CEE 16 - DC magnet pro nakládku kovů - přístav Wilhelmshaven a rozvody pro ponorky

Cílem tohoto prodlouženého víkendu byla cesta na sever Německa až k hranicím s Holandskem, kde se nachází zemička zvaná Východní Frísko, a třeba také proslulá ponorková základna Wilhelmshaven...

Kromě cestovatelských poznatků se zde nabízí mnoho technologických zajímavostí - jako větrné elektrárny - nejvíce  technologických zajímavostí zřejmě nabídne přístav Wilhemshaven, který se nachází v těsné blízkosti Východního Fríska.   

obsah

rozcestníky DC napětí, magnetismus, větrné elektrárny, jaderná energetika

část 1

DC elektrárny, rozvody, stejnosměrný průmyslový elektromagnet

část 2

větrné elektrárny a mlýny

část 3

ponorky

přístav a námořní základna Wilhemshaven

pohon ponorek
"Dvacet tisíc mil pod mořem" s ponorkou Nautilus
německé ponorky II ww
ponorky NSR...
ponorka Naiutile a výpravy k Titaniku
ponorka OceanGate Titan 
ponorka Orca
Boeing - ponorky a další produkty (rozcestník) 

část 4

původní cestopis

Brémy a Východní Frísko 1999

odkaz na rozcestník "němčina a Německo" Večer v Hamburku, rozcestník němčina a Německo - Blog iDNES.cz, Německé císařství a jeho kolonie

odkaz na rozcestník "plavba a mořeplavba" Loď do Prahy a Hamburku, hydroelektrárny na Vltavě - Blog iDNES.cz

ROZCESTNÍK ponorky 

pohon ponorek
"Dvacet tisíc mil pod mořem" s ponorkou Nautilus.
německé ponorky II ww
ponorky NSR...
ponorka Naiutile a výpravy k Titaniku
ponorka OceanGate Titan 
ponorka Orca
Boeing - ponorky a další produkty (rozcestník)

https://www.msn.com/cs-cz/zpravy/other/p%C3%A1traj%C3%ADc%C3%AD-t%C3%BDmy-po-ponorce-titan-zachytily-zvuky-odborn%C3%ADci-varovali-p%C5%99ed-katastrofou-u%C5%BE-d%C5%99%C3%ADve/ar-AA1cP2pk?ocid=mse

Life Inside a WWII Type IXC Submarine (Cross Section) - YouTube

10 nejvýkonnějších ponorek - YouTube(11) How a World War Two Submarine Works - YouTube

(27) Jak Umírají Jaderné Ponorky - YouTube

rovněž krátká zmínka o ponorkách (27) Nejúžasnější Technika, Která Byla Opuštěna! - YouTube

rovněž zmínka o ponorkách (27) Nejúžasnější Technika, Která Byla Opuštěna! - YouTube

podrozcestník Boeing

V rakouské pustě - Blog iDNES.cz

Letouny Boeing 737 v Brně a letecký navigační systém - Blog iDNES.cz

Rozcestník větrné elektrárny

větrné elektrárny, účinnost větrné elektrárny Co se děje kolem elektřiny 3 - Zenerova dioda proti nadměrnému odběru, větrná elektrárna, účinnost vrtule - Blog iDNES.cz

domácí větrná elektrárna jako druhý zdroj  Domácí minielektrárna technicky vzato - kombinované zdroje elektřiny různých druhů - Blog iDNES.cz

Severní Frísko, země větrných elektráren CEE 16 - DC magnet pro přístav/ Wilhelmshaven (ponorky), Brémy a Východní Frísko 1999 - Blog iDNES.cz

ROZCESTNÍK na téma rozvody (nejen elektrické)

Cesty elektrické energie 10/ stavba 3 - rozvody a stavba - administrativa a výkres - Blog iDNES.cz

Co se děje kolem elektřiny... AC, DC proud - rozcestník pro elektrotechnické spotřebiče - Blog iDNES.cz

ROZCESTNÍK rozdíl DC/AC napětí

Co se děje kolem elektřiny 5/ na rádiových vlnách 6 - AC/DC napětí, frekvence, amplituda - Blog iDNES.cz

Industriální Kroměříž - Malá vodní elektrárna Strž firmy Křižík a Simonova továrna - Blog iDNES.cz (válka rozvodů Edison /Tesla, malé DC rozvody )

historie DC rozvodů i AC rozvodůCesty elektrické energie 2 - tepelná elektrárna Oslavany, Západomoravské elektrárny - Blog iDNES.cz (DC rozvody v dolech)

ROZCESTNÍK na téma DC napětí, DC rozvody

stejnosměrný motor Válka rozvodů Edison - Tesla a Malá vodní elektrárna Strž Kroměříž - Blog iDNES.cz  první část příspěvku 

proud - rozcestník pro elektrotechnické spotřebiče - Blog iDNES.cz

Co se děje kolem elektřiny... (2) - elektronické součástky dioda, tranzistor, triak, domovní DC rozvody/ AC pračky a historie praní - Blog iDNES.cz 

Cesty elektrické energie 17 - indukční AC vařič, DC spotřebiče v bytě a na cesty - Blog iDNES.cz

Co se děje kolem elektřiny 9 - DC a AC magnetismus - jak na mikrovlnku 5 - Blog iDNES.cz (jak funguje námořní magnet)

rozvody na stejnosměrný proud v dopravě

Lokomotivy stejnosměrné trakce E 144.0 a E 144.1 - úkony při odstavení a zprovoznění - Blog iDNES.cz

Úzkokolejkou do České Kanady - Blog iDNES.cz elektrické rozvody na lokálních tratích

Na konečné v Řečkovicích - proč byl u tramavají zaveden stejnosměrný proud a co je měnírna - Blog iDNES.cz

elektrické spotřebiče na stejnosměrný proud, případně  malé rozvody na prod DC  napětí

Co se děje kolem elektřiny... (2) - pračky, elektronické součástky dioda, tranzistor, triak, domovní DC rozvody - Blog iDNES.cz / Cesty elektrické energie 17 - jak vařit elektricky doma i na cestách - Blog iDNES.cz

průmyslové stejnosměrné rozvody Cesty elektrické energie 16 - DC rozvody a průmyslový elektromagnet a stejnosměrný motor  / Brémy a Východní Frísko 1999 (tento příspěvek)

