Doba románská v Čechách a na Moravě XI a XII století

Toulky českou minulostí. S jistým posunem - navazující příspěvek na období Boleslava Chrabrého, kdy při bratrovražedných půtkách měla přemyslovská dynastie namále - a nakonec se zadařilo - a začaly se vytvářet i správní instituce

rozcestník ranný středověk
1/ České knížectví (v 11. stol.) knížata Břetislav a Spytihněv
2/ Moravské knížectví(v 10. a 11. stol.)
3/ České knížectví(v 12. stol.)

ranný středověk

Čechy a Morava od pádu Římské říše po Karla velikého - historický rozcestník - Blog iDNES.cz

Boleslav Chrabrý - polská epizoda v Lužici, na Moravě a Čechách - Blog iDNES.cz

Úsvit Lužice - Jindřich Ptáčník a kníže Václav - Blog iDNES.cz

Doba románská v Čechách a na Moravě - knížata Břetislav a Spytihněv II (tento příspěvek)

Malá lužickosrbská mluvnice (příběh z Lužice 9 a 10) - Blog iDNES.cz

O Čáslavi-hrádku a dalších hradištích přemyslovského státu - období ranného středověku - Blog iDNES.cz

Vývoj Česko – Lužické hranice - Blog iDNES.cz

pomezí Čech, Moravy a Rakous Úzkokolejkou do České Kanady, likérka Mariazell a Vídeň - rozcestník Rakousko a dráhy - Blog iDNES.cz

odkaz dějiny Maďarska Mátra – aneb třetí vrcholek dvou státních znaků - rozcestník Maďarsko - Blog iDNES.cz

1/

České knížectví
(v 11. stol.)

Břetislav

Kníže Břetislav - manžel Jitky Nordgavské, kterou - za zdaleka ne chvályhodných okolností získal únosem z kláštera v Bavorsku, byl vlastně po polském období ztráty samostatnosti obnovitelem české státnosti - a to nejen vlastních Čech, ale zejména Moravy, která byla v polském područí podstatně déle než Čechy.

Moravu se podařilo dobít patrně tehdejšímu českému knížeti Oldřichovi v roce 1029 (tažení se pravděpodobně účastnil i syn Břetislav), když české vojsko porazilo polskou posádku - která strážila hradiště poblíž Brna - zvané Staré zámky u Líšně. Za Břetislava pak bylo sídlo správy na Brněnsku a vlastně i celé Moravy přeneseno na Staré Brno.

Knížetem Moravy se pravděpodobně stal Břetislav, zatímco Oldřich vládl v Čechách, kde ovšem pokračovaly bratrovražedné rozepře s Jaromírem. Nicméně jmenování Břetislava  knížetem Moravy by trochu vyjasňovalo postavení Moravy - do té doby než zde byly - na samém sklonku Břetislavovy vlády už pak  v Čechách zřízeny úděly - a Morava - rozdělením na tři údělná knížectví, podřízeným Českému knížeti v Praze se vlastně stala součástí Čech, ale současně zde pokračovala forma vlastního knížectví. 

v Čehách a Moravě se tedy vytvořila poněkud odlišná regionální správa

Středisky správy v Čechách byla hradiště s vojenskou posádkou a správci "hradu a oukrají"  (tzv. hradská soustava) - na Moravě byla postupně ustanovena správní jednotka zvaná úděly - v jejímž čele stál údělný kníže - jako údělná knížata Břetislav nejprve jmenoval své syny. V Olomouci je jako údělný kníže uváděn i nejstarší Břetislavův syn Spytihněv - i když seznam údělných knížat Olomouckých začíná až jeho mladším bratrem Vratislavem. Nelze ovšem vyloučit, ba dokonce je to značně pravděpodobné, že pod údělnými knížectvími byla ustanovena ještě nižší správní jednotka - jejímiž centry byla vladycká hradiště či sídla v blízkosti tržišť, jakožto střediscích hospodářství a obchodu - podobná výše zmíněné hradské soustavě v Čechách, ovšem místo jmenovaných správců  s moravskou rodovou šlechtou. 

