Islám na Moravě

Asi nejpovědomější informace o jisté přítomnosti muslimů a  islámu v českých zemích jsou jsou  v souvislosti s emigrací - či spíše imigrací z tradičních islámských zemích  po roce devadesát.

 

Islám na Moravě

Aktuálně se jedná především o islám imigrace.

Ale o staletí dříve byly poměrně intenzívní tlaky - aby se i například  Morava stala ne-li většinově islámskou zemí, tak alespoň zemí řízenou podle islámského práva.

Pro úplnost alespoň krátká zmínka o závěrečné třetině 19. století, a počátku 20. století - kdy byla Rakousko - Uherskem anektována Bosna a Hercegovina - české země se znovu dostaly do přímějšího kontaktu s islámem - což se týkalo především armády - kde se setkávali příslušníci různých konfesí.

přelom 19 a 20 . století 

Rakousko - Uhersko a Bosna a Hercegovina

V českých zemích  s ornamentikou a architekturou inspirovanou orientem setkávat přibližně od počátku 19. století - v souvislosti s nastupujícím novým slohem - romantismem - prostoupeným v různých tvůrčích svérách - od architektury po hudbu a literatury. Známý je třeba minaret v zámeckém parku v Lednici - další, již méně honosná napodobenina minaretu by se měla nacházet při zámku Lnáře - ale podobné stavby vznikaly i na dalších místech. Třeba nábřeží ve Světlé nad Sázavou přidává na zajímavosti Turecký pavilón.

"Pravý" islám na území Rakousko - Uherska (a nepřímo i do Českých zemí formou imigrace) přibyl až v souvislosti s Rakousko - Uheskou okupační správou země Bosna a Hercgovina (která byla i po obsazení rakousko-uherským vojskem formálně součástí Turecka jako Vilájet Bosna) a  formálně bylo toto území Habsburskou monarchií anektováno až v roce 1908. V Českých zemích byl ovšem počet muslimů nevelký- a po nejvíce se příslušníci různých národností a konfesí  setkávali například v armádě. Za první světové války se třeba v armádě bylo možno setkat nejen s postem polní kurát, ale i posty polní rabín a pravděpodobně i polní ímán.- a v zajateckém táboře Podhrad na Chebsku je pak doložena i polní mešita. 

ilustrace výše: jedna malá mešita jako hřbitovní kaple v Olomouci, jako podklad krajina v Čečně

16. století 

počátek novověku  - Osmanská říše

Asi nejráznější byly tyto tlaky v souvislosti s Tureckým vpádem do Uher na počátku 16tého století - počínajíc bitvou u Moháče. Vojenský tlak Osmanské říše o pár desítek let později přesáhl uherské hranice  a muslimská vojska zaujala postavení  před Vídní a přes hřebeny Karpat pronikala i na Moravu - dokonce i do Slezska. Asi nejohroženější byla krajina zvaná Slovácko - která v jistém smyslu inklinovala k Uhrám.

Z tureckých manévrů na Moravě alespoň situace u města Strážnice...

1594 Moravský zemský sněm vydal pokyn k opevnění ohrožených míst a měst - a zejména na nejvíce jihovýchodní Moravě "Opevnění má být budováno bez všelijakých okras - a za co nejnižších nákladů".

Shodou okolností byl majitel strážnického panství Jan III. ze Žerotína jmenován hlavním vojenským velitelem Moravy a podle nařízení opevňoval pohraniční města. Tehdy bylo dobudováno opevnění Strážnice. Stará strážní věž byla důkladně přestavěna a zvýšena. Celé město bylo obehnáno valem a vodním příkopem. Třeba kolem města Strážnice bylo vystavěno opevnění - kde se zděné brány a bašty střídaly s narychlo postavenými palisádami na valech z jílu a vápna.

1594 Moravský zemský sněm vydal pokyn k opevnění ohrožených míst a měst - a zejména na nejvíce jihovýchodní Moravě "Opevnění má být budováno bez všelijakých okras - a za co nejnižších nákladů". Tak se přihodilo - že třeba kolem města Strážnice bylo vystavěno opevnění - kde se zděné brány a bašty střídaly s narychlo postavenými palisádami na valech z jílu a vápna.

Palisády byly budovány rovněž v karpatských průsmycích - k obraně se plánovalo využít i vodních toků - zejména řeky Moravy.

Město Strážnice nakonec turecký nápor neustálo - ale městské radě s tureckým vedením podařilo dojednat výkupné proti odchodu vojsk zvané výpalné - neboť dobývaní měst zpravidla doprovázely i požáry - jako i v případě Strážnice. Alespoň bylo zabráněno aby oheň zasáhl i vnitřní město.

Přestože Turci jako válečníci byli velmi obávaní - v některých ohledech však nevycházeli hůř než než jejich středoevropští protivníci křesťanských armád - ba právě naopak.

Jednak vztahy mezi vojáky byly považovány za lepší nebo alespoň rovnější než u vojáků křesťanských vládců. Dále ani chování tureckých vojáků k zajatcům nevycházelo  zas tak nepříznivě. Samotné zajetí trvalo poměrně krátce - i když se zajatci se de rodné země již zpravidla navraceli - bylo poměrně časté - že svému řemeslu - či profesi mohli věnovat i na území Osmanské říše - a není vyjímkou, že ze svého oboru měli větší prospěch - než by tomu bylo doma.

Osmanský vpád na Moravu vítězstvím neskončil - takže lze předpokládat že verše koránu při pobožnostech se ozývaly pouze z polních modliteben při vojenských táborech.