ROZCESTNÍK NA TÉMA MANETISMUS

elektromagnetismus 1 

Co se děje kolem elektřiny 9 - DC a AC magnetismus - jak na mikrovlnku 5 - Blog iDNES.cz

obsah příspěvku

em1/ ELEKTROMAGNETICKÉ POLE A ELEKTROMAGNETISMUS JAKO TAKOVÝ - DRUHY ELEKTRICKÝCH A MAGNETICKÝCH POLÍ, AC a DC magnetismus, JAK FUNGUJE NÁMOŘNÍ MAGNET

em1/ MAGNETRON A MIKROVLNNÁ TROUBA

elektromagnetismus 2 

Elektrické a magnetické pole (2) - magnetizace, elektromagnetismus v továrnách - Blog iDNES.cz

obsah příspěvku

em2/ díl 1 - magnetizace

část 1 - je je magnetizace

část 2  - magnetické momenty

část 3 - metodika označování grafů s fyzikálními a elektrotechnickými funkcemi

em2/ díl 2 elektromagnetismus v továrnách

elektromagnetismus 3 

Elektrické a magnetické pole - pravidlo tří kolmostí a náhradní směrové schéma - Blog iDNES.cz

elektromagnetismus 4 

Industriální Kroměříž - Malá vodní elektrárna Strž firmy Křižík a Simonova továrna - Blog iDNES.cz

konkrétně "válka rozvodů" a "Nikola Tesla a elektromagnetismus"

elektromagnetismus 6 

průmyslový elektromagnet v přístavu Wilhelmshaven, průmyslové DC rozvody (tento příspěvek) 

elektromagnetismus 7 

indukční vařič Cesty elektrické energie 17 - jak vařit elektricky doma i na cestách - Blog iDNES.cz

elektromagnetismus 8 

Co se děje kolem elektřiny 6 - jak na mikrovlnku 2 - Blog iDNES.cz  především magnetron 

ROZCESTNÍK NA TÉMA ELEKTRÁRNY a JADERNÁ ENERGETIKA

elektrárna ekonomicky a elektrárna při rozdílu mezi výkonem a spotřebou elektřiny  Cesty energie E - jak platit za elektřinu QR kódem, elektřina, plyn a ekonomika, HUTE - Blog iDNES.cz - a to část EK (elektrárna při kolísavém odběru energie) 

Co se děje kolem elektřiny 3 - Zenerova dioda proti nadměrnému odběru, výkon a příkon - Blog iDNES.cz (pojednání zase o méně obvyklých veličinách elektrotechniky - jako příkon nebo účinost) 

velké elektrárny

tepelná elektrárna

Cesty elektrické energie 2 - tepelná elektrárna - Blog iDNES.cz

Hornictví hnědého a černé uhlí - Blog iDNES.cz

větrné elektrárny

větrné elektrárny, účinnost větrné elektrárny Co se děje kolem elektřiny 3 - Zenerova dioda proti nadměrnému odběru, větrná elektrárna, účinnost vrtule - Blog iDNES.cz

domácí větrná elektrárna jako druhý zdroj  Domácí minielektrárna technicky vzato - kombinované zdroje elektřiny různých druhů - Blog iDNES.cz

Severní Frísko, země větrných elektráren CEE 16 - DC magnet pro přístav/ Wilhelmshaven (ponorky), Brémy a Východní Frísko 1999 - Blog iDNES.cz

vodní elektrárna, vodohospodářské stavby, strojírenská energetika

Loď do Prahy a Hamburku, hydroelektrárny na Vltavě - Blog iDNES.cz

alternativní zdroje energie

Nejen malé elektrárny různých druhů a kombinované zdroje energie - domácí minielektrárna - Blog iDNES.cz administrativa spojená s propojením veřejné sítě s domácí elektrárnou

Cesty elektrické energie 16 - DC rozvody a magnet / Brémy a Východní Frísko 1999 - Blog iDNES.cz (větrné elektrárny a mlýny - tento příspěvek)

malé elektrárny

malé elektrárny vodní, větrné, alternativní zdroje

"válka rozvodů" dvoupříspěvek - jednak příspěvek Industriální Kroměříž - Malá vodní elektrárna Strž firmy Křižík a Simonova továrna - Blog iDNES.cz- tento příspěvek - (především malé vodní elektrárny na běžné napětí "220", dále "sluneční elektrárny" - tedy sluneční kolektory nebo fotovoltaické elektrárny) - a další příspěvek - jiné alternativní zdroje elektřiny - tedy především větrné elektrárny, dále tepelná čerpadla, rovněž administrativa s spojená se zřízením domácí elektrárny Nejen malé elektrárny různých druhů a kombinované zdroje energie - domácí minielektrárna - Blog iDNES.cz  (tento příspěvek)

Co se děje kolem elektřiny 6 - malá vodní elektrárna na 12V a Přívoz u Senoradskýho mlýna (tento příspěvek)  a  tvoří zase něco jako dvoupříspěvek s tímto příspěvkem Co se děje kolem elektřiny 3 - Zenerova dioda proti nadměrnému odběru, výkon a příkon - Blog iDNES.cz

jaderná energetika

ponorky na jaderný pohon Cesty elektrické energie16 - DC magnet pro nakládku kovů - přístav Wilhelmshaven a ponorky (tento příspěvek)

jaderný reaktor, jaderná elektrárna 

Od domácí minielektrárny přes kombinované zdroje po jadernou elektrárnu Jaderná elektrárna Dukovany /Jaderná elektrárna Temelín - Blog iDNES.cz

Cesty elektrické energie 16 - DC rozvody, stejnosměrný motor a magnet / Brémy a Východní Frísko 1999

část 1

DC rozvody, stejnosměrný průmyslový elektromagnet v přístavu Wilhemshaven. 

nejprve

Válka rozvodů DC – AC

první DC rozvody – osvětlení a motory

první AC rozvody jen osvětlení, motory až po zdokonalení AC motorů Teslou

Válka rozvodů DC/AC podrobněji v příspěvku  Industriální Kroměříž - Malá vodní elektrárna Strž firmy Křižík a Simonova továrna - Blog iDNES.cz

Pracovní napětí ve střídavých obvodech bylo o řád větší než ve stejnosměrných obvodech 3000V, na rozdíl od DC rozvodů na 120V – AC rozvody byly tedy považovány ze nebezpečnější – bylo zde také více úrazů, včetně smrtelných.  

Jako důkaz kvality DC obvodů nechal nepřímo Edison (respektive spojenec Brown) usmrcovat zvířata

DC rozvody měly podstatně robusnější konstrukci než AC rozvody - tudíž se hodily například pro funkci průmyslových elektromagnetů...

Dalším důvodem byl fakt, že všeobecně  panovala jednomyslnost. V menších sítích se používá stejnosměrný proud. Rozsáhlejší systémy by také měly být schopny pracovat s třífázovým proudem.  Zejména s možností nastavení napětí na vyšší hodnoty získal stejnosměrný proud jistou  popularitu právě pro malé rozvody - jakým může být například rozvod pro přístavní jeřáb - nebo jeřáb s magnetem.  Nové DC sítě s napětím až 1 500 voltů vypadaly slibně právě pro přístavní elektrické rozvody - jako jsou třeba Brémy nebo Wilhemshaven.

Nebo naopak - na druhou stranu DC rozvody zůstaly doménou slaboproudu - elektroniky - tedy aktuálně je stejnosměrný proud doménou těchto dvou extrémů (pokud se nepočítá doprava - tedy tramvaje, trolejbusy, metro, část železnic) ...