po-Břetislavské Čechy a kníže Spytihněv II

Po Břetislavově skonu v roce 1055 se jeho nástupcem stal nejstarší syn Spytihněv(1031 – kníže 1055–1061, latinsky Spitigneu či Zpitigneu)  - jako český kníže toho jména druhý. Mladší bratr Vratislav byl tedy údělným knížetem v Olomouci, Konrád I. Brněnský v Brně a Ota Olomoucký v této době ve Znojmě - ze sourozenců by měl být zmíněn i biskup Jaromír, který sehrál svou roli především v případě dalšího českého knížete Vratislava II - který raději přesídlil na Vyšehrad - aby svého bratra jako biskupa u svatého Víta nemusel potkávat.

Spytihněv II strávil dětství a mládí v Německu jako osobní zajatec císaře Jindřicha II, který chtěl Břetislavovi zamezit v přílišné rozpínavosti. Břetislav se pak do Čech vrátil výměnou za zajaté německé vojáky - po porážce při Německém vpádu do Čech.

 Podle Kosmy „když kníže Spytihněv přijel k svátku svatého Václava do Prahy, viděl, že kostel svatého Víta není tak veliký, aby stačil lidu přicházejícímu odevšad na pouť. Tento kostel vystavěl někdy sám svatý Václav k podobenství kostela římského okrouhlý – v něm i tělo téhož svatého Václava odpočívalo – a rovněž i druhý kostelík, přilehlý a jakoby v předsíni toho kostela ležící, kde uprostřed na velmi těsné ploše byl hrob svatého Vojtěcha. Kníže, uznav proto za nejlepší oba zbořiti a vystavěti jeden veliký kostel oběma dědicům země české, vyměřil ihned v dlouhém okruhu místo pro kostel a položil základy; stavba se hemží lidmi, zdi se zdvíhají; ale šťastné jeho počátky hned příštího roku přetrhla smrt knížete nevčasná“. Spytihněv obdaroval i klášter benediktinů na Ostrově a založil kapitulu v Litoměřicích

Podle letopisů je Spytihněv líčen jako sličný muž, s vlasy tmavšími než smola. Znám je především jako iniciátor přestavby rotundy Svatého Víta na baziliku. Za každoroční poplatek jednoho sta hřiven stříbra mu papež Mikuláš II. udělil právo nosit biskupskou mitru při vybraných církevních svátcích a předpokládá se i snaha o propůjčení královského titulu.

HRADSKÁ SOUSTAVA a ŽUPNÍ ZŘÍZENÍ v Čechách při sjednocování země 

Tedy o teorii o dvou hradištích vedle sebe - tedy původního - po v různé míře dobrovolném převzetí moci toto hradiště nadále třeba i v původním obsazení hospodářskou funkci - zatímco nové narychlo vybudované hradiště v sousedství plnilo funkci vojenskou a dejme tomu politickou. V některých případech se ovšem situace vyvíjela tak - že jedno hradiště plnilo obě funkce - tedy hospodářskou - i politickou.

Druhá záležitost - jaké postavení měl asi vykonavatel správní moci v rámci hradské - nebo jak zní hypotéza - tedy spíše převzaté správní soustavy původních žup a hradišť.

V podkladech je správní úředník v rámci hradské soustavy nazýván často jako "kastelán" - a jednalo se zprvu o úřad jmenovaný knížetem na určitou dobu - později se stal doživotním - a ještě později dědičným. Osobně mi označení kastelán zní poněkud cizojazyčně - jsem přemítal nad různými variantami - ale nejvíc se mi zamlouvá poněkud strohé označení "správce". Nejspíš se původně jednalo o náčelníka vojenské správy župy kmenového knížectví.

