Malá lužickosrbská mluvnice

Skupina západoslovanských jazyků vedle Polštiny s příbuznými jazyky a Češtiny se Slovenštinou pravděpodobně tvoří třetí větev západoslovanských jazyků. 

 

1) ze světa „Prabaltoslovanů“

Jazyky předků Slovanů a další indoevropské jazyky – dokonce i vliv jazyků z Íránu v době bronzové (střední doba bronzová 1600 – 1300, mladší doba bronzová 1300 – 800 před n.l.)

nahoře: vědci zrekonstruovali tvář dívky z doby bronzové – jedno z pravěkých nalezišť je například Brodek u Prostějova

a když zmíněna doba bronzová – tak je zde i pravěká pícka na bronz

ale zpět k jazykům

pravěk Slovanů Balto - Slovanská jazyková skupina v Černolesí na pomezí Litvy a Ukrajiny 

balto – slovanská jazyková skupina v Černolesí

nálezy od 5tého století př. n. l. – tedy již z doby železné – možná překvapí výrazně zjednodušenými tvary – což se vysvětluje jistým zchudnutím společnosti

rozpad baltoslovanské jednoty mohl nastat přibližně na přelomu 2. a 1. století př. n. l. – kdy se z Baltoslovanů začali vidělovat první Slované (Praslované)

pravěk na Slovensku (a na Moravě) – bezejmenné národy doby bronzové a hradiště Molprín – v místopisných názvev řek a hor se projevil vliv jazyků z Iránu (Hornád, Nitra)

Jak ze Smíchova k Lužickému semináři

2) Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové

Slovanské národy (či kmeny) - Pobaltští a Polabští Slované (sever) na území pozdějšího Německa

Pobaltští Slované https://www.facebook.com/media/set/?vanity=100036848335876&set=a.1086149199290014Ráňané Vaškové Travňané Polabané Obodrité Smolinci Liňané Chyžané Črezpezňané Možičané Dolané Rataři Ukrani Zemčici Hlavolané Řečané Sprévané
ŽirmuntiNižiciNeleticiSusliChuticiWeithaStrupiriciPudzrovaOrlaGeraDobnaGlomačiDalemřici	LužičanéMilčané

 Kladsko a kmeny Slovanů ve Slezsku https://www.facebook.com/media/set/?vanity=100036848335876&set=a.1086159729288961

Střípky z Dolomit - Italština, Němčina, Angličtina - Blog iDNES.cz

3) hlavní příspěvek

Malá lužickosrbská mluvnice

DLS - dolnolužická srbština, HLS hornolužická srbština, PLS přechodné dialekty

obsah

příspěvek jedna – ze světa Prabaltoslovanů

příspěvek dva – Pobaltští, Polabští Slované a Lužičtí Srbové

příspěvek tři – malá lužickosrbská mluvnice

1 DLS - hláska "g" místo "h"
2. DLS supinum - účelový infinitiv
2 DLS 1 dokonavý  ukončený vid slovesa
2 DLS 2 nedokonavý (neukončený - pouze započatý) vid slovesa
3. PLS přechodné dialekty venkova 
4. aktualizace z hodiny lužické srbštiny
4 HLS - hláska "r" krkem (ryčivé "er")
4 DLS - hláska "r" jazykem
5 DLS - výuka hornolužické srbštiny aktuality
5.1 přízvuk
5.2 změna slovosledu oproti češtině
5.3 dvojné číslo (duál) - specifikum hornolužické srbštiny
5.4 lužickosrbský jídelníček

6. členění Lužice
rozcestník neslovanské jazyky  

nejprve krátce

Středověká čeština

minulé časy a středověká čeština jako podklad pro výuku angličtiny

poznámka na úvod - nejedná se o vlastní nebo původní metodu, na podobném principu byla (či je) založena jedna specifická výuková metoda angličtiny - zde pokus o rekonstrukci této metody

minulý čas průběhový a předminulý čas prostý se často vyskytují dohromady - jedná se o tzv. souslednost časovou

středověká čeština - podobně jako například angličtina obsahovala daleko více časů
(předpřítomný průběhový - imperfektum,
předpřírítomný prostý - perfektum,
minulý průběhový - impréteritum,
minulý prostý - préteritum,
který mohl být někdy doplněn
předminulým prostým časem
- plusquamperfektum - více než perfektum -
a pak ještě středověká čeština obsahovala dávnou minulost - aorist)

ale již k příbuznému slovanskému jazyku  - lužické srbštině

Malá lužickosrbská mluvnice

Území na sever od Ještědského hřbetu bylo nazýváno Záhvozd - a předpokládá   se, že bylo - byť velmi sporadicky osídleno Milčany - jedním z lužicko- srbských kmenů - předky dnešní Hornolužických Srbů.