Co se děje kolem elektřiny 9 - DC a AC magnetismus - jak na mikrovlnku 5 - Blog iDNES.cz odkaz na rozcestník pro magnetismus

na obrázku níže přístav Wilhelmshaven a průmyslový elektromagnet

Stejnosměrný přenos vysokého napětí - Rakousko - ČSSR - původně určený pro Polsko
od rozvodný Dürnrohr (Rakousko - měnič - usměrňovač) do rozvodny Slavětice (nyní ČR měnič - usměrňovač).

Na obrázku níže zmíněn DC rozvod v dolech - podrobněji v příspěvku na téma hornictví...(třeba v Rosicko - Oslavenském revíru - který napájela elektrárna Oslavany...

Cesty elektrické energie a Ohmův zákon 2 - elektrárna Oslavany, Západomoravské elektrárny - Blog iDNES.cz

DC elektromagnet

Stejnosměrný motor pracuje na principu DC magnetismu - kdy výkonná složka elektromagnetu je bílá (či žlutá) elektronová - u vodiče či elektromagnetu vycházející z kladné anody (tedy červeného jižního pólu) a směřující k záporné anodě (tedy bílému severnímu pólu), přičemž bíle značené elektrony se přitahují k červenému kovovému jižnímu pólu - například permanentního magnetu.

Námořní magnet je také stejnosměrný

Možná při podrobnějším bádání někoho může napadnout - proč se právě červeně označený severní pól magnetu přitahuje k severnímu magnetickému pólu, který pode předpokládaného zařazení měl být také kladný, tety značený jako červený. 

Magnetický kompas neukazuje na geografický severní pól. Magnetický kompas ukazuje na zemské magnetické póly, které nejsou stejné jako zemské geografické póly. Navíc magnetický pól v blízkosti geografického severního pólu Země je ve skutečnosti jižním magnetickým pólem. Pokud jde o magnety, protiklady se přitahují. Tato skutečnost znamená, že severní konec magnetu v kompasu je přitahován k jižnímu magnetickému pólu, který leží blízko geografického severního pólu. Siločáry magnetického pole mimo permanentní magnet probíhají vždy od severního magnetického pólu k jižnímu magnetickému pólu. Proto magnetické siločáry Země probíhají od jižní geografické polokoule směrem k severní geografické polokouli.

Stejnosměrný motor

V roce 1864 došlo k úžasnému průlomu v historii stejnosměrných motorů, kdy Antonio Pacinotti poprvé uznal prstencovou armaturu. To se stalo životně důležitou součástí konstrukce stejnosměrného motoru, který vede proud skrz cívky seskupené dohromady.

S ohledem na všechny tyto vývojové trendy 19. století stále neviděla praktičtější stejnosměrný motor s lepším ovládáním rychlosti. To přišlo v roce 1886, kdy Frank Julian Sprague vynalezl motor, který dokázal udržovat konstantní rychlost při proměnlivém zatížení. Jeho vynález vedl k širšímu komerčnímu využití stejnosměrného motoru, jako je první elektrický výtah a poháněný trolejbusový systém. Praktičnost tohoto stejnosměrného motoru způsobila prudký nárůst poptávky v komerčních i obytných prostředích.

Jak se dnes používají stejnosměrné motory
Rychle vpřed až do současnosti stejnosměrné motory zcela proměnily moderní svět v odvětvích, jako je zdravotnictví a volný čas.

stejnosměrný motor Válka rozvodů Edison - Tesla a Malá vodní elektrárna Strž Kroměříž - Blog iDNES.cz  první část příspěvku 

a po části příspěvku věnované stejnosměrnému napětí (uplatňovanému například jako zdroj pro přístavní elektromagnet) následuje část příspěvku zaměřená na větrné elektrárny - které ovšem produkují elektřinu na běžnější střídavé  napětí

jaký je tedy například rozdíl mezi stejnosměrným a střídavým elektromotorem?

Každý typ motoru pracuje jinak, ale všechny využívají sílu elektromagnetického pole, ale i u DC motorů je potřeba vytvořit v podstatě střídavý proud AC – k čemuž sloužilo zařízení, zvané komutátor. 

Tedy stejnosměrný proud - komutátor - pak quazi-střídavý proud  za komutátorem - i když o pravý střídavý proud se nejedná - protože DC magnetismus - na rozdíl od AC magnetismu je magnetismus bez indukce - tedy v případě DC motorů se používá buď kombinace přírodní - tzv. permanentní magnet - třeba jako vnější stator - ke kterému se přitahuje elektromagnet rotoru - nebo kombinace dvou elektroagnetů, z nichž každý musí být napájen - na rozdíl od střídavého motoru - kde stačí napájet jen stator - a kotva rotoru se zmagnetizuje indukcí...

Jaká elektřina se vlastně vyrábí pro DC magnet, či DC elektromotor? Teoreticky leze vyrábět i z elektrárny na střídavé napětí elektřinu pro DC motor...

OTÁZKA?

PROČ BYLY DC MOTORY PRVNÍ, KDYŽ JSOU KONSTRUKČNĚ SLOŽITĚJŠÍ, A V PODSTATĚ JDE TAKÉ (QUAZI) AC MOTOR?

POKUS O ODPOVĚĎ

DC motor = komutátor + (rozvod pro quazi AC proud + magnet)

AC motor = rozvod pro AC proud + ELEKTROmagnet + TRANSFORMÁTOR

transformátor byl také vynalezen později než elektromotor

Jeden z Teslových pokusů jak vyrobit z DC motoru AC motor.

část 2

větrné elektrárny na AC napětí a větrné mlýny

Typickou součástí východního Fríska jsou větrné mlýny - neboť do Nizozemska je odtud nedaleko, a také větrné elektrárny - vytváří typické panorama ve Frísku.

podrobnější pojednání na téma větrné elektrárny na AC napětí, účinnost větrné elektrárny Větrné elektrárny Východní Frísko - Zenerova dioda proti nadměrnému odběru, účinnost vrtule a účiník  - Blog iDNES.cz

část 3

námořní základna a ponorky

přístav Wilhemshaven jako někdejší ponorková základna

pionýrské ponorky

Ještě v časech plachetnic - tedy někdy na přelomu 18. a 19. mohla vzniknout jednoduchá dřevěná ponorka, která se spouštěla pod hladinu otvorem ve voru. 

V podvečer jsme dospěli do města Wilhelmshaven, takto bývalého ústředního německého vojenského přístavu. Město mělo tedy poněkud kasárenský charakter – ale kupodivu ani zde nechyběly budovy z neomítnutého cihlového zdiva (úryvek s následujícího .cestopisu).

Wilhelmshaven je relativně nové město a byl vybudován jako základna pro německé námořnictvo  tedy i ponorky. Zatím malá upoutávka na populární román "Dvacet tisíc mil pod mořem" s ponorkou Nautilus. 

