Karel Albrecht – druhý český zimní král

Vedle známého Fridricha Falckého, jenž se stal hlavou českého království z vůle vzbouřených stavů v létě 1619, aby po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 potupně uprchl, znají české dějiny ještě jednoho "zimního krále".

Byl jím bavorský kurfiřt Karel Albrecht. Také v jeho případě znamenalo uchopení české koruny příliš velké sousto a z pokusu přervat navždy svazek Čech s habsburskou dynastií byla nakonec jen kratičká epizoda.
Roku 1740 se po zemřelém Karlu VI. chopila na základě tzv. pragmatické sankce vlády v dědičných zemích habsburského domu, tedy i v království českém, Marie Terezie. Do této vysoké hry, ve které nebylo v sázce nic menšího než sama existence habsburské říše, vstoupil coby spojenec Francie bavorský Karel Albrecht, jenž vznesl nárok přímo na český trůn. Tento nárok, opřený o údajné dědické právo jeho manželky z habsburského rodu Marie Amálie, byl sice právně velmi chatrný, byl však podepřen tradičním rakouským protivníkem Francií.
Ku Praze přitrhlo bavorsko-francouzsko-saské vojsko 24. listopadu 1741. Posádka obránců města, čítající všehovšudy 2500 mužů, byla již mezitím připravena vzdorovat a příchozí uvítaly mj. zazděné městské brány. Francouzské jednotky však pod vedením hraběte Mořice Saského překonaly za použití žebříků hradby a v pět ráno již bylo celé město v rukou dobyvatelů.
Hned ráno po svém vítězství se Karel Albrecht odebral na Bílou horu, aby, jak si poznamenal do deníku, se zúčastnil oslavné mše v místech, kde jeho předek kurfiřt Maxmilián slavil vítězství nad "Fridrichem, zvaným zimní král". Následovalo slavnostní Tedeum v katedrále sv. Víta. 7. prosince 1741 se dokonce Karel Albrecht prohlásit dědičným českým králem jako Karel III. Ačkoliv řádná korunovace nemohla být provedena, korunovační klenoty byly před dobytím Prahy odvezeny, sezval novopečený král na 19. prosince všechny zemské stavy do Prahy ke složení přísahy věrnosti.
V lednu 1742 byl – za podpory francouzských vojsk – zvolen Římským císařem jako Karel VII.
Saskému kurfiřtovi byla za podporu císařské volby Karla Albrechta nabídnuta Morava, jež měla být zároveň povýšena na království, a Dolní Rakousky. Rakouská armáda armáda se však přes zimu konsolidovala, navíc Habsburská monarchie uzavřela separátní mír s dalším svým nepřítelem – totiž Pruskem – kterému postoupila téměř celé Slezsko. Habsburská monarchie postavila za podpory uherské šlechty velké vojsko se skvělou uherskou jízdou a přešla do protiůtoku.
Francouzská vojska na kvap opouštěla Prahu. Při tomto ústupu vzal za své i letenský zámeček Belvedér, kde byli Francouzi ubytovaní. V rámci ústupu tento letohrádek Francouzi totiž vyhodili do povětří. Rakušané postupovali až do bavorského Mnichova. Karel Albrecht zde přenechal vládu svému synovi a zůstal mu v podstatě prázdný titul císaře Svaté říše římské.
Avšak po roce – roku 1743 – Prusko znovu obnovuje válku a císaři Karlu VII svítá naděje na znovunabytí moci alespoň v Bavorsku. Ten ironií osudu umírá právě 20. ledna 1745, kdy jeho jednotky opět vstupují do Mnichova. Vdova Marie Amálie, dcera Josefa I., potom se svou sestřenicí Marií Terezií uzavřela mír a její syn a následník Maxmilián III. Josef se vzdal nároků na císařskou korunu. Novým římským panovníkem se stal manžel Marie Terezie František I. Štěpán Lotrinský.
(zdroj: internet + encyklopedie Dějiny světa)