Frankfurt 1998

„Podle fotek to tam vypadá jako někde v Atlantě“ projevoval nadšení kámoš, se kterým jsme se chystali do nejameričtějšího města Německa, ne-li celé Evropy.

Ano – Frankfurt am Main byl cílem naší cesty do Německa, kterou jsme absolvovali ve dvou – kámošovým autem, které sloužilo jako dopravní prostředek  a zároveň jako nocležiště. Jeli jsme tenkrát oklikou přes Šumavu, na chvíli se zastavili v Řezně, kde jsme taky najeli na německou dálniční síť.

Do Frankfurtu jsme přijeli někdy odpoledne. Trochu se protáhli po městě našli vhodné klidné místo na zaparkování…a…a vydali se hledat nějakou sympatickou hospodu. Vlastně jsem o tom večeru napsal následující báseň…

vzpomínáš?

DU HAST?

na tu chvíli?

jeden zapadlý pub

ve Frankfurtu

servírka si skákla

na  song RAMMSTEIN

DU HAST!

a tak nějak opomíjí

napsat na tácek čárku

a my zas něco ušetřili

tehdy ještě v markách...

Zkrátka, nadchla nás nejenom tato hospoda, ale Frankfurt jako takový. Třeba jako komunikační centrum. Toho jsme využili následujícího dne – kdy jsme rajzovali po městě a jeho širším okolí U-bahnem a S-bahnem. 

Byla to moc fajn cesta. Na večer jsme to nabrali směrem na jihovýchod  a přespali tentokrát na dálnici.

Následující den byla ještě na programu návštěva Norimberku – tedy města zcela odlišného. Poslední večer cesty jsme už strávili v Čechách, opět ve velmi útulné hospůdce – a to na Berounsku – v obci Žebrák.