Dvacet tisíc mil pod mořem - kapitán Nemo a ponorka Nautilus

odkazy ponorky

https://www.msn.com/cs-cz/zpravy/other/p%C3%A1traj%C3%ADc%C3%AD-t%C3%BDmy-po-ponorce-titan-zachytily-zvuky-odborn%C3%ADci-varovali-p%C5%99ed-katastrofou-u%C5%BE-d%C5%99%C3%ADve/ar-AA1cP2pk?ocid=mse

Life Inside a WWII Type IXC Submarine (Cross Section) - YouTube

10 nejvýkonnějších ponorek - YouTube(11) How a World War Two Submarine Works - YouTube

(27) Jak Umírají Jaderné Ponorky - YouTube

(29) Life Inside a WWII Type IXC Submarine (Cross Section) - YouTube

(29) How does a Submarine work? / Typhoon-class submarine // The worlds largest submarine ever built. - YouTube

(62) NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ponorka současnosti - YouTube

Meet one of the sharpest knives in the world. V1-japan-original_2-2-2-1 COD (CS) (youtube.com)

Pohon ponorek

Až do poloviny dvacátého století používaly ponorky dva druhy pohonných systémů. 

Ponorky 1WW

Výkonné dieselové motory pro pohon na hladině na hladině, a elektrický pohon z akumulátorových baterií pro pohon pod vodou. Autonomie ponorek byla značně omezená.

Ponorky 2WW

Jistou změnu přinesl šnorchl - průduch, který umožnil dieselový pohon ponoprek při plavbě pod hladinou. Jako šnorchl se označuje třeba potrubí pro nasávání vzduchu ke spalovacímu motoru ponorek, terénních automobilů nebo tanků. Jinak ve větších hloubkách rovněž elektrický pohon.

Atomová éra 

Vše se změnilo v roce 1954. Právě v tomto roce postavily Spojené státy americké první ponorku na světě s jaderným pohonem - Nautilus. Velmi brzy - jen o tři roky později se ponorka s jaderným pohonem objevila také v SSSR. Před rozpadem SSSR v roce 91 se v důsledku nejrůznějších poruch a nehod potopily čtyři sovětské jaderné ponorky. 

jaderná ponorka a jaderný reaktor 

model prvního jaderného reaktoru 

Jak se ponorka vynořuje a ponořuje - a manévruje

Vynořování a ponořování ponorky - případně další manévrování by vlastně mělo být kombinací tíhy ponorky a manévrování výškovými kormidly. Místo tíhy se ovšem častěji používá velečiny vztlak nebo hustota - i když vztlak v letectví by měl mít poněkud jiná význam - u ponorek se jako vztlak rozumí  spíš o tíha ponorky přepočítaná na plochu pláště. Vztlak - neboli tíha ponorky se mění prostřednictvím balastních nádrží umístěných mezi vnějším a vnitřním pláštěm - do kterých se čerpá - nebo vyčerpává voda.

Černý pátek německých ponorek: V jeden den jich šlo ke dnu šest, včetně U-43

Těžkou ránu utrpělo před 80 lety, v pátek 30. července 1943, německé ponorkové loďstvo. Během jednoho dne ztratilo plných šest ponorek. U brazilského státu Pernambuco potopil britský letoun ponorku U-591, ve středním Atlantiku zlikvidoval torpédový bombardér z americké lodi Santee ponorku U-43, u tuniského pobřeží šla ke dnu ponorka U-375 a rovněž ponorky U-461, U-462 a U-504 už nikdo nespatřil.

Potopení německé ponorky U-175 lodí Spencer 17. dubna 1943. Příslušník William Crumbaugh utírá krev z obličeje hlavního inženýra ponorky, zraněného šrapnely při akci, která potopila jeho ponorku, a zachráněného lodí Spencer
Německá ponorka U-43, spuštěná na vodu v květnu 1939, patřila v německém ponorkovém loďstvu mezi opravdová esa. Od listopadu 1939 do července 1943 absolvovala celkem 14 bojových výprav a potopila 21 obchodních lodí o výtlaku více než 117 tisíc tun. Další dvě lodi poškodila natolik, že se daly považovat za odepsané. V pátek 30. července 1943 tuto ponorku konečně opustilo štěstí.

Její poslední bojová plavba začala 13. července 1943, kdy vyplula z francouzského Lorientu a zamířila na jihozápad do Atlantiku. O šest dní později, večer 19. července, ji spolu s další německou ponorkou U-403 napadl v Biskajském zálivu britský bombardér Liberator Mk.V z 86. perutě RAF. U-43 vzala na sebe těžký úkol krýt druhou ponorku, jež se okamžitě ponořila, a zahájila proti bombardéru palbu. S pomocí protiletadlového děla se jí podařilo Liberator lehce poškodit a odrazit. Letoun sice ještě shodil dvě samonaváděcí torpéda, ale ta ani jednu z ponorek nezasáhla a obě německá podmořská plavidla vyvázla z tohoto střetnutí se zdravou kůží.

V pátek 30. července 1943 už ale bylo všechno jinak. Ten den ponorku vyslídil torpédový bombardér Grumman TBF Avenger z americké eskortní lodi Santee, poskytující ozbrojený doprovod zásobovacím konvojům. Bombardér atakoval ponorku torpédem Mark 24 Fido a jihozápadně od Azorských ostrovů ji konečně potopil. Spolu s ní šlo ke dnu i všech 55 členů její posádky; útok nikdo nepřežil. 

Zkáza ponorky U-43, kterou ještě týž den následovalo pět dalších německých ponorek, byla v mnohém charakteristická. Bylo to totiž právě nasazení eskortních letadlových lodí, které se v roce 1943 ukázalo jako rozhodující pro zvrat v námořní válce. Tyto lodě totiž konečně uzavřely mezeru, která až do té doby zela uprostřed Atlantického oceánu a představovala pro zásobovací konvoje smrtící kapsu, protože byla mimo dosah letadel startujících ze země. 

Vybombardovat ponorkové základny? Těžko
„Ve druhém čtvrtletí roku 1943 muselo německé velení odepsat 73 ponorek a jejich ztráty překročily výrobu nových. Přesto však ponorky představovaly i nadále vzácnou kořist, protože bylo mimořádně obtížné je najít. RAF se je pokoušela vybombardovat už začátkem roku 1942, kdy zaútočila na francouzské doky v naději, že tak zničí německé ponorkové základny, ale brzy s tím přestala, protože se jasně ukazovalo, že je to bezvýsledné. Výstavba krytých ponorkových shromaždišť představovala jeden z nejintenzivnějších stavebních programů třetí říše,“ uvádí americký odborný spisovatel Barrett Tillman v článku Těžké cíle, publikovaném v titulu Air and Space Forces.