Podle různých souvislostí se prvním plánu nemělo jednat o správce župy - ale spíše o správce hradu, či gradu  (tedy hradiště) - pak správce podhradí a teprve na třetím místě správce celého okolí. Mezi povinnosti správce jako zástupce knížete a státu patřila patřila také rozličná údržba - například cest.  Na hradě působila řada dalších úředníků - jako třeba výběrčí "vilik", řada posluhů, čeledi a tak dále.

V podhradí probíhaly trhy a putovali sem řemeslníci z okolních vsí. Co týče rozlohy hradišť - tak rozlohou se mohla jednotlivá hradiště poněkud odlišovat.

Alespoň krátké zmínka o jednom konkrétním hradišti. Třeba v Čáslavi - přes rybník naproti středu města se nachází lokalita Hrádek - dříve jedno ze správních hradišť. Ostatně - jak název Hrádek naznačuje -  co se týče rozlohy mohlo být někde na konci - možná se spíš jednalo o opevněný vojenský tábor.

vývoji státní správy podrobněji věnován příspěvek O Čáslavi-hrádku a dalších hradištích přemyslovského státu a územní správa Českých zemí - Blog iDNES.cz

Ale zpět k Praze. 

Románská rotunda Sv. Kříže menšího - jedna ze tří dochovaných pražských rotund. Výstavba kostelíku na tehdy vznikajícím  na Starém Městě pražském se datuje pravděpodobně od konce 11. století, nebo na začátek 12. století.  Legenda praví, že kostel byl postaven na místě rybníka, kde bylo v pohanských dobách uloženo tělo ukřižované mladé ženy, která proti vůli svých rodičů konvertovala ke křesťanství.  Budova mohla původně sloužit jako soukromá kaple pro staroměstské panství. První písemná zmínka o rotundě pochází z roku 1365, kdy již měla charakter farního kostela. Ke kostelu patřil hřbitov s farou, který byl zničen za husitských válek. 

Moravské knížectví
(v 10. a 11. stol.)

Moravský kras pravděpodobně zásoboval moravská tržiště výrobky ze železa - zatímco z úrodného jihů potravinářské výpěstky či výrobky - jako například obiloviny - ta nejdůležitější - pšenice pro výrobu chleba, ječmen pro výrobu piva - i zbylé dvě původně  plevelnaté obiloviny - žito a oves. 

Pokud byla vyvrácena hlavní moravská hradiště - Mikulčice či Velehrad - a východ Moravy - Moravské Slovácko obsazen Maďary - jako tzv. Lucká provincie - je možné že střediskem Moravského knížectví mohl být třeba Rajhrad - nebo Rajhradice (ale to je čistě soukromý odhad).

Na Moravě i po pustošivém maďarském vpádu na začátku X. století pravděpodobně přetrvávával nějaká forma počínající státnosti. Období X. a XI. století na Moravě bývá  nazýváno Moravské  knížectví. Tehdejší Morava pravděpodobně měla jinou rozlohu než dnes - na jihu pokračovala přes řeku Dyji poněkud blíže k Dunaji - směrem na jihovýchod Morava pravděpodobně pokračovala dále přes hřebeny Karpat.  Jména moravských knížat X. století  ovšem  nejsou známa - avšak na přelomu  X. a XI.  - který se stal Moravským knížetem  polský Boleslav Chrabrý- v době, kdy se vznikající český stát ocitl na pokraji zániku. Lze předpokládat že vlivné postavení do té doby na Moravě měla především místní šlechta - kolem dvorců či hradišť u tržních vsí. Některá sídla již byla v dnešních místech - jiná zcela jinde. Například poblíž Brna bylo osídledlo hradiště v místech zvaném Staré zámky u Líšně, přímo v Brně - tedy prozatím na Starém Brně se vytvořilo osídleníaž po porážce polské posádky vojsky knížete Břetislavana hradišti Staré zámky u Líšně, a po porážce polské posádky na Moravu český kníže Oldřich dosadil syna Břetislava - který se v podstatě stal druhým moravským knížetem - jehož jméno je tedy známo.  

