu druhou zapíchněte anténu. Nyní stačí zapíchnout banánky vysoko ohmových sluchátek, do brambora, a to každý banánek do jiné čtvrtky. Nyní si dejte sluchátka na uši a začněte hledat na detektoru místo, dokud neuslyšíte rozhlasové vysílání.

Doufám, že budete úspěšní, protože, když jsem to zvládnul já v šesti letech, zvládnete to i vy. Přeji mnoho úspěchu.

PS.. Pokud neseženete krystalový detektor, tak poslouží vysokofrekvenční germaniová dioda

Brambora tam slouží jen jako stativ a spojovací element.

Dnes bych na podobné pokusy doporučil spíš elektrikářskou "čokoládu" nebo nepájivé pole (breadboard), po kterých zůstane méně nepořádku na stole.

A krystalky se tomu říkalo proto, že k usměrnění vf energie používaly polovodičové vlastnosti KRYSTALU Galenitu. Na krystalu se tenkým špičatým hrotem muselo najít místo, kde skutečně usměrňoval..

A také byly pokusy vytvořit usměrňovací místo na oxidované hliníkové minci pomocí špendlíku.

jinak, pro ty, kteří to chtějí zkoušet, diody i tranzistory nesmí být novodobé křemíkové, s těmi to nefunguje ale staré GERMANIOVÉ...

Vybavuje se mi jeste GC509

V článku je nynechán úplně první elektromechanický zesilovač radiového signálu: Koherer. Byl to skleněný váleček, naplněný železnými pilinami. Váleček byl magneticky ovlivňován anténním obvodem a elektricky byl spojen s baterií a wagnerovým kladívkem. Když přicházel signál, magnetické pole seřadilo piliny a prošel proud. Ten přitáhl kladívko, které sase piliny rozsypalo. A pořád dokola. Dokud vysílač vysílal, přijímač bzučel. Bylo to samozřejmě jen pro telegrafický přenos.

Elektromechanickým zesilovačem je i obyčejný uhlíkový mikrofon. Dopadající zvuk vybudí mnohem větší změny protékajícího proudu, než by odpovídalo energii dodané zvukem. Proto telefony nepotřebovaly dlouho žádné jiné zesilovače a byly schopny fungovat na velké vzdálenosti.

to jsem nečekal, že o tomto ještě někdo ví.

Nutno ještě podotknout, že k vybuzení reproduktoru je nutný jistý výkon a tak obyčejná krystalka na repro stačila jen v blízkosti vysílače. Častěji se k poslechu používala sluchátka. Kdysi byly k sehnání i sluchátka s odporem cívky 4 000 ohmů, která se kterými byl příjem možný z větší dálky.

to máte pravdu - já ty sluchátka tam mám taky nakreslená - text jsem po jisté pauze

Vážený pane autore, máte to popletené neboť nejdříve jako demodulátor se nepoužívaly elektronky nýbrž naopak polovodič z krystalu s usměrňovacími vlastnostmi nejčastěji galenit (leštěnec olověný, sulfid olovnatý - PbS). Krystalu se dotýkal hrot z vhodného kovového materiálu, čímž vznikla hrotová dioda. Hrot byl pohyblivý malá páčka v kulovém kloubu aby se na krystalu dalo najít místo s nejlepším příjmem...

Nemá to popletené jen je pár věcí trošku jinak. Pamatuji na to zařízení s galenitem a malým pérkem na konci postříbřeným nebo pocínovaným. Sklíčko rádo praskalo, ale funkční to bylo. Zařízeníčko mělo dva banánky na zasunutí do zdířek.