„Poté, co ponorková ofenzíva způsobila v roce 1942 znepokojivě vysoké ztráty spojeneckých lodí, se ponorkové základny staly pro vzdušné útoky cílem nejvyšší priority. Bombardovací nálety však měly až do roku 1945 na výrobu ponorek jen malý vliv,“ potvrzuje tento názor válečný zpravodaj C. H. Spilman v dobovém článku Německá ponorková válka, publikovaném v červnu roku 1947.

Hýgiéna na ponorce, praní prádla

Praní prádla a osobní hygiéna na ponorce trochu problém - neboť zařízení k tomuto účelu jsou velmi omezené - ale při teplotě nad 9 stupňů bylo obvyklé aby se členové posádky koupali - případně prali prádlo v moři. 

německý Titanic versus sovětská ponorka

V rámci operace Hannibal se německé lodě v posledních měsících druhé světové války snažily evakuovat z Východního Pruska na 2 miliony lidí. Úprk před Rudou armádou ale pro mnohé skončil v ledových vodách Baltu.

V počáteční fázi operace se na cestu do bezpečí chystal i Wilhelm Gustloff. Tuto 208 m dlouhou loď o výtlaku 25 500 tun postavil nacistický režim na oslavu své moci v roce 1937 a původně se měla jmenovat Adolf Hitler. Vůdce třetí říše se na ní také jednou plavil – šlo totiž o výletní loď Německé pracovní fronty (DAF), respektive její odnože Radostí k síle (Kraft durch Freude, KdF).
lo
Rekreační okružní plavby ovšem plnily především propagandistické účely. Pro 1400 cestujících byl připraven celodenní program v duchu nacistické ideologie. Začátek druhé světové války ale „radostné“ plavby ukončil a Wilhelm Gustloff se stal nejprve lazaretní lodí, aby od konce roku 1940 trvale kotvil v Gdyni jako plovoucí základna budoucích německých ponorkářů.

Přetížená loď vyplouvá
Na začátku operace Hannibal se pak loď stala přirozeným cílem tisíců zoufalých německých uprchlíků, kteří se snažili dostat na její palubu. Když pak v poledne 30. ledna 1945 vyplul Wilhelm Gustloff z Gdyně směrem ke stovky kilometrů vzdálenému přístavu Kiel, tísnilo se na něm kolem 10 600 lidí. Kromě přibližně 9000 uprchlíků to bylo i kolem 1000 příslušníků ponorkové výcvikové divize a asi 400 členek pomocných sborů německého námořnictva.

K velké lodi se připojila flotila menších plavidel, na každém se mačkaly další stovky uprchlíků. Malý konvoj měly před sovětskými ponorkami chránit dva torpédové čluny, přičemž jeden z nich se musel prakticky hned po vyplutí kvůli technické poruše vrátit.

Na palubě Wilhelma Gustloffa se situace po vyplutí rychle zhoršovala. Moře bylo rozbouřené a mezi lidmi se rychle šířila mořská nemoc. Na můstku se kapitán lodi Friedrich Petersen dohadoval s korvetním kapitánem Wilhelmem Zahnem, který velel 2. ponorkové výcvikové divizi (2. Unterseeboots-Lehrdivision), jakou trasu zvolit. V 18 hodin dorazilo na můstek hlášení, že se v oblasti pohybují německé minolovky. Korvetní kapitán Zahn tak z obavy ze srážky přesvědčil Petersena, aby na obří transportní lodi nechal rozsvítit poziční světla. Záhy se ukázalo, že to byl špatný nápad.

Štěstí opilého ponorkáře
Dále na východ už 19 dní hlídkovala sovětská ponorka S-13. Přibližně 78 metrů dlouhému plavidlu a jeho 50členné posádce velel kapitán Alexandr Marinesko, který zoufale toužil po akci, jíž by vylepšil svou reputaci. Opilství se sice v Rudé armádě běžně tolerovalo, 33letý Marinesko ale rámec obvyklé míry i na sovětské poměry značně překračoval a kvůli silné opilosti ve službě se už několikrát dostal do vážných potíží. Další selhání by mohlo znamenat jednosměrnou jízdenku na Sibiř.

Přibližně ve stejnou dobu, kdy Wilhelm Gustloff rozsvítil poziční světla, nařídil kapitán Marinesko, aby se sovětská ponorka na noc vynořila. V té době se na moře moc německých plavidel neodvažovalo, takže když hlídka spatřila na obzoru záblesk světla, domnívala se, že jde o maják. Jenže v této oblasti žádné majáky nebyly.

Když se o chvíli později mraky roztrhly, Marinesko okamžitě rozpoznal, že má před sebou velkou německou loď. Hrozba Sibiře se rázem podstatně zmenšila. Během následujících dvou hodin se sovětská ponorka vytrvale přesouvala do těsné blízkosti Wilhelma Gustloffa, na jehož přeplněných palubách si promrzlí a deprivovaní uprchlíci po 21. hodině večer z rádia vyslechli projev Adolfa Hitlera. Vůdce totiž v Berlíně slavil 12. výročí založení třetí říše.

Několik minut po skončení vůdcova projevu se S-13 přiblížila na 1000 metrů a Marinesko vydal rozkaz odpálit torpéda ze čtyř předních torpédometů. Jako první se ve vodě ocitlo torpédo s nápisem „Za vlast“, následovalo „Za Stalina“ a „Za sovětský lid“. Čtvrté torpédo „Za Leningrad“ se vzpříčilo v torpédové rouře, tři zbylá se ale řítila směrem k lodi.

 

Už nejen v Baltu. Německé ponorkové smečky jsou moderní a efektivní Ponorky NSR...

Historickou domovskou oblastí německých ponorkových operací je Baltské moře, které je pozoruhodně mělké a stísněné. Pro západní Německo byl hlavní úkol během studené války velmi jednoduchý, šlo o předsunutou obranu, takže úkolem ponorky by bylo napadat jakékoli protivníkovy, především obojživelné síly směřující na západ. Moderní ponorkové loďstvo má země i dnes.

Ponorka 212A

Podmínky u německých břehů vedly k vývoji malých, ale velmi schopných diesel-elektrických ponorek schopných skrytě proplouvat oblastmi s hloubkou vody menší než 25 metrů a operovat v prostředí s potenciálně vysokou hustotou sil protiponorkového boje a námořních min. V dobách studené války byly západoněmecké ponorky omezeny na Baltské moře, a byly proto navrženy pro toto specifické prostředí. Zvláštnosti moře znamenaly, že pro vývoj ponorek pro toto operační prostředí bylo nutné provést rozsáhlý výzkum a vývoj.

Omezení, pokud jde o velikost, byla dána geografickými podmínkami i poválečnými limity, které stanovily maximální ponorný výtlak 500 tun. To vedlo k vývoji mimořádně účinných systémů a německé námořnictvo dodnes těží z toho, že obranný průmysl dokáže pro své ponorky navrhovat velmi úsporné a kompaktní vybavení. V důsledku toho jsou ponorky německé konstrukce menší než ekvivalentní plavidla jiných států se stejným výkonem.