zrušení údělných knížectví na Moravě, přímá správa z Čech

Spytihněv - vlastně zanedlouho po ustanovení moravských údělů zbavil své bratry údělných držav a podřídil Moravu přímé vládě. Pravděpodobně se pokusil vytvořit podobnou správní soustavu jako v Čechách - kolem menších hradišť nebo vladyckých dvorců, podřízenou přímo českému knížectví (je tedy možné, že v "padesátých" letech jedenáctého století Morava poprvé v historii jako správní útvar zanikla). Po incidentu, který Spytihněv II. vyvolal u Hrutova v r. 1055, se vytrácí původní moravská rodová šlechta a nahrazují ji správci a šlechta dosazení z Čech.

obnovení  údělných knížectví na Moravě

Roku 1059 se ovšem Spytihněv obnovil správu na Moravě v přechozí formě s rozčleněním na úděly a bratrovi Vratislavovi vrací olomoucký úděl.
Spytihněv vládl pouhých šest let, mezi okolnostmi jeho skonu již ve třiceti letech 28. ledna 1061 jsou zvažovány i následky bojů u Hradce nad Moravicí.

a alespoň obrazem i k následujícím Přemyslovcům 

České knížectví
(v 12. stol.)

Bedřich (*1141-1189) měl za sebou problematickou vládu plnou bratrovražedných bojů s ostatními Přemyslovci, během nichž se od Čech oddělila Morava a došlo i k největší a velmi krvavé bitvě Čechů s Moravany. Jako syn druhého českého krále Vladislava II. předpokládal, že bude i on králem, stal se ale jen knížetem a knížecí stolec musel navíc tvrdě obhajovat. Princip prvorozenosti (primogenitura) prosazovaný jeho otcem totiž narazil na tradiční stařešinské právo (seniorát), podle něhož se měl knížetem stát nejstarší žijící příslušník rodu Přemyslovců.
Přečtěte si také: Slavná bitva u Lučence: 3 000 českých a moravských žoldáků zahnalo na útěk sedminásobnou přesilu

Tím byl Soběslav II., syn knížete Soběslava I., který měl ještě dva bratry, Oldřicha a Václava. Společně využili nerozhodnosti císaře Svaté říše římské Fridricha I. Barbarossy, jemuž předtím Vladislav II. dlouhá léta sloužil, a uzurpovali knížecí stolec pro sebe. Přibližně 30letý Bedřich tak vládl pouhý rok, načež skončil ve vyhnanství a vlády se ujal nejprve Oldřich a krátce poté Soběslav II.
Přízeň císaře a zejména českých velmožů ale byla vrtkavá, takže už o pět let později Bedřich táhl s vojskem přes Plzeň na Prahu, kterou po kratším obléhání obsadil. Soběslav II. ovšem nebyl zdaleka poražen. Shromáždil vojsko a počkal si, až Bedřich v prosinci 1178 odjede na říšský sněm do německého Wormsu. Soběslavovo vojsko se objevilo před Prahou, obránci ale útoku odolali. Nezbylo, než se vydat Bedřichovi naproti a porazit ho v poli.

Když Češi válčili s Moravany o knížecí stolec v Čechách 

K bitvě došlo 23. ledna 1179 u Loděnice poblíž Berouna. Bedřichovo vojsko posílené o oddíly z Německa a povzbuzené blížícími se silami znojemského knížete Konráda II. Oty, který byl rovněž Přemyslovec, se ale nechalo v mrazivém dni překvapit u Loděnického potoka. Soběslavovi muži zneškodnili stráže hřející se u ohňů a v úzkém údolí rozprášili Bedřichův tábor. V krvavé bitvě padly stovky Bedřichových stoupenců včetně významných šlechticů, se zajatci naložil vítězný kníže Soběslav II. nemilosrdně, když jim byly podle českého kronikáře Jarlocha „uřezány nosy, takže se stali posměchem pro svět“.

