

Zajisté vzpomínáte seriál "Život na zámku". Tento seriálový zámek svého času působil jako působiště lesnické školy. Podobné využití měl i například hrad Veveří.
Takové všední volné odpoledne v restaurantu na Jiráskově ulici v Brně – necelá hodinka jako stvořená ke čtení zpravodajství tohoto dne.
Takový nepříliš vyhrocený příběh z Hřebečska druhé půlky osmdesátých let. Cesta je prach, štěrk a udusaná hlína...
- aneb co jsme si zpívali, když jsme v osmdesátých letech jezdili z Brna do Prahy. Tuto píseň jsem trošku upravil před několika léty a zazněla asi dvakrát při kytaře od Lukeho.
- zaslechla jsem v rádiu slova zkušeného cestovatele. O Indii bych ani náhodou neuvažovala, ale takový Cejlon na přelomu února a března je bezvadný nápad. A tak se naše dámská dvojka rozhodla
Hlavní město a jeden by mohl mít pocit, že se nemůže nic stát, budeme se procházet po ulicích a muzeích, popřípadě obchodech. Ovšem to by ten jeden nesměl být takový popleta jako já...
V nížině mlha, pěkně husťoučká a teplota kolem - 5 st.C. Na kopcích se ale lyžníci opalují a slunce jim ohřívá tváře. Ale já chci také, aby mne sluneční paprsky šimraly po tváři a tak vyrážím do kopce.
V roce 2017 jsme se vydali s partou 9 lidí obytnou Avií z roku 1974 na cestu po Jižní Americe. Po dvou letech máte možnost si s námi na tuto cestu zavzpomínat a podívat se do různých koutů Jižní Ameriky nejen z kabiny naší Amálky.
Když to srovnám s tím výletem na Kokořín... byly tam skály pískovcový, vobčerstvení... co je tady? PrdTi, kteří sledují můj blog vědí, že tato věta se mi honila hlavou po celou dobu, kdy jsem byl s partou spolupracovníků zatčen
Počet článků 144 | Celková karma 7.90 | Průměrná čtenost 367 |
Od mládí se zajímám o veřejné dění, přispívám na literární servery pod nikem Gogin. Dále fotografuji a kreslím.
http://twitter.com/honzatomasek