V některých přijímačích se ladí pouze změnou indukčnosti, např. starší autorádia z NDR. Kondenzátor je pevný, do cívky se pomocí rafinovaného mechanismu zasouvá feritové jádro.

U historických přijímačů se také používaly např. variometry nebo cívky s jezdcem.

Naopak přepínání indukčností se používá k "hrubému" ladění, tedy změna pásma (dlouhé vlny, střední, krátké), a proměnným kondenzátorem se ladí jen v daném pásmu.

V současnosti se místo otočného kondenzátoru používá polovodičová součástka, zvaná varicap (varikap, varaktor). Je to křemíková dioda, jejíž kapacita se mění změnou přiloženého napětí v závěrném směru. Zde se ladí jedním potenciometrem pro hrubé nastavení ladícího napětí, a druhým pro jemné doladění.

Dnes se ale nejvíce používají přijímače typu superheterodyn, kde se signál z přeladitelného oscilátoru směšuje se signálem z antény a výsledný produkt - mezifrekvenční signál - se teprve zesiluje a přivádí na detektor.

Pane Dvořáku, tak to jsme kolegové v oboru. Já jsem nikdy do žádného časopisu nic nenapsal, byl jsem spíš kutil radioamatér. Podle Amaterského rádia jsem seatavil první krystalku z brambora, dříve než jsem uměl číst, asi v roce 1951.

Později následovali různé jednolampovky, až jsem se pustil do pokaženého rádia po němcích. Dopadlo to špatně, již nikdy nehrálo.

To mě však neodradilo od opravy našeho televizoru, myslím že to byl Rubín a od té doby jsem si na střední, přividělával opravami televizozů.

Později jsem začal stavět 100 vatové tranzistorové zesilovače pro hudebníky, protože v šedesátých létech se dalo koupit pouze 20 a 40 vatové elektronkové zesilovače, zvané placka, i když ty moje byli daleko placatější.

Dnešní mládež si neumí opravit nic, ale na počítačích se jim nevyrovnám. Jiná doba, host vyhání číšníka, jiná doba.

Nebojte, i na PC se mládeži vyrovnáte. Viz - když se mě vnouček ptal, jak se má připojit k naší domácí wifině.

Já se elektronikou živil celý život, kromě domácího bastlení. A když se v časopise objevila výzva - posílejte nám chytrá zapojení - tak jsem neodolal.

Těch mladých, co dokáží postavit fungující aparátek a nebo napsat šikovný prográmek, je dnes strašně málo. V Německu či Anglii je to jiné, dokonce i v Indii.

Pokud máte ze své činnosti cokoliv, co by se dalo publikovat, neváhejte. Už jen z toho důvodu, aby se vědělo, že my dědci ještě něco zvládneme.

Můžete mi e-mailnout na pd.turnov@seznam.cz

Mám sice spoustu zkušenustí a nápadů, ale myslím si, že jeden pan Tomášek stačí, nebudu se mu plést do jeho publikování. Stačí, že musím vysvětlovat absolvenům matfieu, jaký je rozdíl mezi hybností a energii a jiné základy fyziky ze střední školy.

Jenom malá oprava, když jsme (alespoň v tomto) kolegové: Ty zesilovače nebyly 100 vatové (leda, že by se jednalo o 100 balení buničité vaty) ale 100 Wattové. Takového faux pas by se někdo, kdo je tak dlouho v oboru, neměl dopouštět.

Když už, tak 100 wattové. S velkým - tedy Watt - byl pán, co krom jiného vynalezl parní stroj.

A jednotka se jmenuje po něm a píše se s velkým (a dvojitým!)...

A jednotka odporu Ohm? A napětí Volt? A co Ampér? Velká písmena se používají jen u zkratky, tzn. 5V, 8A, kdežto v textu to bude 5 voltů, 8 ampér a podobně. Račte nahlédnout do nějakého elektrotechnického časopisu, případně do wikipedie, např.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Watt

A co chudák pan Rontgen s přehlasovaným "o". Udělali z něho Rentgen a běžně se říka " byl jse na rengenu" a takových bych mohl jmenovat, třeba přechylování ženských jmen, nebo psaní na mobilech bez háčků a čárek. Někdy mám dojem, že to píší cizinci. Ale máte pravdu, kdo publikuje, musí dodržovat pravidla českého jazyka.

Zase tak mimo to není.

Kreslený vtip s anténou, na které je pověšen žok s nápisem "5 kilo vaty" jsem kdysi zahlédl v nějakém prvorepublikovém článku o strašnickém vysílači.