Možná po tom "tajuplném" dědečkovi budete koumák. Protože o něm "koumáte".

Diky, zajimave...mam podobne zkusenosti a vzpominky...mam nazor, ze Dusicky jsou lepsi tradice nez cely ten Halloween v Severni Americe. Jen tak na okraj: nekdy kolem 1970 jsem se zde docetl, ze Mormoni udrzuji nekde v Salt Lake City soubor dat, kde maji zaznamy o asi o 70% lidi, co obyvali Zemi, pak jsem se do toho dostal a nasel zaznamy o nekolika mych primych pribuznych co emigrovali do USA nekdy kolem 1870-90, nasel jejich adresy, kam chodili do skol, do jakych odboru patrili, atd.

Já jsem žádného svého dědu nezažil. Jeden jako válečný invalida z 1.světové války zemřel dřív než jsem se narodil a zbyla mi po něm jen nádražácká čepice.

Druhý byl popraven (zavražděn) v Kobylisích a zbyl mi po něm jen čs. válečný kříž a medaile za chrabrost.

Schází mi popovídání s nimi.

Já oba své dědečky pamatuji. Dědeček z matčiny strany zemřel, když mi bylo 30 let a dodnes si vyčítám, že jsem si neudělal čas na delší rozmluvu, abych se více dověděl o jeho životě. Takto jen vím, že v dětství byl dva roky na handlu, tedy v německé rodině a naučil se německy. Díky tomu se na vojně stal zugfírou, četařem. První světovou válku prožil na ruské frontě a přežil neuvěřitelných 12 útoků, přičemž v jednom z nich padla téměř polovina jeho kamarádů. Byl dvakrát raněn a po válce byl starostou.