Ohlasy z Litoměřic

Takové krátké - výtvarné, literární, či jakékoliv jiné zastavení ve městě, které je či bylo pro nejednoho návštěvníka - nebo domácího tou pravou inspirací.

předložený literární text vychází z jiného textu - který byl právě onou zmíněnou inspirací

***

POD KŘÍDLY DIVOKÝCH KAČEN V LITOMĚŘÍCÍCH

 

Černá čára jen tak protkla nebe zrůžovělé červánky. Po hladině Labe plulo zlato zjitřeného dne. Kolem rákosí poprášeno vločkovým cukrem. Dvě dívky jedna v červené, druhá v bílé bundě prošly okolo. V dálce od mlýnů svítají záblesky umělých sluncí. Po mostě přejede jedno nebo dvě auta. Je jich celá šňůra. Jen je navléknout na vlasec a spojit v pulzující kolonu korálů. Z ostrůvku zmizel stan rybáře, ta šedočerná celta nepřítomného predátora. V dálce kouřové signály, řinou se z Lovochemie a já jen tak ledabyle modřím vlhký papír ingoustovkou.

 

Na hladině v témže okamžiku přistály dvě kachny. Křídla mocně udeřila o průzračnost zbytků jitření. Jiné dvě připlouvají jak Mohykáni ku mně. Čeří vodu. Pokyvují kupředu krčky. Zbystřily mé prudké pohyby pera a chvatně zajely pod hladinu, potápky. Zlatá mizí z řeky a zmizeli i dva milenci z nedalekého altánu. Tak to abych taky pomalu šel...

 

Kupodivu k nádraží zase přijel vlak směr Brno. Takže všechno zase tak krásně nevyšlo. Ale vlastně jsem docela spokojen se svými náhodami. Vystoupím už v Králově poli, možná stihnu jedno, dvě pivka. Zvláštní, jak se ty dvě města  - Litoměřice a Královo pole podobají. Podobají se i ta dvě nádraží.