Ovšem spíš než o historický exkurs by tentokrát mělo jít o řeč - či jazyk Lužických Srbů. Bývá uváděno - že horní srbština má blíž češtině  a dolní polštině. Osobní názor je - že oba jazyky z ní víc polsky než česky - ostatně názory na zařazení se různí.

Pro názornost alespoň krátký extrakt lužicko-srbské mluvnice.

HLS - hornolužická srbština

řeč která se dosud (v omezené míře) užívá v okolí města Budyšín

alespoň dvě záležitosti - podvojné číslo a minulý čas

1. HLS - podvojné číslo

podvojné číslo ve starší češtině další samostatnou skupinu mezi jednotným číslem a množným číslem

něco málo přeci jen zůstalo - jednak specifická číslovka "oba" a pak dvouhláska "au"  či "ou"

v lužické srbštině ovšem navíc zůstává specifické skloňování sloves vztahující se k podvojnému číslu  - případně specifický tvar podstatných jmen ve větách kde se používá dvojné číslo

zpravidla se buď upravuje tvar sloves - nebo podstatných jmen - v každém případě se věta s dvojným číslem pozná i foneticky - právě podle zmíněných dvojhlásek "au - ou"

UKÁZKA 

přeložte a potom převeďte do dvojného čísla: 
bratři pracovali na zahradě.
bratři (jest, jsou) pracovali... 

bratřa staj w zahrodźe dźěłałoj (podvojné č. - duál)
bratřa su w zahrodźe dźěłali (množné - pluár)

dívky a chlapci se vrátili ze školy.
holcy a hólcaj su so ze šule wróćili (duál - zde změna v podstatném jméně)
holcy z hólcami su so ze šule wróćili (pluár)

podvojné číslo (třeba v případě lužické srbštiny) které naznačuje, že je vlastně řeč o dvojici, či páru - se nevyjadřuje ani běžnou číslovkou dva, "dvě" - ani párovou číslovkou "oba" (která v češtině trochu nahrazuje podvojné číslo) - ale věta s podvojným číslem se liší od věty s množným číslem typickým tvarem koncovky znějící "-ou" či "-au" buďto v podstatném jménu (tedy podnětu) nebo slovesu, na rozdíl od vět s množným číslem, kde se tato koncovka nepoužívá

dále je pro lužickou srbštinu typické vyjadřování minulosti (podobně jako v češtině) předpřítomným časem - na rozdíl pomocné slovese být v přítomném čase (jsem, jsi, jsou) zachováno i ve třetí osobě - tedy například Pavel byl na nákupu - by se zachovaným pomocným slovesem Pavel byl jest  na nákupu

2 HLS - minulé časy

jediný čas - který se v češtině zachoval je předpřítomný čas - formálně označovaný jako minulý

pro názornost ovšem uvedeny tvary v češtině.

(jak naznačeno výše)

2 HLS 1 předpřítomný (formálně minulý) čas

dělal jsem na zahradě

dělal (příčestí přítomné trpné - vycházejí z přítomného infinitivu) jsem (pomocné sloveso - AJ a NJ se jako pomocné sloveso uplatňuje mít)

2 HLS 2 minulý čas (jednoslovný - v češtině již vymizelý tvar)

děláše (minulý infinitiv) - místo něj se užívá předpřítomný čas

2 HLS 3 předminulý čas

příčestí minulé trpné + pomocné sloveso v minulém tvaru (byv ?)

2 HLS 4 dávná minulost - aorist

infinitiv dávné minulosti a odvozené tvary

(předminulý čas a zejména dávná minulost se i v lužické srbštině používají prakticky jen knižně)

Nicméně například v Bulharštině se dávná minulost - aorist stále používá.

DLS - dolnolužická srbština

dosud se sporadicky užívá zejména v okolí města Chotěbuz - tedy v kraji lužických blat

1 DLS - hláska "g" místo "h"

tedy opravdu větší podobnost s polštinou - než je tomu u horní srbštiny

2. DLS supinum - účelový infinitiv

supinium je tvar slovesa podobný infinitivu - ovšem poněkud více účelový

2 DLS 1 dokonavý  ukončený vid slovesa (není znám původ - je znám důsledek)

"a co Markéta?"
"Markéta už přišla!"

2 DLS 2 nedokonavý (neukončený - pouze započatý) vid slovesa

"a co Markéta?"
"Markéta (již) (ode)šla !"

2 DLS 3 tvar nedokonavý - ale účelový
právě zde se uplatňuje supinium

"Markéta šla pracovat na zahradu"

3. PLS Přechodné dialekty venkova

třeba někdy jindy...