Bedřichovi a části jeho demoralizovaných mužů se ale podařilo zachránit a usilovným pochodem přes kaňony Berounky, Kocáby a Vltavy dorazit do 55 km vzdálených Prčic, kde se k nim připojily oddíly moravských Přemyslovců. Bedřich spolu s Konrádem Otou pak urychleně vyrazili k Praze, k níž se blížil i vítězný Soběslav.

Pouhé čtyři dny po krvavém střetu u Loděnice se na pláni nad vesnicí Nusle v místech, kde dnes leží ulice Na Bojišti, strhla další bitva. Spojené síly Bedřicha a Konráda Oty měly početní převahu, mnoho jejich mužů ale bylo po náročném pochodu vysílených a trpělo omrzlinami. I proto se Bedřich se svými převážně pěšími vojáky dostal do úzkých a v jeho prospěch zasáhli až znojemští jezdci.

Bitva byla podle kronikářů velmi krvavá, své oběti si vyžádalo i mrazivé počasí, když podle Jarlocha „pro náramnou toho dne zimu téměř všichni ranění pomřeli v krátké chvíli“. Střetnutí skončilo jednoznačným vítězstvím Bedřicha a jeho spojenců, svržený kníže Soběslav prchnul směrem k Proseku a na svůj hrad Skála.

Zdálo by se, že nejhorší krize je zažehnána a Bedřich konečně může v klidu vládnout přemyslovskému knížectví, ale nestalo se tak. Jeho dosavadní spojenec Konrád II. Ota kromě znojemského panství ovládl i brněnský úděl a pomýšlel také na Olomoucko dosud kontrolované z Prahy. Kníže Bedřich byl ale jiného názoru. Aby zabránil rozbrojům mezi Přemyslovci, vyčlenil císař Fridrich I. Barbarossa moravské úděly do samostatného markrabství moravského, čímž se od Čech de facto oddělila Morava. Riziko, že se český stát rozpadne, se tím ale jen zvýšilo.

Bedřich se nakonec společně se svým nevlastním bratrem Přemyslem (pozdějším Přemyslem Otakarem I.) rozhodl zasáhnout proti přílišné samostatnosti moravského markraběte Konráda II. Oty a vytáhli na Moravu. Přemysl během tažení vyplenil Brněnsko i Znojemsko a 10. prosince 1185 došlo u Loděnice východně od Moravského Krumlova snad k nejhorší bitvě mezi Čechy a Moravany v dějinách.

Bitva byla dlouho nerozhodná a velmi těžká. Řinčení zbraní a křik lidí i koní mělo být slyšet až v dolnokounickém klášteře, vzdáleném od místa bitvy asi 7 km. Ze složení zbraní nalezených na bitevním poli v novějších dobách se soudí, že kromě těžké jízdy se bitvy z velké části účastnila i pěchota, hlavně lučištníci a kopiníci. Výsledek srážky byl pro obě strany zdrcující, ztráty na straně českého vojska se odhadují na 3000 a na straně moravského na 1600 mužů.

„Padloť jich v této srážce z panstva českého a moravského mnoho na počet a tolik, že když potom pohřbíváni byli, do jedné jámy deset nebo patnáct až i na dvacet jich vházeno, a tak zasypáno zemí a kamením,“ popisoval důsledky bratrovražedné bitvy kronikář Jarloch. Vítězem se stal Přemysl, ale jeho vojsko utrpělo takové ztráty, že místo aby pronásledoval poražené, vrátil se raději zpět do Čech.

Výsledkem bitvy nicméně bylo jednání v Kníně, kde si obě strany slíbily věrnost a vzájemnou podporu. Nejkrvavější bitva mezi Čechy a Moravany tak přispěla k upevnění českého státu.