Typ 212A je první konvenční třída ponorek s pohonem na palivové články, které mohou po delší dobu fungovat nezávisle na vnějším vzduchu. Dnes se sice oblast působení německých ponorek stále soustřeďuje zejména na Balt, ale operují už i v Norském moři, v evropských vodách Středozemního moře a v severním Atlantiku.

Typ 212A je dokonale přizpůsoben svému specializovanému účelu, jak byl původně plánován a navržen v posledních letech studené války. Požadavky jsou velmi kvalitní vyhledávání cílů (akustické, radarové, magnetické a podobně), malé rozměry a vynikající vlastnosti pro kontrolu hloubky.

Nejmodernější verze Typu 212A s označením NFS pro italské námořnictvo se bude vyznačovat použitím lithium-iontových baterií namísto starých olověných akumulátorů. To má potenciál výrazně prodloužit dobu ponoru při provádění operací, plánuje se také možnost používat střely s plochou dráhou letu.

Stavba první lodi třídy NFS typu 212A byla licenčně zahájena v loděnici Muggiano v La Spezii v lednu 2022. Varianty různě hluboce modernizovaných ponorek 212 bude odebírat také Německo (uvedení do provozu v letech 2032 – 2034) a Norsko, pro které se nové ponorky začnou stavět již letos.

Každá ponorka třídy Typ 212A je vybavena jedním dieselovým motorem MTU 16V 396, který se používá pro přechody na hladinu a v případě potřeby pro dobíjení baterií. Elektronické systémy zahrnují sonarovou soupravu STN Atlas s několika specifickými senzorovými poli, optoelektronické zaměřovače a bojový systém norské firmy Kongsberg.

Výzbroj tvoří šest torpédometů ráže 533 mm schopných vypouštět těžká po drátu naváděná torpéda DM2A4 Seehecht a brzy také řízené střely IDAS s možností útoku proti letounům, lodím i pozemním cílům, které jsou stále ve vývoji. K dispozici jsou také externě montované pásy pro až 24 námořních min.

Pětadvacet let od položení prvního kýlu je třída Typ 212A stále považována za jednu z nejlepších konstrukcí nejaderných ponorek na světě. Poválečná velikostní omezení a zkušenosti z dob studené války v mělkém Baltském moři daly německému námořnictvu jedinečnou šanci vyvinout špičkovou technologii zabalenou do relativně malého trupu. Téměř nehlučný pohon AIP, kormidla ve tvaru X, použití nemagnetické oceli, masivní řada aktivních a pasivních senzorů a vysoce vycvičené posádky činí z typu 212A mimořádně účinnou platformu pro boj proti ponorkám a proti hladinovým cílům.

Německý ponorkový výcvik
Výcvikové středisko ponorek má své kořeny v 1. srpnu 1959, kdy vzniklo jako Výcviková skupina ponorek (Ubootlehrgruppe, ULG) v Eckernförde, než se 31. srpna 1960 přestěhovalo do Neustadtu v Holštýnsku. 31. srpna 1989 byla ULG přetvořena na Výcvikové středisko ponorek (AZU) a vrátila se do Eckernförde. Po restrukturalizaci ozbrojených sil 29. srpna 2013 bylo Výcvikové středisko ponorek začleněno do struktury 1. skupiny ponorek.

Výcvikové středisko pro ponorky zahrnuje několik zařízení, která zajišťují kompletní výuku posádky a také nepřetržitou podporu. Základní výcvik zahrnuje přípravné období při kurzu, v němž se posádka učí úkolům na palubě. Zahrnuje výcvik na pevnině a na palubě, v učebně, na simulátoru a počítačový výcvik. Posádkový a operační výcvik připravuje posádku na plnění velitelských úkolů, kontrolu škod a použití zbraní. Ty se provádějí na simulátorech, na palubě, včetně formací, a končí závěrečným schválením bojové připravenosti.

Typický plán výcviku posádky je rozdělen do tří hlavních částí:

- výcvik na molu, po jeho absolvování posádka obdrží osvědčení Safe to Sail

- výcvik na moři, po jehož dokončení posádka obdrží osvědčení Limited Combat Ready

- nejvyšším stupněm je mezinárodní cvičení s vypouštěním torpéd, po jeho dokončení získá posádka osvědčení Combat Ready

Výcvikové středisko rovněž zajišťuje výuku na míru pro ponorkáře partnerských námořních sil, kterým nabízí výcvik na palubě, výcvik v učebně, výcvik na simulátoru v angličtině a podporu při počátečním výcviku posádky.

Proces učení ani poté nekončí. Středisko hydroakustické analýzy průběžně analyzuje obrovské množství dat získaných z operačních zkušeností a využívá metody zpravodajství, sledování a průzkumu. Po jejich analýze jsou výsledky vloženy do bojových simulátorů, takže posádky jsou cvičeny na základě nejnovějších údajů.

Výcvikové středisko ponorek disponuje několika nejmodernějšími trenažéry pro výcvik ponorek. Srdcem zařízení je masivní simulátor hloubkového řízení věrně napodobující všechny pohyby ponorky. Slouží k nácviku postupů při potápění a vynořování a také k nácviku nouzových scénářů simulujících technické poruchy některého z daných systémů ponorky. Je mimořádně flexibilní, protože je vybaven LCD obrazovkami a jednoduchým nahráním lze simulovat ovládání ponorek téměř všech spřátelených námořních sil, například brazilských, peruánských, portugalských, nizozemských nebo norských.

Posádky ponorek se také cvičí na dvou samostatných simulátorech řídicího sálu, na samostatném simulátoru řídicích systémů ponorky, plně funkčním dieselovém motoru a replice bateriového prostoru v měřítku 1 ku 1.

Stejně jako u každé služby není efektivita jakékoli platformy nebo zařízení dána pouze technologií, ale především kvalifikovanou posádkou, která ji obsluhuje. Služba na palubě ponorky třídy Typ 212A je jedinečná, protože nabízí širokou škálu misí v jednom z nejnáročnějších podmořských prostředí. Posádky jsou vysoce schopné díky speciálním simulátorům na pevnině a průběžnému výcviku, při němž se využívají nejnovější dostupné údaje.

Důležitým faktorem, zejména v rámci ponorkových sil, je také pohoda posádky a jejich rodin, na kterou se německé námořnictvo zaměřuje. Staleté zkušenosti a tradice německých ponorkářů se tak v dnešní Bundesmarine snoubí s moderními technologiemi a progresivním přístupem k lidem.

Německé ponorkové loďstvo je tak dnes malá, ale velmi efektivní bojová síla.

Britské ponorky - Astute, Swiftsure a Trafalgar

ponorky 90tých let

podle ABC 2005

V současnosti používané vojenské ponorky lze v zásadě rozdělit na jaderné raketonosné či útočné a konvenční. Do první skupiny patří zvlášť velké ponorky s jaderným pohonem - vyzbrojené raketami s jadernými hlavicemi pro údery na nepřátelské pozemní cíle. Naopak malé konvenční ponorky mají zpravidla diesel elektrický pohon, slouží k hlídkování a boji s protivníkem v pobřežních vodách. Pravidlo třídy Astute se řadí mezi útočné jaderné ponorky a má za úkol stíhat nepřátelské podmořské čluny a lodě a ničit je torpédy. Mohou též vypouštět střely s plochou dráhou letu.