4. z hodiny lužické srbštiny přímo v Lužickosrbském semináři v Praze

4 HLSk - hláska "r" krkem Lužická srbština se vlastně dělí na povícero dialektů. Třeba řeč kterou se stále ještě mluví v oblasti kláštera Mariastern - což je vlastně katolická oblast Horní Lužice se nazývá Katolski dialekt - pro který je příznačné ryčivé "r" vyslovované krkem. 4 HLSe - DLS - hláska "r" jazykem Zatímco v případě "evangelského"  či "evangelického dialektu" v Holní Lužic a také v Dolní Lužici i se hláska "r" vyslovuje jazykem. 

5 DLS - výuka hornolužické srbštiny

5.1 přízvuk

hornolužická srbština má přízvuk na první slabice - což ovšem neznamená, že ba první slabika byla dlouhá - naopak - spíše krátká, vyslovuje se krátce, důrazně a razantně

narozdíl od češtiny je zde daleko víc podobných slov - která vyjadřují něco příbuzného

módry - mudry

holcy - děvčata, holky

hólcy (čteno jako húlcy) - kluci

losy - losi (zvěř)

wosy - vosy

wlasy - vlasy

hlasy - krk

5.2 změna slovosledu oproti češtině

vyobrazena Pinkasova synagoga

změna slovosledu oproti češtině

Hanka se nesmí dívat na televizi. změněno  Hanka se nesmí (modální sloveso) na televizi dívat (infinitiv) přeloženo  Hanka nesmje na televizu hladke.

5.3 dvojné číslo (duál) - specifikum hornolužické srbštiny

věta kde se používá dvojné číslo se pozná podle významového slovesa nebo podstatného jména zakončeného na "ou", či "auů

dvojné číslo se používá například v nějakém úzkém - řekněme trojčlenném kolektivu - když jsou míněny dvě osoby ze tří "dva koně - tři uchazeči"- množné číslo "pluár" se užívá spíš, když je řeč o nějakém anonymním kolektivu či seskupení osob "dole ve vsi mají koně"

5.4 lužickosrbský jídelníček

třeba brambory se v různých dialektech řeknou úplně jinak, například na Budyšínsku "běrny"

když byl zmíněn jídelní stůl - tedy tabule,

tak například podobné slovo "tableta" může mít tři různé významy

- tablet

- pilulka

- tác

třeba nahrát počítač (nějakým programem) - slengově "naládovat" - anglicky loading tablet by v srbštině mohlo znít (bez záruky) ladovac tablata

to jsem wčipny znamená  to jsem zvědav

Nuselským mostem jede vlak - Čáh má 300 wagonow.

jak se zdraví v Lužici

lužický jídelníček

6. členění Lužice

Většina Lužických Srbů byla v novověku protestantského vyznání, jen malá část Lužických Srbů žijících na území mezi městy Kamjenc (Kamenz), Wojerecy (Hoyerswerda) a částečně Budyšín (tydy na jihozápadě Horní Lužice) se hlásila ke katolické církvi. Přesto právě katoličtí Lužičtí Srbové byli hlavními nositeli lužickosrbské kultury.

V roce 1813 po Napoleonových neúspěších bylo opět Chotěbuzsko prohlášeno za majetek Pruska. Sasko ztratilo na základě rozhodnutí Vídeňského kongresu i svou část Dolní Lužice, která byla připojena k pruskému Braniborsku, spolu se severovýchodní částí Horní Lužice, přičleněnou k pruskému Slezsku. Lužice se tedy vlasstně rozdělila na čtyři části - když se započte i dělení na katolickou a evangelickou konfesi v Sasku - pak tedy vlastně na částí pět.

překládat je možno například přes google do němčimy

a odtud například do hornolužické srbštiny hornjoserbsce.de

rozcestník neslovanské jazyky

Střípky z Dolomit a Italština a další jazyky - Blog iDNES.cz

...a obsah na závěr

obsah

příspěvek jedna – ze světa Prabaltoslovanů
příspěvek dva – Pobaltští, Polabští Slovanée a Lužičtí Srbové

příspěvek tři – malá lužickosrbská mluvnice

1 DLS - hláska "g" místo "h"
2. DLS supinum - účelový infinitiv
2 DLS 1 dokonavý  ukončený vid slovesa
2 DLS 2 nedokonavý (neukončený - pouze započatý) vid slovesa
3. PLS přechodné dialekty venkova 
4. aktualizace z hodiny lužické srbštiny
4 HLS - hláska "r" krkem (ryčivé "er")
4 DLS - hláska "r" jazykem
5 DLS - výuka hornolužické srbštiny aktuality
5.1 přízvuk
5.2 změna slovosledu oproti češtině
5.3 dvojné číslo (duál) - specifikum hornolužické srbštiny
5.4 lužickosrbský jídelníček

6. členění Lužice