Cesta je prach

Takový nepříliš vyhrocený příběh z Hřebečska druhé půlky osmdesátých let. Cesta je prach, štěrk a udusaná hlína...

„Jedete aspoň vy dva?“ a protože odpovědí na tuto konkrétní otázku bylo přikývnutí, nic již nebránilo se následujícího dne vydat na cestu. Někdy v sobotu po poledni jsme tedy přibyli tři mladíci do jedné protáhlé vesnice, do jisté chalupy u potoka. Byl listopad, svěží venkovský vzduch. Kámošovi, co nás pozval, jsme pomohli s různými domácími případně zahradními pracemi – jako bylo například kácení stromku. A protože v této vesnici tenkrát hospoda nebyla – odjeli jsme tedy autobusem do Moravské Třebové. Standartní sobotní posezení – jen jeden z nás tří k závěru snad v jakémsi tušení prozpěvoval cesta je prach a udusaná hlína...

Té noci už žádný autobus nejel a cílová vesnice se možná symbolicky jmenovala Dlouhá loučka. Návrat za kuropění - nevytopená chalupa – kámoš, co nás pozval, zapojil do zásuvky nepříliš výkonný přímotop, ale hlavně hrábl do strun – takže cesta je prach a udusaná hlína mohlo zaznít za doprovody kytary.

pro úplnost ještě jeden příspěvek z Hřebečska https://jantomasek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=681409