Ponorka Astute 

Ponorka Astute je označovaná jako jaderná - přičemž jaderné palivu je určeno na celou dobu provozu - přesněji obměňuje se v rámci generální opravy. Vlastní pohon pohon ponory je ovšem elektrický - neboť jaderný reaktor pohání parní turbínu, která pohání generátor. V případě výpadku jaderného reaktoru  je výroba elektřiny dvakrát zálohována - elektřinu může vyrábět rovněž dieselagregát - případně možno elektřinu dodávat z baterií...

1/ přední hloubkové kormidlo
2/ ubytovací prostor posádky
3/ centrální řídící sekce
4/ věž
5/ kapitánský můstek
6/ soustava periskopů
7/ stanoviště specialistů
8/ hlavní strojovna
9/ kormidlová sekce
10/ nouzový průlez
11/ nouzový prostor včetně hlavního strojního modulu a systému klimatizace
12/ oddělení směrového kormidla
13/ horní směrové kormidlo
14/ propulsor - pohon je mechanické zařízení, které poskytuje pohon. Toto slovo se běžně používá v námořní mluvě a znamená mechanickou sestavu, která je složitější než vrtule. Tryska Kort, tryska s čerpadlem a tryska s pohonem na ráfku jsou příklady
15/ hloubkové kormidlo
16/ zadní uzávěr tlakového trupu
17/ dieselový generátor
18/ akumulátory
19/ sekce s jaderným reaktorem
20/ kuchyň
21/ jídelna
22/ průlez z trupu do věže
23/ skladiště torpéd 
24/ torpédomety
25/ sonar 

Britské královské námořnictvictvo (Royal Navy) nyní používá jaderné útočné ponorky tříd SWiftsure a Trafalgar, a to v počtu čtyř až sedmi kusů. Plavidla první uvedené třídy, která přišla do služby v létech 1973 až 1981, nezadržitelně zastarávají. Proto se na rok 2008 plánovalo snížení stavu na dva kusy. To by však jižměla pomalu, ale jistě končit stavba po všech stránkách kvalitnějšího nástupce - ponorky HMS Astute jako čelního představitele stenijmenné třidy. Britské královské námořnictvo s ní v budoucnu počítá také jako s dílčí náhradou ponorek třídy Trafalgar z let 1983 až 1991. 

Vývoj moderní bojové ponorky není krátkodobá záležitost. Pokud jde o třidu Astute, první studie na téma útočného jaderného podmořského plavidla si britské královské námořnictvo nechalo vypracovat již v roce 1991.Na jejich základě pak vyzvalo nové loděnice aby předložily své návrhy nové ponorky. Z nich v prosinci 1994 jako vítěz vyšel projekt firmy GEC Macroni, která je nyní členem skupiny BAE systems. 

Unikátní propulsor. 
Hlavním prvkem pohonné soustsavy ponorek třídy Astute je atomový reaktor PWR 2. Tepelnou energií z jaderné reakce vyrábí páru pro turbínu, která pohání tzv. propulsor. Jde o systém s mnohalistou vrtulí v pevném prstenci, který vyvinula firma Rolls - Royce s bohau zkušeností s leteckými turbodmychadlovými motory. Jaderné palivo v reaktoru vystačí na celou dobu životnosti ponorky a zabezpečí čtyřicet plaveb kolem světa. Podmořské čluny třídy Astute jsou vybaveny ještě dieselelektrickým pohonem, který bude využíván pouze v nouzových situacích.     

ponorky generace Astute - tedy ponorky 90tých let

další ponorky téže generace

Americká ponorka nejpočetnější třídy Los Angeles
Francouská ponorka třídy Rubis
Čínská ponorka třídy Han
Ruská (Sovětská) ponorka třídy Victor

Ponorka Nautille a další výpravy k Titaniku  

informace především z časopisu ABC ročník 30 (1986) / č. 12

Jedna z nejznámějších námořních katastrof - potopení Titaniku se odehrála v noci ze 14. na 15. dubna 1912.

,Vážné pokusy o nalezení vraku Titaniku mohli začít vlastně až po roce 1980 kdy francouzský tým z Výzkumného ústavu pro využití moře na palubě oceánografické lodě Suroit objevil pomocí speciálního sonaru potopenou loď v hloubce téměř čtyř kilometrů. Přibližně ve stejném období se o totéž pokoušeli i Američani na lodi Fay.

Později byla z americké lodi Knorr spuštěna počítačem řízená ponorka Argo bez lidské posádky , zavěšená na koaxiálním kabelu a vlečená z hladiny lodi. Kromě ní byla spuštěna i automatická ponorka Argus. Automatickými ponorkami byla provedena základní dokumentace. K Titaniku se vydali, či plánovali vydat další zájemci. S tříčlennou posádkou například francouzská ponorka Nautile operující z mateřské lodi Nadir. Ponorka Nautile může setrvat až v hloubce 6 kilometrů po dobu tří hodin. Ponorka Nautile je 8m dlouhá o hmotnosti 3,5 tuny. 

hledání Titanicu

Ponorka OceanGate Titan 

21 stop dlouhá loď Titan se potopila v neděli ráno (17.6. 2023). Posádka kanadské výzkumné lodi Polar Prince ztratila kontakt s ponorkou asi 1 hodinu a 45 minut po ponoru, uvedla pobřežní stráž.

Ponorka odstartovala v 8 hodin ráno a měla se znovu vynořit v neděli v 15 hodin.

OceanGate Expeditions, společnost, která nasazuje ponorky s posádkou pro hlubokomořské expedice, provozuje ztracené plavidlo. Společnost neuvedla, zda někdo z lidí na palubě platí turisty. Bere je jako pasažéry na svých výpravách.

"Pátrací akce dosud nepřinesly žádné výsledky," řekl v úterý kapitán první pobřežní stráže Jamie Frederick.

Kapitán Frederick také řekl, že hloubkové potápěčské robotické vybavení nyní pátrá ve vodě v posledním známém místě ponorky a další soukromé zdroje jsou na cestě.

Během pondělní tiskové konference kontradmirál pobřežní stráže John Mauger řekl, že existuje nouzová zásoba kyslíku, která má pravděpodobně k dispozici až 96 hodin. Očekává se, že cestujícím dojde kyslík ve čtvrtek kolem 6 ti ráno..

"Veškeré naše úsilí směřuje k nalezení ponorky. Vše, co vám mohu říci, je, že máme nejlepší experty našeho národa v jednotném velení, a pokud se nám podaří je najít, tito experti se budou dívat na to, jaký bude další postup," řekl kapitán Frederick.

