Cesta do Tasova

Návštěva působiště básníka a prozaika Jakuba Demla – představitele katolické moderny. Tento netradiční cestopis je současně listováním Demlovou tvorbou .

 

rozcestník "hrady a zámky Moravy"

zámek Brněnské Ivanovice Domy a domky z hlíny a se žundry a brněnská nářečí - Blog iDNES.cz

hrad Veveří Trocha lesnické latiny - příběh z hradu Veveří - Blog iDNES.cz

Mitrov a Osová Období krátkých cest na Vysočinu - jak se staví tábor - Blog iDNES.cz

doprovodné album na FCB "zámek Osová" https://www.facebook.com/media/set/?set=oa.1231240210234821&type=3

Tasov "Hrad" a tvrz "Hrádek" -   Cesta do Tasova (tento příspěvek)

Zubštejn a okolí

hrad Zubštejn, Pyšolec, Aersperk Fler BLOG | archivace.kvalitne / Téžba rud na hradě Zubštejn

hrad Pyšolec vápenka Fler BLOG | archivace.kvalitne / středověká vápenka na hradu Pyšolec a pálení a zpracování vápna obecně

místopisem Vysočiny se rovněž zabývá

rozcestník literatura

Literární toulky Vysočinou a Kadovské nářečí- rozcestník na téma literatura a písemnictví - Blog iDNES.cz

Cesta do Tasova - blog o Jakubu Demlovi (tento příspěvek)

Brno

Kavárna Bellevue na Lažanského náměstí v Brně - Blog iDNES.cz

Brno po Bulharsku, Nikola Jonkov Vapcarov - bulharský Julius Fučík - Blog iDNES.cz

Divadlo Husa na provázku, Vysočinu rovněž osvobodili Rumuni Paříž východu - rozcestník na téma Rumunsko, divadlo a literatura - Blog iDNES.cz

Praha 

Růžena Svobodová - generace přelomu 19. a 20 stol. - Blog iDNES.cz

Cesta do Tasova

Jarní slunce se rozhodlo, že přeci jen vstane a užije si kousek jinak nudné neděle. Přišlo mi to vhod a tak jsem vyrazil.

Lidstvo nepřestane putovat  do Svaté Země a s úctou navštěvovat rodné domy a  hroby těch svých  dcer a synů, kteří dovedli naslouchat hlasu velkého šéfa sedmého dne a dovedli to říci ať už slovem či nějakým jiným nástrojem. Dnes však ne, dnes moje ambice nemíří do takových dálav. Přesto volba padla na kraj doslova probásněný. Kraj, kde jako bychom se ocitali mimo čas a jeho tíhu.

Ano, jako by se dalo očekávat, že zde v městečku Tasov,  v polozapomenuté   končině Vysočiny,  se bude držet místy sníh.  Co místy? Kolem dokola bude všechno zaváto a odříznuto od celého ostatního světa vysokými závějemi, takže ani pošta nepřichází, ani autobus nejezdí.

Ale ne, po sněhu ani památky, jaro už dorazilo i do kopců.  Čerstvý vzduch se mi začal sypat do plic a já začal vydávat zvuk jak raněný medvěd. Sotva jsem se dokuckal zírám jako na přízrak na spolužačku ze základní školy, kterou doprovázejí dvě malé ratolesti. Mají prý tu kousek chatu.

Usměju se, prohodíme pár zdvořilých slov.  Ani ji nepřekvapuje, že mířím na hrad. Ano hrad. Hrad, který je mi zatím ještě tajemstvím.  Bude to snad bludiště o mnoha patrech, s nesčíslnými chodbami, vycházejícími vždy ze společného uzlu do všech stran?

Nikoliv. To jen fantazie písmáků a básníků přiřkla mu starobylost pamatující možná ještě  Marobuda. Na nevysokém ostrohu v ohybu řeky Oslavy, uprostřed borovic a smrků, jsem narazil zbytky hradu poměrně skromné.

Historicky docela jisté zprávy počínají rokem 1233 Závišem z Tasova. Linii této větve pánů z Tasova je možno sledovat ještě v XV. stol., ale jejich sídlo, hrad „Dub“ byl již v roce 1550 pustý.

Měl jsem možnost zjistit, že hrad je také místem dostaveníček místní omladiny. Jedna taková skupinka dospívajících dětí zrovna stékala hradní pahorek, uvolnil jsem tedy prostor a přesunul se blíže k Tasovu.

V roce 1569 byla pustá i tvrz „Hrádek“, ležící při samotném Tasově nad potokem, který sem běží ode Lhotky a z „Podmočidel“.  Hrádek má ještě klenutý strop začouzený staletími.

Obrátil jsem pozornost přímo k Tasovu. Zakladatelé města byli asi vojínové, neboť víme, že se tasí meč, proto zřejmě takové slovo. Ale už v samotném pojmu tasit není obsaženo nic trvalého, nýbrž nějaký přechodný stav, nějaké krajní nebezpečí.

Lze si tedy domýšlet, že zakladatelé Tasova byli lidé pokojní, tišší, věnující se nějaké užitečné práci.  Této jejich pokojnosti chtěli právě využít zahálčiví lupičové, ale zklamali se: Tasovští tasili zbraň a  lotři kvapně uprchli.

Nejstarší budovou Tasova je kostel sv. Petra a Pavla, z XII. nebo XIII. století, původně gotický, ale Josef hrabě Paar, tehdejší patron chrámu, v r. 1730 přistavěl loď a věž  a gotický strop presbytáře nahradil valenou klenbou. Před hlavním oltářem je hrobka, v níž už 500 let odpočívají kosti pána Sazemy z Tasova.

Tasov je krásný odevšad.  Stromy, potoky, skály, nivy, louky, stráně, pahorky, lesy, háje, kapličky, kostely, hrady, statky, hospody, myslivny, obchody, pěšiny a cesty…

Třeba od humen ke kostelu vede prašná cesta, ta se posléze mění v silnici a na tu se napojuje další silnice, kterou se dá dostat pryč z Tasova.  Už jedu vozem,  který jsem chytl jako stop. Jako by každý radostný zážitek v sobě obsahoval i zárodek smutku. Shrnuto -  svět není moc veselé místo a věci příští nebudou jen příjemné.

(napsáno s využitím tvorby Jakuba Demla)