Jitro Poliny

Vlastně nevím -  jak se jmenuje ta dívka na obrázku, ale téměř s jistotou to není Polina... To však jistě nebrání tomu, si nad ránem pustit o Polině píseň.

Ruskou rockovou skupinu Nautilus Pompilius jsem „objevil“ díky filmu Bratr. Oslovovala mě jak její baladická hudba, tak důraz na texty. Píseň „Jitro Poliny“ mě inspirovala k sepsání stejnojmenné básně, která z této písně vychází.

Ruce Poliny

jsou jak pod napnutou jehlou.

Ten song lenivý

krouží jak prachová zrnka nad její hlavou.

Ospalé oči čekají na toho,

kdo vejde a rozsvítí jejich svět.

Jitro Poliny pokračuje dlouho,

už sto miliard let.

A všechny ty roky slyším dýchat její hruď.

A ten její dech zamlžuje okenní skla.

Já znám žal na nekonečně mnoho způsobů,

když večer v její ložnici zhasínají světla 

Jitro Poliny pokračuje dlouho,

už sto miliard let.

A já za všechny ty roky jsem se naučil trpělivost,

když před její ložnicí čekám

až se bude probouzet.