V případě katastrofického problému by měl bezpečnostní systém Titanu pomalu obnovovat jeho povrch. To se nemuselo stát, protože posádky prohledaly asi 10 000 čtverečních stop hladiny oceánu.

Španělský inženýr Martín ale ohledně zážitků posádky přišel s mnohem hrůzostrašnější hypotézou. Ve své analýze představil možný scénář, co se se strojem dělo ještě před zničením, píše web Nius. Na základě svých výpočtů předpokládá, že na Titanu nejdříve došlo k selhání elektrického obvodu. „V ten moment zůstal bez pohonu, ztratil napájení i kontakt s lodí Polar Prince,“ citoval odborníka web.

K selhání mělo dojít v hloubce asi 1 700 metrů. Imploze však nastala podle Martína až v hloubce okolo 2 500 až 2 700 metrů. Předpokládá proto, že stroj společnosti OceanGate klesal volným pádem v časovém rozmezí 48 až 71 vteřin. „Po ztrátě elektrické energie začal padat svisle jako šíp, jelikož hmotnost pasažérů vyvedlo ponorku z nastavené rovnováhy,“ vysvětlil.

Při vypracovaní hypotézy přihlédl k hmotnosti podmořského stroje, tahu, zrychlení, rychlosti pádu volného tělesa i koeficientu tření, kterým voda působí směrem proti padajícímu tělesu. „Při klesání do hlubiny oceánu byl vcelku odolný trup vystaven zvýšení tlaku, které vedlo k fatálnímu stlačení vrstev,“ sdělil. Titan byl z toho důvodu ve svém nepřetržitém pádu stále těžší a těžší.

Ponorka Orca

Boeing testuje na moři velkou autonomní ponorku Orca. Položí miny, zneškodní miny, zvládne průzkum i boj.

Pentagon si jich v roce 2019 objednal celkem 5 pro americké námořnictvo. Letos v dubnu (2023) byla první Orca pokřtěna v kalifornském Huntington Beach.

Dostupných informací není mnoho. Na zmíněném videu je patrný jen periskop s částí trupu, kolem něhož skotačí delfíni. Orca ale každopádně představuje průlomový koncept plně autonomní ponorky, která může samostatně operovat celé měsíce na rozmanitých misích, s jenom malou či vůbec žádnou asistencí lidských operátorů.

Program Orca není zcela bezproblémový. Americká vládní agentura Government Accountability Office (GAO) loni v září konstatovala, že program již přetáhl původní rozpočet o 64 procent, což dělá nárůst o 242 milionů dolarů, a že je nejméně o 3 roky zpožděný. Boeing původně plánoval dodat první ponorku v prosinci 2020. Teď doufají, že to stihnou do června 2024.

Podvodní průzkum, elektronický boj i zneškodňování min
Autonomní ponorka Orca by měla být primárně určena k pokládání min. Rovněž má k dispozici velký nákladní prostor, v němž mohou být umístěny protilodní zbraně nebo další vybavení, podle typu mise, na kterou Orca vypluje. Ponorka by mohla nést střely s plochou dráhou letu, torpéda nebo i vzdušné drony, které by pro pon

Autonomní ponorka Orca by měla být primárně určena k pokládání min. Rovněž má k dispozici velký nákladní prostor, v němž mohou být umístěny protilodní zbraně nebo další vybavení, podle typu mise, na kterou Orca vypluje. Ponorka by mohla nést střely s plochou dráhou letu, torpéda nebo i vzdušné drony, které by pro ponorku prováděly průzkum nad hladinou.

Orca by měla být vybavena hybridním dieselovým a elektrickým pohonem, díky němuž se pohybuje pod hladinou velmi tiše. Dobíjení moderních lithium-iontových baterií mají na starost dieselové generátory, které k provozu potřebují vzduch. S tímto pohonem může Orca zůstat na moři celé měsíce a plavit se pod vlnami rychlostí kolem tří uzlů.

Ponorka na Černé jezero

Kdysi dávno jsem se dotázal, zda i u nás jsou ponorky. Že ne, když u nás není moře, a ponorky obvykle plují jen na moři. Ale vlastně někde v cizině - možná ve Švýcarsku se plaví výletní ponorka v jednom ze zdejších jezer. Proč by tedy nemohla výletní ponorka vozit výletníky například na Černém jezeře.

Video švédské armády ukazuje člun speciálních sil, který může operovat jako ponorka. (msn.com)

 

část 4

původní cestopis

Brémy a Východní Frísko 1999

Jeli jsme tenkrát dva – já a kámoš – coby řidič vlastního vozu. Brali jsme to přes Krušné hory – po noclehu na dálnici jsme dospěli někdy k polednímu až do Brém.

Brémy jsou jak známo jedním ze svobodných hanzovních měst (neboli městských států) Německa – a těch několik hodin co jsme ve městě strávili jsme jakžtakž nasáli jeho atmosféru. Prohlédli jsme si centrum města a protože oba máme zálibu v bleších trzích, tak jsme nemohli vynechat ani ten zdejší na břehu řeky Vezery. Popojeli jsme i kus proti proudu řeky ke skladištím námořního přístavu, tento areál však zel prázdnotou a opuštěností.

A když už jsme byli v Brémách – to by bylo abychom nenavštívili i druhou administrativní jednotku této spolkové země – totiž město město Bremerhaven. Zde jsme nasáli atmosféru už opravdového moře.

Druhý nocleh byl opět na dálnici a to mezi městy Brémy a Oldenburk – který jsme navštívili druhý den po ránu. Byla neděle – byť město není nijak malé, jeho uličky byly téměř liduprázdné. 

Ale pak jsme už jely jednou z cest označovaných v mapách jako Krásná cesta (Schöne strasse) kolem nízkých domečků z červených cihel do vlastního Fríska. Blízkost Nizozemí už byla znát – narazili jsme třeba na jeden plavební kanál a také na několik větrných mlýnů. Častějším jevem byly ovšem větrné elektrárny – jejichž skupinky se střídali se skupinami červených domků. 

Dojeli jsme až do města Norden – na samé severozápadní výspě Německa a zde jsme jízdu obrátili zpět na východ – tentokrát ovšem podél pobřeží.

V podvečer jsme dospěli do města Wilhelmshaven, takto bývalého ústředního německého vojenského přístavu. Město mělo tedy poněkud kasárenský charakter – ale kupodivu ani zde nechyběly budovy z neomítnutého cihlového zdiva.

Zvažovali jsme, že další auto-nocleh dáme v tomto městě, abychom společně mohli navštívit hospodu. Nu – k tomu nakonec nedošlo – rozhodli jsme se přespat na venkově – ale prostě vhodnou hospodu ne a ne objevit. Takže jsme cestu  společně zlehka zapili až při návratu do republiky.

***

více fotek z cestopisu na rajčeti  http://gogin.rajce.idnes.cz/Bremy_a_Vychodni_Frisko/